Evropa prochází obdobím, které v mnoha lidech vyvolává pocit nejistoty, ztráty stability a obav o budoucnost. Růst cen energií, dostupnost bydlení, tlak na střední třídu i proměna sociálního systému vyvolávají otázky, kam se kontinent vlastně ubírá a zda politická rozhodnutí posledních let nepřivedla evropské státy do slepé uličky.
Současnou situaci Evropy, její ekonomické, energetické i společenské směřování analyzuje publicista a glosátor politického a společenského dění Karel Strakoš, jehož pohled je ostrý, provokativní a místy až apokalyptický. Podstatou jeho sdělení je přesvědčení, že Evropa se dobrovolně vzdala vlastní soběstačnosti a platí za to úpadkem životní úrovně svých obyvatel.
„Evropa na odpis. Evropa umírá. Ne ze dne na den, ale pomalu a koordinovaně. Třicetpět let po pádu železné opony se kontinent proměnil v poslední kolonii pod dohledem světových elit. V místo, které se systematicky vykrádá, oslabuje a připravuje na odpis.
A to především proto, že v podstatě nemá žádné významné zdroje. Žádnou ropu, plyn, vzácné zeminy, lithium, kobalt, nikl ani měď v množství, které by ji učinilo soběstačnou. Všechno zásadní dováží za stále horších podmínek. Co ještě má, například uhlí na Ostravsku, Slezsku nebo v Polsku tak raději zaplaví vodou, zasype hlínou nebo nechá zahnívat pod zelenými regulacemi.
Místo toho, aby EU využila vlastní energetické zdroje k udržení průmyslu, dobrovolně si je zakazuje a raději platí astronomické částky za LNG z USA nebo elektřinu z Norska.
To není žádná chybná politika. To je záměr jak zrychlit okradení evropských obyvatel. Střední třída, která kdysi držela Evropu pohromadě, je dnes vysávána do poslední koruny.
Rekordní ceny energií, které si EU sama způsobila Green Dealem, daně a odvody, které neustále rostou, inflace, která požírá úspory. Nemovitosti, které se staly pro mladou generaci nedostupnými.
Penzijní fondy nucené investovat do zelených bublin a státních dluhopisů, které mohou kdykoliv prasknout. Poplatky za všechny udržitelné nesmysly, ESG reporty, uhlíkové clo, nové regulace.
To všechno bere lidem, co jim ještě zbylo a omezuje kvalitu života. Majetek se rozpouští, úspory mizí, budoucnost je čím dál temnější a dluhy rostou.
A elity? Těch se to netýká.
Zatímco obyčejní lidé pomalu ztrácejí všechno co mají, ti nahoře si dávno připravili únikové cesty. Druhé pasy na Maltě, Kypru, v Karibiku. Nemovitosti v Dubaji, Singapuru, Miami. Děti na školách v Londýně, Bostonu, New Yorku. Bankovní účty v dolarech, kryptu, zlatě.
Plán B je hotový. Plán A, udržet Evropu jako funkční ekonomiku už dávno neexistuje.
Další obrovský kanál k vysávání peněz evropských občanů probíhá přes nekonečnou pomoc Ukrajině. Od roku 2022 Evropa poslala stovky miliard eur na přímou vojenskou pomoc, na rekonstrukce, energetickou podporu, úvěry.
Sankce uvalené na Rusko, zvyšují ceny energií a potravin doma. Každá koruna, kterou Brusel, Berlín nebo Paříž pošlou Kyjevu, je ve skutečnosti ukradena evropským občanům skrze vyšší daně, dražší energie, horší veřejné služby, inflaci.
A co je na tom všem nejhorší je, že to nedělají proto, aby se Ukrajina zachránila, ale proto, aby z nás vysáli co nejvíce peněz. Šíří narativ, že Ukrajina musí bojovat za Evropu, zatímco sedí v bezpečí a inkasují zisky z válečné ekonomiky.
Průmysl odchází do USA, Číny a Indie. Německo přišlo za dva roky o 150 000 průmyslových míst. BASF, Volkswagen, Siemens, ThyssenKrupp, všichni o tom mluví otevřeně. Nikdo, ale nedělá nic proto, aby to zastavil. Raději se z Evropy odstěhují.
Sociální systém je na hraně kolapsu. Stárnoucí populace, porodnost 1,4 – 1,5, masivní odliv mladých a kvalifikovaných. Přesto se dál dovážejí stovky tisíc lidí ročně, a není náhodou, že jsou to právě ti, kteří se neumí přizpůsobit.
Migrace je řízená tak, aby do Evropy, která je stejně určená na odpis, proudili především ti nejvíce problémoví, neintegrovatelní, nároční na sociální systém. To vytváří permanentní sociální napětí, které odvádí pozornost od toho hlavního. Kdo krade naše peníze.
Když nakonec zůstanou jen ti, kteří nemají kam jít nebo nemůžou, bude snadné je ovládat, případně ignorovat. Zároveň to urychlí odliv těch, kteří ještě mají co ztratit.
Elity nemají časový horizont jednoho volebního období nebo jednoho kvartálu. Vyždímají z nás co se dá a budou to dělat tak dlouho, dokud nebudou mít všechno. Dotace, kontrakty, privatizace, zelené dluhopisy, válečné zakázky.
Až nás všechny oberou o úspory, majetek a ještě více zadluží naše děti a jejich děti, tak prostě zmizí.
Kontinent zůstane s prázdnými továrnami, nefunkčním sociálním systémem, energetickou závislostí, demografickou katastrofou a rostoucím množstvím nepřizpůsobivých komunit, které se sem dovážejí jako levná pracovní síla a sociální pojistka.
Evropa není obětí okolností. Je obětí vlastních a světových elit, které ji považují za dočasný zdroj k obohacení a ne za svůj domov.
Ti, kteří zůstanou, budou žít v ruinách původního bohatství. Ti, kteří odejdou s "našimi penězi" budou vzpomínat na zlaté časy, jak drancovali Evropu a nikdo neřekl ani slovo.
A, až se to jednou zhroutí nebude to žádná náhoda. Bude to logický konec projektu jak vysát Evropany do posledního centu, opustit kontinent a nechat ho napospas chaosu,“ napsal na síti facebook glosátor politického a společenského dění Karel Strakoš.
(Böhm, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
