Alcatraz leží uprostřed sanfranciského zálivu a po tři desetiletí představoval pro federální justici místo poslední volby. Ostrov bez zdrojů pitné vody, studené proudy a časté mlhy vytvářely přirozenou bariéru, která měla odradit každého, kdo by se pokusil o útěk. Po přestavbě ve třicátých letech zde přibyly masivní mříže, strážní věže a režim s častými kontrolami, což z věznice učinilo symbol maximální ostrahy. Přesto se v letech 1934 až 1963 o útěk pokusilo šestatřicet vězňů ve čtrnácti oddělených případech. Většinu se podařilo dopadnout, jiní zahynuli při pokusu. Záhadou zůstala právě trojice, která v červnu 1962 zmizela beze stopy.
Hlavními aktéry červnového příběhu byli Frank Lee Morris a sourozenci John a Clarence Anglinovi. Morris pocházel z problémového prostředí a měl pověst inteligentního a disciplinovaného vězně. Úřad pro vyšetřování jej později popsal jako „mozkového architekta“ celého plánu. Bratři Anglinovi byli sehraní a zruční – už dříve se podíleli na bankovních loupežích bez použití zbraně. Trojice se postupně seznámila s uspořádáním bloku B a začala vytvářet skrytou trasu přes servisní chodby za celami. Vše, co následovalo, mělo vyvolat iluzi, že v noci spí v postelích. Proto vznikly realistické hlavy z těsta ze sádry, mýdla, zubní pasty a prachu z betonu, obarvené barvami z dílny a doplněné opravdovými vlasy z vězeňského holičství. Těla v postelích simulovaly pečlivě naaranžované ručníky a oblečení.
Přípravy trvaly měsíce a probíhaly s vynalézavostí, která dalece přesahovala běžnou vězeňskou rutinu. Vězni rozšiřovali větrací průduchy za umyvadly v zadní stěně cel, používali pilníky, lžíce a improvizovaný vrták z vysloužilých dílů a pomalu odlupovali beton, aby se protáhli do servisní zóny. Nad hlavami si vytvořili nepozorovanou dílnu, kde z více než padesáti pláštěnek a ústřižků gumy sešili a teplem z parních rozvodů zatavili improvizovaný nafukovací člun a vesty. Pádla sestavili z prken a spojovacího materiálu, pro nafukování člunu upravili hudební nástroj. Celý plán stál na přesnosti a načasování, včetně znalosti nočního rytmu dozorců a šumů, které maskovaly hluk práce.
V noci z 11. na 12. června 1962 uvedli svůj plán do praxe. Po večerním sčítání se tři muži protáhli otvory za umyvadly do servisního koridoru, stoupali po potrubí ke střeše a odstranili mříž s ventilátorem, kterou si dříve uvolnili. Po šikmé střeše a svislých žebřících se dostali k okraji objektu, spustili se dolů a u pobřeží ostrova nafoukli člun. V chladném větru a silném proudu zálivu zamířili směrem k pevnině nebo k ostrovu Angel Island. Ráno hlídka objevila v jejich postelích realistické hlavy, což vysvětlilo, proč noční kontrola nezvedla poplach. Očitá svědectví z následujících hodin mluvila o neidentifikovaném člunu poblíž ostrova, vyšetřovatelé však tuto stopu nepovažovali za průkaznou.
Čtvrtým účastníkem plánu byl Allen West, který však v kritickou chvíli zůstal v cele. Otvor, na kterém pracoval, se mu uvolnil nerovnoměrně a při pokusu jej rozšířit narazil na zpevněnou hranu. Když se mu konečně podařilo proniknout do servisní šachty, byli ostatní už pryč. West později spolupracoval s vyšetřovateli a jeho výpovědi poskytly řadu technických detailů. Jeho neúčast zároveň podpořila domněnku, že trojice měla připraveno víc materiálu, než se dlouho předpokládalo, včetně náhradního pontonu.
FBI okamžitě zahájila rozsáhlé pátrání. Do vody vyrazily čluny i vrtulníky a na pobřeží se hledaly stopy vyplaveného materiálu. Během prvních dnů se našly kusy desek a primitivní pádlo, o pár dní později i vodotěsný balíček s fotografiemi a osobními drobnostmi, které patřily Anglinovým. Přesto chyběl zásadní důkaz, tedy těla nebo potvrzení o dosažení pevniny. Případ zůstal otevřený téměř dvě desetiletí a vyšetřovací spis, dnes veřejně přístupný, popisuje stovky prověrek svědectví i stop. Když FBI v prosinci 1979 formálně uzavřela svou část spisu, výsledek shrnula opatrně: nelze prokázat, zda muži přežili, nebo se utopili v ledové vodě. Pravomoc i povinnost dále pátrat převzala služba amerických maršálů, která případ vede jako neuzavřený dodnes.
V následujících letech se objevilo několik motivů, které příběh udržují při životě. Patří k nim anonymní dopisy i list, který dorazil v roce 2013 a byl zveřejněn o pět let později, v němž se pisatel označil za Johna Anglina a tvrdil, že trojice přežila a dožila se vysokého věku. Forenzní analýzy rukopisu, otisků i DNA, které maršálové získali, nevedly k průkaznému závěru a stopa byla odložena. Popularizační články a nová svědectví rozvíjejí teorii o možné cestě do Mexika nebo Brazílie, v oficiálních spisech však chybí potvrzení. V roce 2022 zveřejnila služba amerických maršálů věkem upravené portréty, které ukazují, jak by muži mohli vypadat v devadesáti letech. Ani to ale záhadu neuzavřelo.
Psali jsme - Tajemné hlubiny oceánu: světlo mizí, život pokračuje
Alcatraz jako instituce mezitím změnil roli. Provoz federální věznice byl ukončen 21. března 1963. Důvody byly praktické i ekonomické. Náklady na údržbu vzdáleného zařízení rostly a zásobování vodou i potravinami bylo náročné. Od sedmdesátých let se z Alcatrazu stal národní park s roční návštěvností přes milion lidí. Ostrov zůstal v kulturní paměti i díky filmu Escape from Alcatraz z roku 1979 s Clintem Eastwoodem v hlavní roli. Zároveň se stal místem politických událostí a debat o tom, co vlastně znamená „věznice s maximální ostrahou“ v moderní společnosti.
Síla příběhu června 1962 spočívá v kombinaci invence a ticha. Vynález raftu z pláštěnek, práce v servisní zóně nad hlavami dozorců i dokonalé napodobení spánku překonaly pověst místa, odkud se neodchází. Mlčení po úsvitu, kdy se na postelích našly jen realistické hlavy a chladná voda plynula dál pod mostem Golden Gate, vytvořilo prostor pro legendu. Oficiální zdroje zůstávají zdrženlivé a nepřipouštějí definitivní závěr. Zůstává tedy příběh lidské vynalézavosti, která narazila na nesmiřitelnou přírodu, a otázka, kterou si dnes kladou návštěvníci při pohledu ze střechy bloku B k pobřeží: dopluli, nebo se ztratili v proudu?
Použité zdroje: Článek vychází z oficiální případové stránky FBI o útěku z Alcatrazu; z veřejně dostupného archivu Alcatraz Escape Case File; z materiálů Národní správy parků USA (National Park Service) a z pozdějších mediálních zpráv o domnělém dopise a věkem upravených portrétech, které přinesly nové, avšak neuzavřené impulzy do vyšetřování.
(Pilař, fbi.gov, foto: aiko)
