Když deník Financial Times nedávno ve svém komentáři napsal, že třetí válka v Perském zálivu ohlašuje anarchičtější svět a větší závislost na méně důvěryhodných Spojených státech, nešlo jen o efektní novinářskou větu. Šlo o velmi přesný popis okamžiku, v němž se americká moc už nejeví jako pevný pilíř řádu, ale spíše jako síla, která je sice stále obrovská, jenže zároveň přetížená, drahá, politicky roztřesená a stále méně přesvědčivá pro spojence i protivníky. Původní článek Financial Times navíc zapadá do širší série textů téhož listu, které v posledních týdnech popisují americkou zranitelnost na moři, rychlé vyčerpávání munice i hospodářské dopady války na energii, dopravu a technologický sektor.
Právě to je první a nejdůležitější lekce, kterou si z nynější války berou američtí soupeři. Nepotřebují Spojené státy vojensky porazit v klasickém smyslu. Stačí jim ukázat, že i nejmocnější armádu světa lze uvést do stavu strategického přetížení, kdy musí chránit základny, lodní trasy, spojence, energetické uzly i vlastní politickou pověst najednou. Írán a s ním spojené síly ukázaly, že i levnější prostředky, zejména drony, rakety, útoky na logistiku a tlak na námořní tepny světového obchodu, mohou Ameriku nutit spalovat obrovské prostředky jen proto, aby zabránila ještě větším škodám. Tato asymetrie je pro Washington mimořádně nepříjemná a pro jeho protivníky mimořádně poučná.
Druhá lekce je ještě nepříjemnější. Obrovská palebná síla sama o sobě negarantuje rychlý výsledek. Agentura Reuters dnes s odvoláním na americké zpravodajské hodnocení uvedla, že po zhruba měsíci operací bylo zničeno jen asi třetina íránského raketového a dronového arzenálu. To je pro každého protivníka Washingtonu zásadní poznatek. Znamená to, že i dlouhé a intenzivní údery nemusí protivníka zbavit schopnosti zasazovat bolestivé rány, zvlášť když své kapacity rozptýlí, přesune pod zem a spojí s levnými, sériově vyráběnými prostředky. Zjednodušeně řečeno, Amerika může udeřit tvrdě, ale nemusí udeřit rozhodně. A soupeři už vidí, že mezi těmito dvěma věcmi je obrovský rozdíl.
Třetí lekcí je křehkost námořní a energetické infrastruktury. Financial Times upozornily, že válka s Íránem obnažila americkou zranitelnost na moři a zároveň ukázala, jak snadno lze paralyzovat obchodní tepny, na nichž stojí světová ekonomika. Pokud je Hormuzský průliv ochromen a do hry vstupují i Húsíové se svým tlakem na oblast Bab al Mandabu, nejde už jen o regionální střet, ale o přímý zásah do cen energií, přepravy, pojištění, průmyslu a ve výsledku i do života Evropanů. Američtí protivníci si z toho odnášejí jednoduchý závěr. Není nutné útočit na kontinentální území Spojených států, když lze zasáhnout jejich spojenecký systém, námořní logistiku a pověst garanta otevřených tras.
Čtvrtou lekcí je cena moderní války. Západní mocnosti si dlouhá léta zvykly mluvit o technologické převaze, přesnosti a dominanci v informačním prostoru. Jenže nynější konflikt znovu ukazuje, že protivník vybavený levnými drony, rozptýlenou výrobou, mobilními odpalovacími prostředky a ochotou nést vysoké ztráty může západní arsenály vysávat tempem, které je politicky i průmyslově těžko udržitelné. Už samotný fakt, že Financial Times publikovaly text o tom, že Spojené státy od začátku války spálily zásoby munice v rozsahu let výroby, je sám o sobě obžalobou systému, jenž rád vyhlašuje připravenost na více krizí současně, ale v praxi naráží na výrobní, logistické a fiskální limity. Protivníci Ameriky už dobře chápou, že dlouhá válka může být pro Washington nebezpečnější než krátký prudký střet.
Pátá lekce se týká důvěryhodnosti. Washington se po desetiletí opíral nejen o zbraně, ale také o pověst státu, který umí prosadit pořádek, ochránit spojence a přinutit protivníka k ústupu. Jenže dnešní obraz je mnohem nejednoznačnější. Válka se vleče, region se rozšiřuje, Húsíové vstoupili do boje, Írán dál útočí, jednání přes prostředníky nepřinesla průlom a sám Bílý dům vysílá smíšené signály mezi eskalací a hledáním únikové cesty. Pro Rusko, Čínu, Severní Koreu i další aktéry je to cenná studie amerického rozhodování pod tlakem. Vidí, že Spojené státy umějí otevřít konflikt, ale mnohem hůře hledají cestu k výsledku, který by působil jako nesporné vítězství.
Šestá lekce má čistě politický charakter. Americká moc dnes není oslabována jen vnějším protivníkem, ale i vlastní vnitřní rozpolceností. Každý delší konflikt okamžitě otevírá doma spor o smysl operace, náklady, cíle, oběti i právní rámec. Zahraniční protivníci sledují nejen letadlové lodě a bombardéry, ale i americké televizní stanice, sociální sítě, Kongres a průzkumy veřejného mínění. Učí se, že stačí konflikt prodlužovat, zvyšovat cenu a rozostřovat jeho konečný cíl. Čím méně je jasné, co vlastně znamená vítězství, tím více se drolí americká politická vůle. A bez ní je i největší armáda jen drahým nástrojem bez pevné strategie. Tento problém není nový, ale nyní je viditelný znovu a v přímém přenosu.
Sedmá lekce je technologická a zároveň ironická. Současná válka ukazuje, že digitální nástroje, sledovací systémy a síťová infrastruktura mohou být současně zbraní i Achillovou patou. AP popsala, jak se digitální boj stal pevnou součástí konfliktu a jak kybernetické útoky, sledování, propaganda i zneužívání chaosu doprovázejí fyzické údery. Pro protivníky Spojených států je to potvrzení, že budoucí války nebudou jen o tancích a stíhačkách, ale o schopnosti spojit levné bezpilotní prostředky, kybernetické rušení, psychologické operace a tlak na civilní infrastrukturu. Pro Západ je to varování, že nadále přemýšlí příliš draze, příliš těžkopádně a příliš průmyslově ve světě, kde rozhoduje rychlost adaptace.
Osmá lekce míří přímo do Evropy. Starý kontinent si celé roky namlouval, že americká bezpečnostní přikrývka je sice drahá a někdy nepříjemná, ale v zásadě spolehlivá. Nynější válka však ukazuje, že Evropa je stále více závislá na mocnosti, která sama naráží na limity a zároveň vyvolává nové konflikty, jejichž náklady pak rozlévá přes celý spojenecký systém. Jinými slovy, americká ochrana přestává být čistým bezpečnostním bonusem a začíná být i zdrojem strategického rizika. Když FT píší o větší závislosti na méně věrohodných Spojených státech, není to jen poznámka k Americe. Je to velmi tvrdý vzkaz všem spojencům, kteří si pohodlně zvykli, že o základních parametrech jejich bezpečnosti rozhoduje někdo jiný.
Devátá lekce je možná nejvážnější. Protivníci Washingtonu se dívají na tuto válku jako na laboratoř budoucích konfliktů. Rusko sleduje, jak rychle lze západ vyčerpat dlouhou válkou a jak citlivý je na průmyslové a energetické otřesy. Čína sleduje, jaké náklady nese americká projekce síly přes oceány a jak zranitelné jsou námořní tepny. Menší revizionistické režimy sledují, že i omezená schopnost zasazovat nepříjemné a mediálně viditelné údery může narušit obraz americké neporazitelnosti. V tomto smyslu je íránská válka školou pro všechny, kdo chtějí jednou Ameriku testovat jinde a za jiných okolností. Ne proto, že by Írán Spojené státy vojensky převálcoval, ale proto, že ukázal, jak lze obří mocnost systematicky nutit utrácet, reagovat, improvizovat a vysvětlovat.
A právě zde leží nejtvrdší závěr. Největším problémem Spojených států dnes není nedostatek zbraní ani nedostatek odvahy. Je jím ztráta strategické přesvědčivosti. Washington stále umí ničit, ale stále méně umí přesvědčivě ukazovat, že po jeho zásahu přijde stabilnější stav než před ním. A tuto slabinu vnímají soupeři mnohem ostřeji než kdykoli dříve. Každý další den války, každé další zpochybnění výsledků, každé další prodlužování logistických tras a každé další politické klopýtnutí posiluje obraz Ameriky jako mocnosti, která je stále strašlivě silná, ale už ne zcela pánem situace. To je pro svět nebezpečné samo o sobě. A pro Evropu, která na Americe zůstává existenčně navázaná, je to přímo alarmující. Třetí válka v Perském zálivu tak možná nebude zlomem jen pro Blízký východ. Může být i okamžikem, kdy si američtí protivníci definitivně ověří, že věk nesporné americké převahy patří minulosti a že budoucnost bude tvrdší, chaotičtější a mnohem méně kontrolovatelná.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
Zdroje: 1. What the Iran war teaches America’s adversaries; 2. War with Iran has exposed American fragility at sea; 3. US has burned through ‘years’ of munitions since start of Iran war; 4. How the Iran war could derail the AI boom; 5. Yemen’s Houthis enter Iran war with attacks on Israel, while US Marines arrive in region; 6. Mediators gather in Pakistan for talks on ending the monthlong Iran war; 7. Hacked hospitals, hidden spyware: Iran conflict shows how digital fight is ingrained in warfare
