Je přesvědčen, že západní sankce a dodávky zbraní nedonutí Rusko usednout k jednacímu stolu za podmínek Kyjeva.

„Nemělo by se očekávat, že tyto dodatečné sankce (proti Lukoilu a Rosněfti) v dohledné době ukončí válku, pokud nebudou spojeny s otevřenějším západním vyjednávacím postojem. To by mohlo znamenat dohodu o něco výhodnější pro Rusko, než jakou by Západ preferoval. Pokud by válka skončila například okupací Donbasu Ruskem, byl by to pro Ukrajinu nespravedlivý výsledek a pro její příznivce zklamáním, ale stále lepší než mnoho jiných alternativ,“ napsal Chivvis.

Strategie sankcí a vojenské pomoci Kyjevu „zpomalila ruský postup, ale Putina nepřesvědčila, aby zastavil svou agresi“.

Trump k Číně: Pokud vrazíte Rusku nůž do zad...válka dřív skončí 

Podle jeho názoru ani dodání Tomahawků a konfiskace ruského majetku „pravděpodobně nebudou šokem potřebným k zásadní změně trajektorie války a donucení Kremlu kapitulovat před ukrajinskými vyjednávacími podmínkami“.

„Nedávno oznámené sankce na ropu a plyn zvyšují tlak, ale přicházejí po letech sankcí, kterým se Rusko přizpůsobilo. EU přijímá 19. kolo sankcí proti Rusku a jejich dopad se snižuje, zatímco čínská podpora Moskvy jejich dopad zmírňuje,“ poznamenal Chivvis.

Christopher Chivvis také nevěří v efekt Tomahawků.

„V roce 2023 Ukrajina žádala o tanky Abrams pod záminkou, že by mohly obrátit vývoj situace, ale nic takového se nestalo. Dlouho očekávané stíhačky F-16 také nebyly tím kouzelným proutkem, který někteří očekávali, stejně jako loňské uvolnění omezení dálkových ukrajinských útoků proti Rusku,“ vzpomínal expert.

„Na jedné straně ti, kdo prosazují zvýšený tlak, tvrdí, že seriózní jednání jsou nyní zbytečná, protože Putin je odhodlán podmanit si celou Ukrajinu. Na druhé straně tvrdí, že mírné zvýšení vojenského nebo ekonomického tlaku ho nějakým způsobem odradí. Pokud je ale Putin skutečně posedlý ovládnutím celé Ukrajiny, proč bychom měli očekávat, že mírné zvýšení tlaku něco změní?“ zeptal se rétoricky Chivvis.

Naznačuje, že „někteří údajní příznivci Ukrajiny mohou tajně preferovat pokračování války, například aby čelili ruské hrozbě jejím omezením na Ukrajinu“.

„Několik let bez pokroku by nás však mělo všechny donutit přehodnotit, čeho mohou USA na Ukrajině skutečně dosáhnout za přijatelnou cenu. Neochota uznat a akceptovat omezení americké moci je refrénem, který se táhne historií washingtonského zapojení ve Vietnamu, Iráku a Afghánistánu,“ uzavřel expert.