Snad k tomu nedošlo i při té příležitosti, kdy evropští žáci, vyučovaní ve Washingtonu svým americkým mentorem, a zřejmě v nouzi nevyšší, přivítali slova italské předsedkyně vlády Giorgie Meloni. Začali šířit, zatím jen mezi svými, nápad, že situaci na Ukrajině může zachránit souhlas všech ochotných s nápadem, že vše zaručující záruky míru na Ukrajině budou dány souhlasem se zněním čl. 5 Smlouvy o severoatlantické smlouvě, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.
Zůstaňme hned u pojmenování Severoatlantická smlouva, ačkoliv to je trochu nesrozumitelné v době, kdy hned několik zemí je svou rozlohou násobně větší než oblast severního Atlantiku. Ale odvolávají se na její znění, konkrétně jejího pátého článku, který může být v jejich interpretaci severnímu Atlantiku velmi vzdálený. Na to jsme si ale už zvykli a dávno zapomněli na to, že jedním z důležitých důvodů proč v roce 1949, kdy tento dokument vznikl, byla námořní válečná moc Velké Británie a Spojených států. Tehdy bezskrupulózně dominantní, dnes v operačních plánech této organizace zdůrazňující reikarnovanou myšlenku obrany Evropy před nebezpečím Ruské federace. Dnes tento prostor zvětšený o oblasti okolo severního pólu a všech severních moří.
Na kontinentu jsou jednotky NATO, arci pod různým maskováním, ubytovány v tzv. strategických prostorách okolo Černého a Kaspického moře, v ještě rozlehlejších oblastech bývalé sovětské Střední Asie. Některé z nich, nebo jejich předsunuté části, se opatrně rozhlížející okolo moří jedné Číny, jejíž pohled směrem k Tchaj-wanu vzrušuje i odvážné české politiky.
Kupodivu je nechávají chladným právě probíhající pompézní oslavy 60. výročí v rámci ČLR a vyhlášení tzv. autonomie tibetské provincie (v čínské dikci k 1.září 2025), na které nezapomínáme. Ale doufám, že nepřehlížíme, aby se nám jednou nestalo, že nebudeme vědět, jaká hledat slova při jednání o míru v této dávno už nikoliv nám vzdálené zemi. A na jejíž existenci budeme mít svůj „severoatlantický“ názor.
Předpokládáme, že až bude třeba, dojde i na přeformátovaný zájem o Dálný Východ, když už názor na americké angažmá v Indickém Pacifiku, v podivuhodném geografickém celku, kterým nás obdaroval Joe Biden, a kterého se jeho nástupci nebudou vzdávat jen tak po nějakých přátelských popovídáních. Možná proto bychom se mohli věnovat sjednocující a dnes tak populární mantře odvolávající se na čl. 5 Severoatlantické smlouvy.
Prvnizpravy.cz - Zdeněk Zbořil: Velká iluze – stále nesrozumitelná
Nebude to tak jednoduché, jak si evropští ochotní politici, kteří se chtějí dnes věnovat situaci na Ukrajině, představují. Budou se muset vyrovnat nejen s textem tohoto dnes populárního článku smlouvy, nebo dokonce s jedním jeho souvětím, ve kterém se sice praví „Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem.“ Ale také s jejím pokračováním, že „… proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.“ A konečně dále, že „Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti“.
Nechceme tvrdit, že by státy, které toto znění Severoatlantické smlouvy podepsaly, braly vážně Organizaci spojených národů, tedy OSN a její Radu bezpečnosti, ale mohlo by jim to bránit v růstu dnes až přílišného sebevědomí a chuti válčit při kdejaké příležitosti.
A když už se ta nikoliv atypická, ale v Evropě spíše tradiční, koalice ochotných se rozhodla pro válku, budou-li naplněny podmínky zmíněné v čl. 5 Smlouvy, neměly by zapomenout, že tato smlouva má i svůj čl. 1.
Snad by se s ním mohli znovu seznámit a vzít ho v úvahu, nejen proto, že otcové zakladatelé Severoatlantického paktu považovali za důležité především dohodnout, že „Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteni, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů“.
Právě proto by se mohli rozhodnout, zda ještě mají zájem o tuto celosvětovou organizaci, v jejíchž kuloárech, ale stále ještě častěji na diskusních a řečnických tribunách, se ozývají hlasy dnes už dávno nikoliv nezúčastněných, ale stále více ochotnějších hájit své zájmy, a neohlížet se na názory nějakého dnes už zbytečně arogantního evropského klubu.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX
