Když stát vyhlásí „úsporný režim“, u justice to znamená, že poštovné ještě nějaký týden zaplatíme, ale znalci, tlumočníci a advokáti ex offo mají smůlu. Televize Nova to shrnula s odzbrojující přímostí: „Soudům po celém Česku došly peníze, se kterými měly vyjít na celý rok.“ A že „v ohrožení je i poštovné“. To není pointa stand-upu, to je realita konce srpna 2025.
Z regionů zní chorál rezignovaného účetnictví. Liberec drží kasu zhruba do poloviny září, Česká Lípa „pozastavuje platby mandatorních výdajů“ a Semily hlásí, že září bude „poslední měsíc“ a pak „asi půjdeme domů“. Krajský soud v Praze škrtl honoráře už v červenci, Ostrava dostala nouzové posílení jen do poloviny září. To všechno není satira, to jsou citace a kontexty z jediné reportáže, která vystihuje náladu lépe než tisíc rozborů státního rozpočtu. Nejhůř je na tom Praha, paradoxně nejlépe jižní Čechy. Tam to prý dofuní až do listopadu. Viníkem je prostě špatný odhad výdajů a cyklické dofukování rozpočtů od doby covidu, jen letos je to markantně horší.
A teď k onomu elegantnímu kostlivci, který se v ministerské skříni vyjímá vedle šanonu s nápisem „Poštovné“: bitcoinový dar. Ano, ten dar, který měl moderní justici dodat šmrnc blockchainu a nakonec dodal pouze blok jakékoli důvěry. Audit Grant Thornton konstatoval, že ministerstvo „nemělo dar přijímat“, protože znalo okolnosti svědčící o významném riziku původu prostředků a nepostupovalo s „náležitou obezřetností v souladu s principem řádné správy“. Jinými slovy, když vám někdo přinese miliardu v kryptu, nevztahujte se k tomu jako ke krabici věnečků.
Faktická rekapitulace, bez přibarvování. V březnu daroval Tomáš Jiřikovský, dříve odsouzený v kauze drog, ministerstvu spravedlnosti 468 bitcoinů. Resort je následně v elektronických dražbách zpeněžil téměř za miliardu korun. Policie NCOZ věc prověřuje pro podezření z praní špinavých peněz a dalších skutků, ministerstvo dnes samo přiznává, že se k trestní věci připojí jako poškozené, aby mělo procesní práva a případně nárok na náhradu. Tohle všechno není meme, to jsou jen suchá data a aktuální kroky úřadu.
Politický epilog první dějství známe. Pavel Blažek rezignoval 30. května, prezident Petr Pavel jmenoval 10. června ministryní Evu Decroix. Ta mezitím zveřejňuje časové osy, slibuje transparentní vyšetřování a odkazuje na probíhající kroky policie. Není to thriller, je to nekonečný seriál, v němž každá epizoda končí nápisem „pokračování příště“.
Zatímco soudy řeší, zda poštovní známka není nová luxusní komodita, politická část příběhu běží dál. Senátní bezpečnostní výbor žádá po ministryni kompletní přehled vývoje kauzy ještě před předáním daru státu, resort odkazuje na InfoSoud a přidává, že se k řízení připojí na straně poškozených. Když se i horní komora ptá na elementární časovou osu, víte, že scénář nebyl jen děravý, ale že se ztratil už ve třetí kapitole.
A aby iluze moderního státu byla úplná, přichází detail, který by Montgomery Burnsovi z Simpsonů vehnal slzu do oka. Podle některých rekonstrukcí totiž policie v jistém bodě bitcoin zmrazila, ale stát přesto pokračoval v dražbě. To není legendární český „šlendrián“, to je upgrade na „šlendrián s digitální peněženkou“. Vzápětí se ozval ministr financí s návrhem, že by bylo logické peníze kupcům vrátit a kryptoměnu si do vyjasnění ponechat. To už je finanční jóga, při níž se rozpočet prohne do mostu a pak se tváří, že je to terapeutické.
Vrátíme-li se k původnímu průšvihu, tedy prázdným kasám soudů, pointa je nepřekvapivá a o to depresivnější. Nejde o žádný sofistikovaný útok hackerů na systém justice, ale o starou dobrou kombinaci špatných odhadů, inflační reality nákladů a tradiční praxe „v srpnu dojdou mandatorní výdaje, v září poprosíme o transfúzi“. Znalci a tlumočníci přitom nejsou žádní luxusní dodavatelé, ale předpoklad spravedlivého procesu. Když se na ně vykašlete, nešetříte, jen prodlužujete čekání a kumulujete dluh vůči právu. To všechno zaznělo už v reportážích: od pozastavení odměn v České Lípě přes ostravské „posílení do půlky září“ až po semilské lidové „prodám kravku a na jaře už nezaseju“. Varování pro všechny: jakmile justici řídí krávy a poštovní známky, je čas přestat se smát.
Na obhajobu současného vedení ministerstva nutno poznamenat, že resort dnes komunikuje, že klíčové je „nezávislé a nerušené“ policejní vyšetřování a postupné zveřejňování kroků. To je správně. Ale současně platí, že důvěru neobnovíte tiskovkou, nýbrž tím, že příště nevstoupíte do stejné řeky bez mostu, mapy i plováku. Audit srozumitelně říká, že chyběla koordinace, rizika se nehodnotila a AML standardy byly pojaty jako nepovinné čtení. To není technologický problém krypta, to je organizační selhání státu, které se pak lavinovitě potkává s rozpočtovým podfinancováním soudů.
A úplně na závěr, abychom splnili i formální náležitosti žánru: původní zdroj o rozpočtové nouzi soudů je tady a rozhodně stojí za přečtení už kvůli poctivému výčtu toho, co se prostě přestalo platit. Pokud vám při něm cukne koutek, není to humorem textu, ale nervem české reality.
„Potvrzuji, že pozastavujeme platby mandatorních výdajů,“ říká předseda OS v České Lípě Roman Koťátko. Ta věta by měla viset na dveřích každého soudu, hned vedle tabulky úředních hodin.
A teď si představte, že tenhle stát zvládne v tomtéž roce prodat stovky bitcoinů a současně nemá na tlumočníka. Kdyby to nebyla tragikomedie, byl by to návod k organizaci chaosu. Uklidňující epilog? Prosím: policie šetří, audit mluví, ministryně slibuje a Senát se ptá. Jen soudní budovy mezitím šeptají: „Poštovné došlo.“
(Kovář, prvnizpravy.cz, repro: cnn prima)
