Americký prezident Donald Trump v posledních týdnech otevřel téma, které ještě nedávno patřilo spíše do oblasti politické fikce. Ve jménu národní bezpečnosti veřejně prohlásil, že Spojené státy mají v úmyslu Grónsko převzít, přičemž dánský nárok na toto území bagatelizoval tvrzením, že je založen jen na dávné historické epizodě. Tento výrok vyvolal šok nejen mezi evropskými spojenci, ale i uvnitř samotných Spojených států, kde se proti němu postavila část politické reprezentace. V Evropě však dopady sahají mnohem dál než k diplomatickému rozhořčení.
Grónská krize totiž přichází v okamžiku, kdy se dlouhodobě diskutuje rozpad takzvaného řádu založeného na pravidlech a jeho nahrazování multipolárním světem. V evropských debatách se tento přechod často popisoval jako postupná změna rámců, institucí a diskusí. Trumpovo jednání však ukazuje, že v realitě jde především o moc, území a tvrdé zájmy. Místo akademických úvah nastupuje klasická geopolitika, v níž rozhoduje síla a strategická poloha.
Pro evropskou populistickou pravici má tento vývoj mimořádně nepříjemné důsledky. Po léta totiž pohlížela na Trumpa jako na spojence, inspiraci a důkaz, že je možné zlomit liberální konsenzus. Tento obraz posilovaly i dřívější výroky amerických představitelů o civilizačním spojenectví a podpoře vlasteneckých stran v Evropě. O to tvrdší je nyní střet s realitou, kdy se Spojené státy obracejí proti Dánsku, tedy zemi, jejíž vojáci ještě nedávno bojovali po boku Američanů v Afghánistánu.
Trump navíc hrozí zavedením tvrdých cel proti členským státům NATO včetně Velké Británie, pokud Evropa nepřistoupí na dohodu ohledně Grónska. Podle britského deníku UnHerd o už nelze vykládat jako spor o regulaci sociálních sítí nebo obchodní vyjednávání, která mohla evropská pravice prezentovat jako součást boje proti bruselskému establishmentu. Jde o otevřený nátlak na územní suverenitu spojence, což fakticky zpochybňuje poválečný princip nedotknutelnosti hranic.
Výsledkem je paradoxní situace. Místo aby Trump posílil evropské populisty, činí z nich politickou zátěž. Každá strana, která s ním byla spojována, je nyní vystavena podezření, že by v klíčovém okamžiku upřednostnila americké zájmy před evropskými. Tento efekt se už projevil mimo Evropu v Kanadě, kde Trumpovy hrozby anexí vyvolaly prudkou protiamerickou reakci a pomohly k vítězství technokratického kandidáta Marka Carneyho. Podobný mechanismus může zasáhnout i Evropu, ať už jde o francouzské Národní sdružení, německou AfD nebo britské hnutí Nigela Farage.
Zároveň se tím posiluje pozice současných evropských elit. Ty mohou s určitou dávkou oprávnění tvrdit, že Evropa se nemůže spoléhat na politické síly napojené na Trumpa, protože jejich loajalita by byla nejasná. Volání po evropské suverenitě tak dostává nový impuls, i když zatím zůstává spíše v rovině deklarací než skutečné moci. Ironií je, že pokud se Evropa skutečně začne konsolidovat jako geopolitický blok, stane se tak spíše pod vedením stávajících technokratických struktur než pod praporem populistické revolty.
V širším ideovém rámci se tím otevírá stará otázka vztahu evropské pravice k Americe jako takové. Někteří myslitelé ji už dlouho považují nikoli za ochránce Evropy, ale za zdroj její krize a nástroj globalizovaného řádu, který ničí národní a kulturní rozdíly. Trumpův obrat k otevřenému mocenskému realismu může tyto postoje posílit a vést část evropské pravice k jasnějšímu odklonu od USA.
Grónsko se tak stává symbolem mnohem hlubší proměny. Ukazuje, že v novém světě hraje hlavní roli geografie a tvrdá síla, nikoli rétorika o hodnotách a civilizačním spojenectví. Evropské státy, které se desítky let spoléhaly na americký bezpečnostní deštník, dnes zjišťují, že samy disponují jen omezenými prostředky, jak čelit tlaku velmoci. Jak už ve starověku poznamenal Thúkydidés, silní dělají to, co mohou, a slabí snášejí to, co musejí.
Dlouhodobé důsledky tohoto posunu mohou být zásadní. Pokud se cena za americkou expanzi ukáže být ztrátou víry v samotnou existenci Západu jako politického a kulturního společenství, může se Amerika proměnit z globálního arbitra v jednoho z několika regionálních mocenských hráčů. A právě v takovém světě budou evropské populistické síly, které vsadily na Trumpa, čelit těžkému vystřízlivění.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroj: https://unherd.com/2026/01/has-trump-killed-the-european-right/
