Z obou zemí v různém množství a rychlosti začali migrovat uprchlíci vesměs do Evropy, zejména poté, co německá kancléřka Merkelová vysloveně pozvala migranty z jihovýchodu se slovy „Zvládneme to“. Nezvládli, oni, ani my. Ačkoli co se týče islámských migrantů, jsme spíše (zatím) spíše tranzitní, než cílovou zemí.
Nicméně co Ukrajinců se týče, otevřeli jsme jim díky naší vládě náruč dokořán. A dnes vidíte po našich městech množství Lexusů, Bentleyů a jiných drahých aut se značkou UA. To jsou namnoze lidé, kteří zneužili nepochopitelnou rozhazovačnost naší vrchnosti, a často, ačkoli nepocházejí z bojujících oblastí Ukrajiny, zejména z regionů kolem Dněpru, mnohdy jsou třeba ze Lvova a obecně západní části země, tady požívají výhod jako „uprchlíci před válkou“
Jak dlouho bude trvat, než to prolomí zeď trpělivosti našich obyvatel? Oni přece financují pohodlné živobytí těchto pseudouprchlíků ze svých daní, a pak jim premiér Fiala bude vysvětlovat, že to je nutné, protože proto.
Je to celé jedna velká geopolitická a finanční lež. Je přece znám tradiční bonmot, že válka je nejlepší investiční příležitost. Někdo přece bude profitovat na výrobě a prodeji bojových materiálů a prostředků, a někdo další, možní ti samí, bude profitovat na tom, až ta zničená země, podobající se poválečnému Německu, začne znovu budovat svá města, svůj průmysl, svou existenci. To je kšeft století.
To a leccos dalšího se stalo tématem 25.dílu pořadu z cyklu Vladimíra Franty a Petra Žantovského s názvem O lecčems a mnohém.
