Poslanec SPD Tomáš Doležal považuje možný příchod bývalých ukrajinských vojáků po skončení války za jedno z největších bezpečnostních rizik pro Českou republiku. V rozhovoru pro neČT24 reagoval na výroční zprávu Ministerstva vnitra o extremismu a předsudečné nenávisti, která mezi výzvy pro bezpečnostní složky řadí také možný příchod osob s bojovou zkušeností ze zahraničních ozbrojených konfliktů.
Podle Doležala se právě této hrozbě nevěnuje dostatečná pozornost. Odmítá proto, aby váleční veteráni z Ukrajiny získávali možnost dlouhodobého pobytu v Česku, a tvrdí, že stát musí mít naprostou kontrolu nad tím, kdo na jeho území vstupuje.
Za největší riziko nepovažuje samotné ukončení války, ale možné důsledky následné migrační vlny. Odkazuje přitom na opakovaná varování zpravodajských služeb a tvrdí, že podobný vývoj by mohl ovlivnit bezpečnost i společenskou situaci v zemi.
„Určitě ano. Jde o potenciálně největší hrozbu pro vnitřní bezpečnost v České republice z krátkodobého i střednědobého hlediska. České zpravodajské služby to zmiňují opakovaně. A obecně platí, že masová migrace, ať už jakéhokoli charakteru a původu, s sebou nese riziko zvýšení kriminality v cílové zemi a riziko společenského napětí a rozvratu. Vedle jiných rizik a nákladů, např. ekonomických a sociálních,“ řekl Doležal.
S otázkou bezpečnosti podle něj úzce souvisí také informování veřejnosti. Doležal proto podporuje zveřejňování státní příslušnosti cizinců, kteří spáchají trestný čin. Tvrdí, že čeští občané mají právo vědět, kdo porušuje zákony země, která cizincům poskytuje zázemí.
„Zcela jistě ano. Zejména proto, že Česká republika poskytuje – do velké míry dobrovolně – útočiště a zázemí cca milionu cizinců, kterým by se v zemích jejich původu žilo mnohem hůře než u nás, pokud by vůbec přežili. Minimum, které za to musíme požadovat, je to, že budou bezezbytku respektovat náš právní řád a naše společenská pravidla. Pokud to dělat nebudou, čeští občané, kteří dopady migrace financují, mají právo to vědět,“ vysvětluje.
Ministerstvo vnitra ve své zprávě zmiňuje také potřebu zapojení více institucí, které by pomáhaly s integrací válečných veteránů do běžného života. Doležal takový přístup odmítá. Podle něj by podobné programy znamenaly vysoké náklady, aniž by byly v národním zájmu.
„Stovky milionů až jednotky miliard korun, které si český stát nemůže dovolit vydávat. A to nejen z rozpočtových důvodů, ale protože to není v našem národním zájmu. Tyto válečné veterány bychom na naše území vůbec neměli vpouštět za účelem dlouhodobého pobytu. A možná ani krátkodobého,“ tvrdí.
Za správnou cestu naopak považuje důslednou kontrolu vstupu cizinců do země. Bezpečnostní a zpravodajské složky by podle něj měly mít stoprocentní přehled o každém žadateli o vstup a jakékoliv pochybnosti mají být důvodem k odmítnutí.
„Jde hlavně o to, aby příslušné bezpečnostní a zpravodajské orgány českého státu měly stoprocentní přehled o tom, kdo žádá o vstup do naší země, a pokud existuje sebemenší riziko, že bude nějaký cizinec pro nás bezpečnostní hrozbou, nemá sem být vpuštěn. A pokud se sem přesto dostane, má být vyhoštěn, resp. deportován. To platí pro všechny pachatele trestných činů z řad cizinců,“ dodává.
Odmítá také představu, že by zvládání podobných rizik měla financovat Evropská unie. Podle něj členské státy nemohou spoléhat na Brusel a měly by si zachovat plnou odpovědnost za vlastní migrační i bezpečnostní politiku.
„Brusel členským státům nikdy nic nezištně nepřispěje. Financuje pouze skrze politické nátlakové a vlivové organizace svou vlastní politickou agendu, včetně šíření masové migrace. Musíme se spolehnout sami na sebe a vzepřít se tomu,“ konstatuje.
Celý problém Doležal vnímá především jako otázku ochrany státu a jeho obyvatel. Česká republika má podle něj sama rozhodovat o tom, kdo na její území vstoupí, a od příchozích vyžadovat plné respektování českých zákonů i společenských pravidel. Pokud někdo představuje bezpečnostní riziko nebo se dopustí trestné činnosti, neměl by podle něj v zemi zůstávat. „Tyto válečné veterány bychom na naše území vůbec neměli vpouštět za účelem dlouhodobého pobytu. A možná ani krátkodobého,“ uzavírá Doležal.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
