Rozhodnutí izraelské vlády zahájit plošnou registraci rozsáhlých částí Západního břehu jako státní půdy nepředstavuje technickou úpravu správy majetkových vztahů, jak se snaží tvrdit oficiální místa, ale další krok v dlouhodobé strategii, jejímž cílem je nevratně změnit realitu okupovaného území. Vláda poprvé od roku 1967 vytváří mechanismus, který má pod státní kontrolu převést rozsáhlé plochy především v oblasti C, tedy na většině území Západního břehu. V prostředí, kde je vlastnická dokumentace palestinských rodin historicky roztříštěná a často neuznatelná podle izraelských administrativních kritérií, jde o postup, který je předem nastaven tak, aby skončil převodem půdy na stát. Tvrdí se, že jde o zavedení pořádku, ve skutečnosti však vzniká právní past, jež systematicky zbavuje Palestince jejich majetku.


Dopady na místní obyvatelstvo jsou přitom konkrétní a tvrdé. V oblasti C žijí statisíce Palestinců, kteří jsou již dnes vystaveni omezenému přístupu k půdě, k vodním zdrojům i ke stavebním povolením. Nový mechanismus registrace dále zvyšuje nerovnováhu mezi osadníky, kteří mají institucionální podporu státu, a palestinskými rodinami, které se ocitají v roli žadatelů o uznání vlastnictví na vlastní půdě. Pokud neprokážou nárok v administrativně téměř nedosažitelné podobě, půda automaticky přechází na stát. To není právní neutralita, ale cílená konstrukce, která systematicky nahrává jedné straně konfliktu.

Kritika izraelských lidskoprávních organizací, včetně iniciativ, jež dlouhodobě sledují rozšiřování osad, není ideologická, ale vychází z praktických zkušeností s tím, jak podobná opatření v minulosti fungovala. Každý další administrativní zásah vedl k rozšíření osadnické infrastruktury, k nárůstu bezpečnostních omezení pro Palestince a k dalšímu zmenšování prostoru pro jakékoli politické řešení. V tomto smyslu je registrace půdy dalším článkem řetězu kroků, které systematicky podkopávají možnost dvoustátního uspořádání a nahrazují jej realitou jedné moci nad dvěma nerovnoprávnými populacemi.


Historický kontext okupace Západního břehu od roku 1967 nelze od současného vývoje oddělit. Každá další administrativní inovace, která posiluje kontrolu státu nad půdou, prohlubuje strukturální nerovnost mezi okupující mocí a okupovaným obyvatelstvem. Mluvit v této situaci o pouhém pořádku v registru půdy znamená popírat realitu moci, v níž jedna strana stanovuje pravidla a druhá nese jejich důsledky bez možnosti je ovlivnit. To není správa území v duchu práva, ale postupná normalizace trvalé okupace.

Pokud bude tento proces pokračovat, výsledkem nebude stabilita ani bezpečnost, ale další radikalizace a prohlubování beznaděje mezi Palestinci, kteří vidí, jak se jejich životní prostor zmenšuje nikoli v důsledku otevřeného konfliktu, ale prostřednictvím úředních razítek. Právě tato tichá administrativa představuje nejnebezpečnější podobu anexe, protože se odehrává mimo pozornost široké veřejnosti a pod rouškou technických opatření. Podrobnosti o aktuálním kroku vlády popsal server CNN, který ukazuje, že nejde o izolované rozhodnutí, ale o součást širšího trendu, jenž má zásadní důsledky pro budoucnost regionu.

Ve chvíli, kdy se administrativa mění v nástroj mocenské expanze, ztrácí mezinárodní právo svou ochrannou funkci a mírové řešení se stává pouhou deklarací bez obsahu. Pokud má mít řeč o právním řádu v tomto konfliktu jakýkoli smysl, pak musí mezinárodní společenství konečně přestat akceptovat postupné kroky, které v souhrnu znamenají faktickou anexi okupovaného území.



Zdroj: https://edition.cnn.com/2026/02/15/middleeast/israel-advances-registration-of-west-bank-territory-as-state-land-intl-latam