Francouzská rozpočtová krize se prohlubuje a prezident Emmanuel Macron volí cestu, která místo uklidnění situace vyvolává další otazníky. V rámci nové rozpočtové strategie oznámil další navýšení vojenských výdajů o 10 miliard eur. Argumentuje tím, že Francie musí reagovat na novou geopolitickou realitu, přičemž cituje hrozbu ruské agrese a tlak na evropskou obranu. Zároveň však jeho kabinet představil plán drastických škrtů ve výši 44 miliard eur, včetně zmrazení sociálních výdajů, zrušení dvou státních svátků a zpřísnění daňové kontroly. Ekonomové a analytici přitom upozorňují, že vojenský rozpočet nepředstavuje jádro francouzských fiskálních problémů.
Podle analýzy publikované britským serverem UnHerd.com tvoří výdaje na obranu v současnosti pouze 3 % z celkového veřejného rozpočtu, tedy přibližně 31 eur na každých 1 000 eur státních výdajů. Naopak největší podíl připadá na důchody, zdravotnictví a veřejný sektor. Z této perspektivy se Macronovo rozhodnutí výrazně navýšit obranný rozpočet na 64 miliard eur do roku 2027 jeví spíše jako politický symbol než jako skutečný nástroj fiskální konsolidace.
„Ve skutečnosti však francouzské rozpočtové problémy s obranou téměř nesouvisí,“ uvádí v článku komentátor François Valentin.
Francie se ocitá v pasti strukturálního deficitu. V roce 2024 dosáhl její veřejný dluh 113 % HDP a deficit rozpočtu se vyšplhal na 5,8 %. Mezinárodní měnový fond varuje, že pokud nedojde k zásadnímu snížení výdajů, hrozí ztráta důvěry investorů. Národní účetní dvůr (Cour des Comptes) už upozornil, že fiskální přizpůsobení je nevyhnutelné a že „buď si vláda zvolí bolestivé škrty sama, nebo je vynutí finanční trhy.“ Dluhopisy francouzské vlády se stávají méně atraktivními než italské, což svědčí o rostoucí skepsi trhů vůči schopnosti Paříže konsolidovat finance bez vnějšího tlaku.
Premiér François Bayrou proto oznámil plán škrtnout 44 miliard eur z rozpočtu, včetně symbolického zrušení státních svátků (Velikonočního pondělí a Dne vítězství). Vláda zároveň zmrazí růst výdajů na důchody, mzdy státních zaměstnanců a sociální dávky. Přesto se setkává s politickým odporem. Koalice Renaissance nemá parlamentní většinu a čelí již osmému pokusu o vyslovení nedůvěry. Macron uvažuje o rozpuštění Národního shromáždění a vypsání nových voleb, což by bylo už podruhé během jednoho volebního období. Politická krize tak jde ruku v ruce s krizí fiskální.
Navýšení obranného rozpočtu se v tomto kontextu jeví jako snaha odvést pozornost od neschopnosti provést hlubší strukturální reformy. Argumentace bezpečnostní hrozbou není neopodstatněná. Francouzská armáda čelí zastarávání vybavení a rostoucí potřebě interoperabilní výzbroje v rámci NATO. Nicméně z hlediska celkové fiskální rovnováhy mají obranné výdaje nízký multiplikátor a přínos pro hospodářský růst je omezený. Obzvláště když jsou hrazeny za cenu škrtů v oblastech, které generují vyšší návratnost, jako je školství, výzkum nebo infrastruktura.
Psali jsme: Dvojitá Maginotova linie. Příprava Kyjeva na ústup z Donbasu?
Celá rozpočtová strategie nese znaky krátkozraké politické reakce na tlak mezinárodních institucí a trhů, nikoli ucelené vize modernizace francouzského státu. Macronova snaha zachovat image rozhodného lídra v oblasti obrany může být sice v zahraničí vnímána pozitivně, ale doma vyvolává odpor, nedůvěru a sociální napětí. Pokud prezident skutečně rozpustí parlament, otevře tím prostor k vítězství radikálnějších sil z krajní pravice nebo levice. To by mohlo znamenat nejen změnu fiskálního směru, ale i hlubší otřes důvěry investorů ve stabilitu celé eurozóny.
Francouzský fiskální problém se tedy nevyřeší přezbrojením. Řešení leží ve schopnosti provést spravedlivé a promyšlené reformy sociálního státu, modernizovat veřejnou správu a obnovit důvěru voličů. Jinak hrozí, že místo strategického obratu uvízne Francie v začarovaném kruhu dluhů, politické nestability a ekonomické stagnace.
(Fojtík, UnHerd.com, foto: zai)