Mluvím teď především o kultuře, ačkoli, jak víme, značné změny (doufejme k lepšímu) se budou odehrávat v mediální oblasti, v justici atd. Kultura byla ve Slovenské republice, podobně jako u nás, podporována prostřednictvím grantů z Ministerstva kultury. Mělo to přehledný systém, zohledňovaly se dlouholeté a tradiční projekty, podporovalo se umění národní víc než jakési globalistické, jak se kdysi říkalo: kosmopolitní. Od toho ostatně státní instituce typu Ministerstva kultury přece jsou, aby měly pevnou představu o tom, co je to kulturní politika, a pak jen kvalitním projektům a tvůrcům otevíraly dveře a finančně pomáhaly.

V roce 2014 však došlo k radikální změně. Agenda podpory uměleckých projektů (ale třeba též specializovaných médií) byla vyňata z dikce Ministerstva kultury a převedena na nově vytvořený Fond na podporu umenia (FPU). Tento institut se původně tvářil, že jeho hlavním pozitivem je nezávislost na státu, a tudíž jakási předpokládaná větší objektivita při posuzování projektů. 

Jedním z důsledků je i skutečnost, že FPU řadu minulých let nedal ani Euro na podporu významných kulturních časopisů. Nejznámější z nich je Literárny týždenník, který byl de facto prvním nezávislým periodikem toho druhu už před listopadem 1989 a jako první přinesl programové prohlášení Verejnosti proti násiliu. To všechno už ale asi odnesl čas. LT žije z darů a podpory svých čtenářů, ale je to přežívání málo důstojné.