Publicista a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Vadim Petrov se zaměřil na spor kolem nové kulturní politiky. Reaguje na odmítavý postoj části umělců k návrhu ministra kultury Oty Klempíře a jejich požadavek, aby se pokračovalo podle kulturní politiky předchozí vlády. Podle Petrova ale takový požadavek přehlíží nejen změnu politických poměrů, ale také okolnosti, za kterých předchozí koncepce vznikla.
Připomíná především datum jejího schválení. Fialova vláda podle něj kulturní politiku schválila 8. října 2025, tedy až po sněmovních volbách a ve chvíli, kdy už věděla, že její priority bude realizovat jiný kabinet.
„Umělci odmítají návrh Kulturní politiky napsaný Klempířem. A chtějí, aby realizoval kulturní politiku předchozí vlády. Jenže tu Fialova vláda schválila 8. října 2025. Až po volbách. Ve chvíli, kdy už věděla, že ji sama realizovat nebude. Novou vládu tím zavázat nemohla,“ napsal Petrov.
Zároveň upozorňuje na paradox, který podle něj může část kritiků nové koncepce přehlížet. Ministr kultury podle Petrova žádnou kulturní politiku nutně mít nemusí. Peníze může rozdělovat i bez ní a z čistě politického hlediska by pro něj taková situace mohla být dokonce jednodušší.
„Klempíř nemusí psát žádnou kulturní politiku. Pro něj by to vlastně bylo nejjednodušší. Peníze může rozdělovat i bez ní a nikdo mu nebude moct předhazovat dokument, ve kterém se vláda k té podpoře sama přihlásila,“ uvedl.
Absence kulturní politiky by ale podle Petrova nebyla výhodou pro samotnou kulturu. Koncepční dokument totiž nechápe pouze jako soubor představ ministra, ale jako závazek celé vlády, o který se může šéf resortu opřít při vyjednávání o penězích.
„Kulturní politika není jen závazek ministra vůči kultuře. Je to závazek celé vlády. Ministr s ní může při jednání o rozpočtu říct: Tohle jsme si jako vláda schválili, tak na to potřebuji peníze. Bez ní bude mít slabší pozici. A problém budou mít hlavně menší divadla, regionální projekty, granty a nezávislí umělci,“ vysvětluje Petrov.
Právě ti podle něj potřebují plánovat dva nebo tři roky dopředu. Bez dlouhodobého rámce se podle Petrova každý rok znovu čeká, kolik peněz bude k dispozici a co právě vláda považuje za důležité.
Petrov zároveň odmítá představu, že by nový kabinet měl jednoduše převzít priority vlády předchozí. Volby podle něj přinesly změnu vlády, a tedy také právo nové politické reprezentace stanovit vlastní priority.
„Voliči rozhodli, že bude vládnout někdo jiný. A podle Fialovy kulturní politiky, která stanovila priority své vlády, Babišova vláda vládnout nebude. To si snad nemůžou myslet ani oblíbení herci,“ míní Petrov.
Právě k části herců pak směřuje ostřejší část jeho komentáře. Vadí mu tón, kterým podle něj někteří z nich mluví k premiérovi Andreji Babišovi. Poukazuje přitom na rozpor mezi veřejným zesměšňováním předsedy vlády a očekáváním, že právě jeho kabinet následně vyjde kulturnímu prostředí vstříc.
„Ten blahosklonný tón, se kterým mluví herci k premiérovi, je také moc prima. Motýle, Monike, jasně ….. Všichni se zasmějeme. A pak se od stejného člověka chtějí, aby kultuře vyšel vstříc?“ ptá se Petrov.
Spor o to, zda má platit koncepce předchozí vlády, nebo vzniknout Klempířův nový dokument, přitom podle něj nemusí skončit vítězstvím ani jedné strany. Petrov upozorňuje na třetí možnost, která by pro část kulturního prostředí mohla být podstatně méně výhodná.
„Baxova koncepce je passé. Novou Klempířovu má Babiš shodit ze stolu. Může vzniknout třetí varianta. Žádná kulturní politika nebude,“ napsal.
Takový výsledek by se podle Petrova projevil především při každoročním vyjednávání o státním rozpočtu. Pokud ministr kultury nebude mít za sebou koncepci schválenou celou vládou, bude podle něj obtížněji obhajovat požadavky svého resortu před premiérem a ostatními ministry. Do této úvahy zahrnuje také vztah části kulturní scény k Babišovi a nepředpokládá, že zesměšňovaný premiér bude mít zvláštní motivaci vycházet jejím požadavkům vstříc.
„Klempíř při jednání o penězích nebude mít na vládu žádnou páku, zesměšňovaný premiér se pro umělce nepřetrhne a kolegové ministři si bez vládou schválené a zafixované koncepce udělají z rozpočtu ministerstva kultury trhací kalendář,“ předpovídá Petrov.
Jeho argumentace se tak v závěru vrací k původnímu sporu. Odmítnutí Klempířovy koncepce podle něj nemusí znamenat návrat k dokumentu předchozí vlády. Výsledkem může být situace, kdy žádný dlouhodobý rámec nebude a kulturní sektor bude každý rok znovu závislý na aktuálních rozpočtových prioritách kabinetu.
Petrov nakonec svou úvahu uzavírá ironickou otázkou, kdo by na takovém výsledku prodělal nejvíce. Připouští, jak by podle něj odpověděli samotní herci, ale vzápětí nabízí vlastní pointu.
„Kdo v důsledku prodělá nejvíc? Jasně že lidi, řeknou herci, přijdou o své oblíbené herce. My lidi bychom ale řekli, že spíš ti herci,“ uzavřel Petrov.
(Mareš, prvnizpravy.cz, repro: xtv)
