Za současné vlády Petra Fialy funguje podle svědectví bývalého pracovníka Úřadu vlády Stanislava Gazdíka tichá, ale mocná jednotka. Odbor strategické komunikace, známý jako STRATKOM,měl původně sloužit jako nástroj obrany proti dezinformacím a platforma pro otevřenou komunikaci s veřejností. Realita však podle Gazdíka vypadá jinak. STRATKOM je dnes analytickým týmem o zhruba šestnácti lidech, který sleduje, co si občané píší na internetu. A nejen to. S pomocí nástrojů jako Newton One a zejména Gerulata lidé nejsou jen pozorováni, ale přímo analyzováni, tříděni a podle všeho zařazováni do seznamů podle „míry škodlivosti“.

Informace vyplývají z rozhovoru, který Gazdík poskytl novinářce Angelice Bazalové. V něm otevřeně popisuje fungování systému, který podle jeho slov nemá s otevřenou demokratickou komunikací nic společného. STRATKOM prý disponuje přístupem ke slovenskému softwaru Gerulata, který už dříve vyvolal obrovský skandál v rámci Velitelství kybernetických sil Armády ČR. Tehdy se zjistilo, že vojáci sledovali občany, novináře i politiky pod falešnými identitami. A co je ještě znepokojivější, sbírali o nich data, hodnotili je a vytvářeli si seznamy „nepohodlných“. Přestože armáda tvrdila, že šlo o exces jednotlivců, Gazdík dnes říká, že stejný nástroj a stejné metody využívá i civilní složka přímo pod Úřadem vlády.

Z hlediska práva je takové chování na hraně, ne-li přímo za ní. Česká Listina základních práv a svobod výslovně zakazuje cenzuru a zaručuje svobodu projevu každému občanovi. Omezení svobody projevu smí být jen výjimečné, přísně zákonem definované, nezbytné a proporcionální. Tiché sledování online aktivit občanů státními analytiky, bez vědomí a souhlasu sledovaných, je ale v přímém rozporu s těmito principy. Může to vést nejen k potlačení kritických hlasů, ale i k takzvané sebecenzuře, kdy se lidé sami omezují ze strachu, že budou sledováni nebo zařazeni do nějaké interní kategorie.

Původní myšlenka STRATKOMu byla podle Gazdíka jiná. Měl to být otevřený projekt sloužící ke komunikaci s veřejností, vzdělávacím aktivitám, spolupráci s influencery či osvětovým debatám. Jenže zájem vlády o dialog rychle vyprchal. Projekt se uzavřel, smysl se vytratil a lidé, kteří věřili v pozitivní směr, jako například bývalá šéfka odboru Adriana Dergam, odešli. S nimi i Gazdík. Místo toho zůstalo v tichosti pracující analytické jádro, které denně sleduje, co lidé píší, sdílejí a komentují. A hodnotí, kdo je ještě „v normě“ a kdo už „na hraně“.

Psali jsme: Emisní povolenky ničí domácnosti a válku prodlužují zbrojaři, míní Klaus

Jestli jsou Gazdíkova slova pravdivá, jde o skandál, který dalece přesahuje běžnou politickou kontroverzi. Vláda Petra Fialy, která se tváří jako obránce demokracie, zřejmě vytvořila mechanismus tiché digitální cenzury. Nezákonné sledování občanů bez soudního dohledu, bez právního rámce a bez informovanosti veřejnosti je přímou hrozbou pro svobodu slova v České republice. A právě svoboda projevu je základním kamenem každé skutečné demokracie. Pokud začneme dělit občany podle názorů, aniž by o tom věděli, pak už nejsme na cestě k autoritářství – my už po ní kráčíme.

(Pilař, prvnizpravy.cz, repro: dvtv)