Když se dnes díváme na dobové fotografie viktoriánských interiérů, udiví nás jejich barvitost a dekorativní přepych. Zvláštní místo mezi tehdejšími módními hity zaujímala sytá smaragdově zelená barva, která působila svěže, luxusně a moderně. Vznikla v laboratoři švédského chemika Carla Wilhelma Scheela v roce 1775 spíše náhodou při pokusech s mědí a arsenem. Výsledkem byl pigment, jenž byl levný, snadno dostupný a vizuálně neodolatelný. Právě to z něj udělalo ideální produkt pro tapety, látky, hračky i dekorace v domácnostech po celé Británii a postupně i v kontinentální Evropě.
Jenže v této kráse byla ukryta temná chemie. Vlhké místnosti, špatně větrané domy a běžné plísně vytvářely prostředí, v němž se pigment postupně rozkládal a uvolňoval toxické sloučeniny arsenu. Z tapet se tak nenápadně uvolňoval plyn, který lidé vdechovali celé týdny a měsíce. Obyvatelé zelených salonů trpěli bolestmi hlavy, nevolností, kožními vyrážkami a postupně i poškozením vnitřních orgánů. Lékaři dlouho tápali, protože symptomy připomínaly běžné nemoci doby a nikdo nečekal, že by zdroj potíží mohl viset přímo na stěnách.
Nejzranitelnější byly děti, které trávily čas v místnostech s tapetami, dotýkaly se jich a dýchaly vzduch nasycený jedovatými výpary. V některých případech došlo i k úmrtím, jež byla zpětně spojována právě s dlouhodobou expozicí arsenovým sloučeninám. Přesto zelená barva zůstávala populární po celé desetiletí. Móda, estetika a ekonomická dostupnost převažovaly nad neurčitými obavami. Průmyslová revoluce navíc chrlila nové výrobky rychleji, než byla společnost schopna pochopit jejich zdravotní dopady.
Teprve ve druhé polovině devatenáctého století se díky systematičtějším lékařským pozorováním a rozvoji toxikologie podařilo prokázat přímou souvislost mezi tapetami se Scheelovou zelení a zdravotními potížemi obyvatel domů. Následovala postupná regulace a ústup jedovatých pigmentů z domácností, i když změna trvala dlouho a narážela na odpor výrobců i zákazníků. Příběh smaragdové tapety je dnes varováním, jak snadno může technologický pokrok předběhnout schopnost společnosti chránit vlastní zdraví.
Je to příběh o lidské touze po kráse, která dokáže oslepit rozum, a o ceně, již platí ti nejslabší. Jediný chemický objev proměnil domovy v tiché laboratoře jedů a připomněl, že to, co se tváří jako pokrok, může mít dlouhý stín. Někdy totiž nejpřitažlivější barvy skrývají nejnebezpečnější tajemství.
(vlk, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
