Prezident Petr Pavel svolal mimořádný brífink a učinil krok, který okamžitě rozvířil českou politickou scénu. Zveřejnil obsah soukromých textových zpráv, které mu měl prostřednictvím svého poradce Petra Koláře zaslat ministr zahraničních věcí Petr Macinka. Prezident uvedl, že zprávy považuje za pokus o vydírání v souvislosti s jeho odmítáním jmenovat Filipa Turka ministrem, a oznámil, že věc předává policii k posouzení.
Podle prezidenta šlo o nutný krok na obranu ústavnosti, transparentnosti a politické kultury. Právě zde však začíná jádro sporu. Kritici upozorňují, že hlava státu zvolila mimořádně konfrontační postup a místo standardního politického nebo institucionálního řešení se rozhodla zveřejnit soukromou komunikaci určenou výhradně prezidentovi. Takový krok podle nich posouvá hranice prezidentské role a vytváří precedent, který může do budoucna vážně narušit důvěru mezi ústavními činiteli.
Nejostřejší útok přišel od opozičních politiků, kteří požadují, aby Petr Macinka rezignoval. Opozice označuje jeho komunikaci za nepřijatelnou a tvrdí, že ministr svým jednáním poškodil důstojnost úřadu i postavení vlády. Zároveň zaznívají výzvy, aby se kauzou zabývala Poslanecká sněmovna a aby premiér vyvodil personální odpovědnost.
Vládní tábor naopak tlumí dramatický tón Hradu a staví se spíše na stranu ministra. Premiér Andrej Babiš uvedl, že v zaslaných zprávách nevidí vydírání, ale nešťastnou a tvrdou politickou komunikaci. Podle něj jde o politický konflikt, který se má řešit politicky, nikoli prostřednictvím policie a veřejného pranýřování. Tento postoj zároveň naznačuje, že vláda není připravena prezidentovu interpretaci automaticky přijmout.
K prezidentovi se nepřipojil ani předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura. Ten sice připustil, že tón zpráv nebyl šťastný, zároveň však uvedl, že podobně tvrdá komunikace je v politice běžná a že v daném případě nevidí důvody mluvit o vydírání. Podle Okamury prezident situaci zbytečně vyhrotil a měl ji řešit přímo, nikoli prostřednictvím médií a bezpečnostních složek.
Do debaty výrazně vstoupil také komentátor Petr Holec, který prezidentův postup ostře kritizuje a upozorňuje, že nejde o izolovaný incident, ale o další z řady kroků, jimiž Petr Pavel podle něj posouvá hranice své ústavní role. Holec připomíná prezidentovo odmítání jmenovat Filipa Turka ministrem a upozorňuje, že i tehdy zaznívaly pochybnosti o respektování ústavních zvyklostí. Zveřejnění soukromých SMS podle něj tento trend jen potvrzuje.
Celá kauza se tak postupně vzdálila samotnému obsahu několika textových zpráv. Stala se symbolem širšího napětí mezi prezidentem a vládou a zároveň testem toho, jak pevné jsou ústavní zvyklosti v České republice. Kritici prezidenta upozorňují, že zveřejňování soukromé komunikace jako politického nástroje oslabuje kulturu vzájemné důvěry a činí z Hradu aktivního politického hráče, nikoli nestranného arbitra.
Policie nyní prověřuje, zda komunikace skutečně naplňuje znaky trestného činu. Bez ohledu na její závěr však už dnes platí, že prezidentův krok měl výrazné politické důsledky. Pokud policie žádné pochybení neshledá, zůstane otázka, zda hlava státu nezvolila přehnaně silné prostředky v situaci, kterou bylo možné řešit méně konfliktně.
Zveřejněním soukromých zpráv Petr Pavel ukázal, že je připraven jít do otevřeného střetu. Zároveň však vyslal signál, který může mít dlouhodobé následky. Politici i ministři si příště dobře rozmyslí, zda s prezidentem povedou otevřenou a přímou komunikaci. A právě to je podle jeho kritiků největší riziko celé kauzy. Nejde jen o jednu aféru, ale o další posunutí hranic prezidentské moci, které může české politice přinést více napětí než stability.
(Fojtík, prvnizpravy.cz, repro: nova TV)
