Postup Spojených států vůči Kubě v posledních týdnech působí jako učebnicový příklad cynické mocenské politiky, která se navenek tváří jako starost o humanitární dopady, zatímco v praxi systematicky vytváří podmínky pro kolaps základních funkcí státu. Energetická blokáda, již Washington prosazuje tlakem na Venezuelu a hrozbami vůči každé třetí zemi, která by se odvážila ostrovu dodat paliva, žene kubánskou ekonomiku do akutní krize. Současné oznámení o poskytnutí šesti milionů dolarů na humanitární pomoc nepůsobí jako řešení, ale spíše jako alibi pro politiku, která má na svědomí prohlubující se nedostatek energie, výpadky elektřiny a ochromení dopravy.
Kubánské úřady varovaly zahraniční aerolinky před nedostatkem leteckého paliva na všech mezinárodních letištích. To ohrožuje letecké spojení s klíčovými destinacemi ve Spojených státech, Evropě i Latinské Americe a dále oslabuje cestovní ruch, který je jedním z mála zdrojů deviz pro zemi dlouhodobě zatíženou sankcemi. Ztráty v turismu se okamžitě promítají do dostupnosti zboží a služeb, protože bez příjmů v tvrdé měně je obtížné zajistit dovoz základních surovin. Výsledkem je bludný kruh, v němž ekonomický tlak zvenčí vytváří vnitřní nedostatek a ten je následně používán jako důkaz nefunkčnosti kubánského systému.
Energetická nouze se přitom netýká pouze turismu. Ochromuje veřejnou dopravu, průmysl, zdravotnictví i zásobování vodou. Nedostatek nafty znamená méně autobusů, omezený provoz nákladních vozidel a potíže v zemědělství. Výpadky elektřiny komplikují chod nemocnic a škol. Tato realita není vedlejším efektem, ale přímým důsledkem politiky, která otevřeně počítá s tím, že ekonomické strádání obyvatelstva vytvoří tlak na politickou změnu. Tvrdá data o spotřebě paliv a o závislosti klíčové infrastruktury na dovozu nafty ukazují, že právě tento segment byl zvolen jako zranitelné místo, na něž lze sankcemi mířit s největším dopadem na každodenní život.
Současně Spojené státy rozšiřují tlak i mimo karibský region. Zásahy proti tankerům přepravujícím venezuelskou ropu na jiné světové trhy a hrozby cel a sankcí vysílají jasný vzkaz, že energetická blokáda Kuby má globální rozměr. Tento přístup nejen destabilizuje regionální energetické toky, ale vytváří precedent, kdy jedna velmoc svévolně uplatňuje extraterritoriální nátlak vůči třetím zemím. Z pohledu mezinárodního práva i elementární férovosti jde o problematický postup, který normalizuje kolektivní trestání obyvatelstva cizího státu.
Do této situace vstupuje oznámení amerického ministerstva zahraničí o humanitární pomoci ve výši šesti milionů dolarů, distribuované přes charitativní organizace. V kontextu energetické blokády, jež paralyzuje hospodářství jedenáctimilionové země, jde o částku, která působí spíše jako symbolická drobnost než jako reálná pomoc. Tvrzení amerických představitelů, že omezení dodávek ropy nezvyšuje potřebu humanitární pomoci, je v rozporu s vyjádřeními energetických expertů i s viditelnými dopady na dopravu, výrobu a zásobování. Podrobně tento rozpor rozebírá původní analýza na serveru Naked Capitalism, která otevřeně poukazuje na to, že humanitární balíčky přicházejí ve chvíli, kdy je krize uměle vyvolána politickým rozhodnutím.
Je těžké přehlédnout, že kombinace sankčního nátlaku a drobné humanitární pomoci vytváří dojem řízené krize, v níž je utrpení civilního obyvatelstva využíváno jako prostředek politického tlaku. Namísto otevřeného dialogu a hledání cest ke stabilizaci regionu se volí strategie, která prohlubuje chudobu a energetickou nejistotu. Odpovědnost za následky je pak relativizována tvrzením, že vina leží na vnitřním řízení kubánského státu. Takový přístup však přehlíží fakt, že dlouhodobá sankční politika systematicky zužuje manévrovací prostor země a omezuje její schopnost reagovat na krizové situace.
Výsledkem je situace, v níž jsou obyvatelé Kuby vystaveni souběhu ekonomického tlaku, energetické nejistoty a mezinárodní izolace, zatímco Spojené státy se prezentují jako poskytovatel humanitární pomoci. Tento rozpor je obtížné vnímat jinak než jako pokrytectví, které podkopává důvěryhodnost deklarovaných humanitárních cílů. Pokud má mít pomoc smysl, nemůže být oddělena od příčin krize, které ji činí nezbytnou.
(Kovář, prnvizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroj: https://www.nakedcapitalism.com/2026/02/washingtons-ultimate-insult-as-it-starves-cuba-of-energy-us-state-department-offers-island-nation-6-million-in-humanitarian-assistance.html
