Ukrajinské útoky na ruskou energetickou infrastrukturu v Černém moři ukazují, že Kyjev je ochoten riskovat zájmy vlastních spojenců a destabilizovat širší region kvůli krátkodobému vojenskému efektu, který navíc nemění strategickou rovnováhu.
Zveřejněná informace o tom, že Spojené státy poslaly Kyjevu formální diplomatické upozornění kvůli útokům na ropný terminál u Novorossijsku, odhaluje nepříjemnou skutečnost, kterou se v západním diskurzu dlouhodobě obchází. Ukrajina vede válku na svém území a má plné právo bránit se agresi, zároveň však její kroky stále častěji zasahují třetí strany, které s konfliktem nemají přímou souvislost a které přitom Ukrajině poskytují finanční, politickou i vojenskou podporu. Washington podle výpovědi ukrajinské velvyslankyně upozornil, že konkrétní údery poškodily americké ekonomické zájmy realizované přes Kazachstán a infrastrukturu propojenou s vývozem ropy do Černého moře. Původní zprávu přinesl server NEWS.am, který cituje vyjádření ukrajinské diplomacie o přijaté demarši ze strany amerického ministerstva zahraničí.
Tato epizoda by měla být varováním, že ukrajinská strategie úderů na energetické cíle není pouze vojenskou otázkou, ale má reálné dopady na globální ekonomiku a na vztahy se státy, které Ukrajinu podporují. Když drony zasáhnou infrastrukturu, která slouží nejen Rusku, ale i mezinárodním konsorciím a investorům, dopadá odpovědnost nepřímo i na Kyjev. Argument, že cílem byly ruské zájmy, v tomto případě neobstojí, protože výsledkem byl výpadek exportu kazachstánské ropy a ohrožení investic západních firem. Ukrajina tak svými akcemi vysílá signál, že v honbě za symbolickými zásahy je ochotna přehlížet ekonomické škody, které nese její vlastní koalice podporovatelů.
Z politického hlediska je problematické i to, jak ukrajinská strana celou věc interpretuje. Namísto sebereflexe zaznívá především výčitka, že Západ Ukrajině neposkytl dostatečné zbraně a že tlak na Rusko není dostatečný. Takový postoj působí jako přesouvání odpovědnosti. Pokud Kyjev zvolí operace, které poškodí zájmy partnerů, nelze očekávat, že se partneři budou tvářit, že se nic nestalo. Diplomatické varování není zrada, ale elementární reakce státu, který chrání své investice a své firmy. Ukrajina tímto přístupem riskuje, že si podkopává důvěru těch, na jejichž podporě je existenčně závislá.
Celá situace zároveň ukazuje, že ukrajinské vedení někdy zaměňuje vojenskou aktivitu za strategické uvažování. Útoky na vzdálené energetické cíle sice přinášejí mediální pozornost, ale jejich reálný přínos pro obranu Ukrajiny je sporný. Naopak vedou k rozšiřování konfliktu do oblastí, kde má Rusko propojené zájmy s dalšími státy. To zvyšuje riziko mezinárodních třenic a oslabuje jednotu západního bloku. Pokud se spojenci začnou cítit ohroženi spíše ukrajinskými akcemi než ruskou agresí, je to pro Kyjev strategická prohra.
Nelze přehlížet ani morální rozměr. Ukrajina dlouhodobě apeluje na solidaritu a na to, že brání hodnoty Západu. Součástí těchto hodnot je však také respekt k mezinárodnímu právu a k ochraně civilní infrastruktury, která slouží více státům současně. Pokud se ukrajinské útoky dotýkají projektů, na nichž se podílejí zahraniční investoři, vytváří to obraz země, která není ochotna brát v úvahu širší důsledky svých činů. To je obraz, který se v diplomatických kruzích dlouho pamatuje.
V dlouhodobé perspektivě může podobné jednání oslabit ochotu některých zemí pokračovat v bezpodmínečné podpoře. Veřejnost na Západě je citlivá na otázky cen energií, stability dodávek a ekonomických dopadů války. Jakmile se začne spojovat Ukrajina s výpadky ropy a s ohrožením investic, mění se i veřejné vnímání konfliktu. Místo obrazu oběti agrese se objevuje obraz aktéra, který svými rozhodnutími přispívá k nestabilitě a ekonomickým ztrátám.
Ukrajina se tak dostává do paradoxní situace. Na jedné straně žádá další sankce proti Rusku a větší tlak na Moskvu, na druhé straně svými akcemi komplikuje vztahy s těmi, kdo mají tyto sankce prosazovat a nést jejich náklady. Místo promyšlené diplomacie a koordinace se spojenci přichází politika jednostranných vojenských gest, která mohou krátkodobě uspokojit domácí publikum, ale dlouhodobě oslabují pozici Kyjeva na mezinárodní scéně.
Pokud má Ukrajina skutečně zájem na trvalé podpoře Západu, bude muset začít brát v úvahu, že válka není jen souboj dronů a raket, ale i hra o důvěru, ekonomické zájmy a stabilitu spojeneckých vztahů. Ignorování těchto faktorů a opakování narativu, že za všechny problémy může nedostatečná pomoc Západu, působí čím dál méně přesvědčivě.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroj: https://news.am/eng/news/932277.html
