Můžete nám k tomu něco říct pane Zbořile?
„Musím říct, že se mě to nedobře popisuje nebo se formulují ty výroky, které s tím souvisí, protože jsem byl pamětníkem té první události a samozřejmě i potom té pozdější abdikace Antonína Novotného jako prezidenta republiky. Ale pamatuji si velmi dobře jeho odvolání z funkce a pamatuji si i to, co se o tom psalo v denním tisku. Vycházely o tom i knihy a po letech teprve zjišťuji čeho jsem byl svědkem. Protože ti lidé, kteří dneska toto období zpracovávají, si neukládají povinnost jít po té pravdě, dobrat se nějakých nových pramenů a ty kriticky posoudit. Gustávu Husákovi se dostalo privilegia, že historik pan Macháček napsal jeho životopis, důkladný životopis asi na 650 stranách a s 1500 odkazy na prameny,“ říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.
Antonín Novotný jako mladý komunista, sportovec, ale i vězeň v Mauthausenu…
„Ale Antonín Novotný z tohoto historického zájmu vypadl, nebo se ztratil ze zájmu historiků. Přitom to byl zajímavý člověk, protože už jako mladý komunista byl mimo jiné lehký atlet, který běhal stovku v nějakém dobrém čase, který tehdy běhali přední sportovci českoslovenští. Měl také za sebou koncentrák a shodou okolností Mauthausen, který byl jeden z nejstrašnějších. Byly orientovaný na odbojáře z Československa, nebo z území Protektorátu. Novotný pak byl také spojený s érou takzvaných rehabilitací jako vysoký stranický funkcionář. Například přišel s převratnou tezí, když se tehdy mluvilo o rehabilitaci lidí odsouzených k trestům smrti se Slánského spikleneckým centrem, tak se od toho snažil vzdálit tím že říkal: „To byli lidé, kteří roztáčeli mlýny, které je semlely.
Pak se samozřejmě dostal i do dalších konfliktů, ale po smrti Antonína Zápotockého, jako tajemník Městského výboru Komunistické strany v Praze, se dostal do nejvyšší stranické funkce a krok za krokem postupoval v posilování důležitosti svého postavení,“ pokračuje Zdeněk Zbořil.
Rok 1967, 1968,…
„V roce 1968, respektive už tedy v roce 1967, se dostal do konfliktu se slovenskou částí Ústředního výboru KSČ a pro studenty byl kvůli „studentským strahovským událostem“ vysmíván jako neschopný politik. A já dodnes nevím, zda náhodou ta kampaň proti Antonínu Novotnému, která začíná na podzim 1967, nebyla také už tehdy řízená, nebyla už nějakou drobnou sametovou revolucí uvnitř KSČ.
Pak jsem zažil i to odvolání z funkce a váhavý nástup nebo legitimizaci Alexandra Dubčeka jako prvního tajemníka strany. Nakonec pak jsme došli až k té jeho rezignaci květnové, které zase jsem byl přítomný a která byla zesměšňována podobným způsobem jako Milouš Jakeš se svým pověstným vystoupením na Červeném Hrádku. Také Antonín Novotný byl zesměšňován za jedno svoje interview pod titulkem „Kruci kdo má vlastně pravdu“, které ho znevažovalo. Možná, že by si zasloužil dnes větší pozornosti historiků a ne jenom mých vzpomínek a vzpomínek jeho současníků. Možná že by byl vhodným příkladem pro dobu takzvaných rehabilitací a mohlo by se mu dostat historiografického zpracování, podobného jako se dostalo Gustávu Husákovi,“ dodává Zdeněk Zbořil.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
43-8974200277/0100
Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
