Italská premiérka Giorgia Meloniová se během tří let své vlády stala jednou z nejvýraznějších tváří evropské politiky. Ještě nedávno byla médii označována za „postfašistku" a strašák populismu, dnes je podle průzkumů nejoblíbenější šéfkou italské vlády za poslední dekády. Její cesta od okraje politického spektra k pozici, kdy ji část médií dokonce nazývá „Anführerin Europas", tedy vůdkyní Evropy, ukazuje, jak dovedně dokázala využít kombinaci tvrdé rétoriky a pragmatické politiky (Handelsblatt).
Když tento týden vystoupila v USA na pietní akci k uctění památky zavražděného amerického MAGA-aktivisty Charlieho Kirka, projevila se opět její typická rétorika. Davu mladých příznivců své strany Fratelli d'Italia připomněla, že „nenávist nekončí smrtí" a že pokusy „démonizovat a cenzurovat" její politický proud jen dokazují jeho sílu. I když její vláda kontroluje nejen státní televizi RAI, ale má vliv i na vydavatelství pravicového deníku prostřednictvím poslance Antonia Angelucciho, Meloni se stále prezentuje jako oběť politického tlaku a cenzury.
Meloniová: EU se zdá být odsouzena ke geopolitické bezvýznamnosti
Právě tato schopnost stavět se do role outsiderky jí podle německého deníku otevřela cestu k moci. „Meloniová se podařilo proměnit svou image z nebezpečné populistky na političku, která stojí pevně uprostřed Evropy," uvádí Handelsblatt. Využila ji nejprve v opozičních letech, kdy se prezentovala jako bojovnice proti zavedeným elitám, a nyní ji aplikuje i z premiérského křesla, kde se paradoxně stylizuje do pozice umlčované političky.
Její popularita stojí na dvou pilířích. Prvním je důsledná obrana národních zájmů, zejména v otázkách migrace, energetiky a vztahu k EU. Druhým je pragmatismus, díky kterému dokázala uklidnit nejen domácí podnikatelské prostředí, ale i mezinárodní partnery. Zatímco doma se prezentuje jako bojovnice proti „levicové cenzuře", v Bruselu a Berlíně vystupuje jako umírněná státnice schopná kompromisu. „Její úspěch spočívá v kombinaci tvrdých slov a měkkých gest," shrnuje Handelsblatt.
Výsledkem je stabilní vládní podpora, která je v Itálii spíše výjimkou než pravidlem. V zemi známé častým střídáním vlád se Meloniové podařilo vytvořit obraz silné a stabilní vůdkyně, která dokáže udržet svou koalici pohromadě. Podle analytiků se jí tím podařilo předefinovat i samotné vnímání italské politiky v Evropě. Zatímco ještě před pár lety byla Itálie spojována spíše s politickým chaosem, dnes se stává díky Meloni respektovaným aktérem na evropské scéně.
Před nadcházející sérií evropských i regionálních voleb se Meloni nachází v silné pozici. Její schopnost propojit tvrdý nacionalistický jazyk s pragmatickou vládní politikou jí zajišťuje nejen pevnou základnu doma, ale i rostoucí respekt mezi evropskými státníky. To však zároveň otevírá otázku, zda se jí podaří tuto rovnováhu udržet dlouhodobě, nebo zda tlak ekonomických problémů a evropských krizí odhalí limity její politické strategie.
Meloniová tak představuje paradox dnešní evropské politiky: političku, která zůstává věrná populistické rétorice, a přesto se dokázala stát stabilizační silou v zemi i v EU. Její cesta od „populistického strašáku" k „lídryni Evropy" je tak nejen příběhem politické kariéry, ale i odrazem širší proměny evropské politiky, v níž se hranice mezi radikálním a mainstreamovým postupně stírají.
(kovář,prvnizpravy.cz, handelsblatt,foto:arch.)
