Zdeněk Zbořil: Teheránská konference podle Jiřího Muchy

politika

<< NĚCO Z HISTORIE >> Konference představitelů tří tehdy spojeneckých mocností, jejíhož 81. výročí si letošního listopadu (23/11 1943) vzpomínáme, je zapsána v dějinách druhé světové války, jako světodějná událost.

Zdeněk Zbořil: Teheránská konference podle Jiřího Muchy
Zdeněk Zbořil, politolog
27. listopadu 2024 - 02:20

Konference měla upevnit spojenectví už dlouho si konkurujících impérií, která tehdy byla  ve stavu ohrožení. Už „Osa“ Berlín-Řím-Tokio nabývala po roce 1940 výraznějších obrysů.  Ty však byly až do konce války v Evropě a útoku Rudé armády na Dálném východu proti japonské Kwantungské armádě v srpnu 1945 proměnlivé. A nejen Hirošima a Nagasaki v srpnu 1945, ale i ofenzíva Srpnová bouře byly důsledkem Teheránu, píše Zdeněk Zbořil v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Tam se tehdy sešli americký prezident Franklin Delano Roosevelt, britský ministerský předseda Winston Churchill a generální tajemník KSSS vůdce Josef V. Stalin se svými početnými doprovody. Většinou se traduje, že dosáhli dohody ohledně otevření tzv. druhé fronty v Evropě, později pod krycím názvem Operace Overlord.


Těch paralelních a také neformálních dohod tam bylo mnohem více. Už se dokonce začalo mluvit  o „německé otázce“, neboli o poválečném rozdělení Německa na Malé Prusko, Hannoversko a severozápadu, Sasko s Lipskem, Hesensko s jižním Porýním, Bavorsku s Baden-Würtenberskem.  Churchill zmínil i Dunajskou federaci - Maďarsko, Rakousko a jižní Německo, hranice Polska byly vymezeny jen obecně Curzonovou linií  (diskutovanou už od Versailles 1920 ) a Odrou. Došlo i na potvrzení rozdělení sfér vlivu v Persii (od roku 1935 už Íránu) mezi SSSR a Velkou Británii.

Československý korespondent BBC Jiří Mucha popisuje své toulání se v oněch dnech po teheránských palácích Gulistán a Niavarán,, ve kterých se setkal s nikým nehlídaným novým vládcem Íránu z vůle mocností Muhammadem Rezá šáhem, pozdějším  Árjámerem. Dokázali se bavit,  svou vynikající francouzštinou,  o svých studiích ve Švýcarsku, ze kterých si prý oba pamatovali na svého staršího spolužáka hraběte Galeazzo Ciana (1902-1944). Ano, toho z dějin zmizelého, Mussoliniho zetě, který se nezachránil před pomstychtivostí svého tchána a byl před koncem války na jeho příkaz popraven.


Jinou z jeho vzpomínek byla návštěva české školy v Teheránu v přítomnosti návštěvy tehdejší exilového prezidenta Edvarda Beneše, jehož finanční podpora pomohla válkou strádajícím středoškolákům dočkat v Teheránu jejího konce. Když jsme o tom napsali s Jiřím Bečkou krátkou glosu do jeho bez státní podpory publikovaného časopisu Bhústán, ozvala se z velké dálky pamětnice návratu děti této školy do poválečného Československa. Podle jejích slov se z této školy vrátilo víc než tři sta dětí českých rodičů, jejichž vzpomínky by se dnes jistě ještě daly najít alespoň někde okolo Pražské židovské obce.

Historiografie neumí vždy rozlišovat mezi malými a velkými dějinami, ale snad by se příležitostně toto malé okno do  velké historie dalo alespoň pootevřít.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)



43-8974200277/0100

Pro platby ze zahraničí: IBANCZ5601000000438974200277
BIC / SWIFT kódKOMBCZPPXXX







Anketa

V případě, že by hnutí ANO v příštím roce sestavovalo vládu, jak by měla podle vás vypadat?