Dne 7. května 2025 zaútočila Indie na devět cílů na území kontrolovaném Pákistánem, včetně některých míst přímo v jeho vnitrozemí. Operace nazvaná „Sindhúra“ měla být odvetou za teroristický útok z 22. dubna, při kterém v indické části Kašmíru zahynulo 22 až 26 hinduistických poutníků. Dillí obvinilo z útoku islamistické skupiny podporované Islámábádem. Ten však jakoukoli účast kategoricky odmítl.

Největší pozdvižení vyvolalo tvrzení pákistánské armády, že se jí podařilo sestřelit hned šest indických letounů, včetně tří moderních francouzských strojů Rafale, jednoho Su-30MKI, jednoho MiGu-29 a dokonce izraelského dronu Heron. Ačkoli Indie popírá ztráty v tomto rozsahu, její reakce je nezvykle zdrženlivá, neboť v minulosti se totiž právě indické ministerstvo obrany často chlubilo i spornými „úspěchy“.

Indie dlouhodobě buduje obraz moderní vojenské supervelmoci, přičemž vzdušné síly hrají klíčovou roli. Ve skutečnosti ale trpí indické letectvo nejen technologickými, ale i strukturálními problémy.

Indická flotila sice čítá přes 580 bojových letounů, ale kvalitativní jádro tvoří především ruské Su-30MKI, tedy stroje s výraznými konstrukčními kompromisy, jak upozorňuje i analýza serveru Observer Network.

„Su-30MKI sice působí na papíře impozantně, ale v praxi je jeho ovladatelnost kvůli ručně řízenému vektorování tahu a podprůměrnému tahu motorů spíš teoretická,“ komentuje čínský server Guancha.
Ztráta tří francouzských Rafale by však znamenala první skutečný bojový krach tohoto letounu v historii. Rafale byly dlouho chloubou indického zbrojního programu. Letouny, které měly přinést vzdušnou převahu, se nyní samy staly obětí.

Pákistán oproti Indii disponuje zhruba 440 stíhacími letouny. Mnohé z nich, zejména starší F-16 nebo Mirage III, mají už svá nejlepší léta dávno za sebou. Klíčem k současnému úspěchu však není množství, ale kvalita nové generace techniky a efektivní integrace zbraňových systémů.

Stíhačky J-10C, které Pákistán získal od Číny, patří mezi nejmodernější stroje třetí generace s aktivním fázovaným radarem a výkonnými střelami PL-15. „Zcela nový level bojeschopnosti,“ hodnotí stroj i čínský autor článku. Kromě nich Pákistán sází i na lehké, ale překvapivě výkonné stíhačky JF-17 „Thunder“, vyvinuté ve spolupráci s Čínou.

„V situacích, kde není nutné pronikat hluboko do nepřátelského území, kombinace radaru AESA a střel PL-15 umožňuje JF-17 dokonce tlačit na těžké Su-30MKI,“ uvádí server.

Události posledních dní představují zásadní narušení indického vnímání vlastní vojenské převahy. Indie dlouhodobě investuje obrovské prostředky do zbrojení, ale opomíjí zásadní systémové problémy, od zastaralé techniky přes neefektivní velení až po neochotu přiznat chyby.


„Říkat, že Tejas je nadějí pro zítřek, je hlavně proto, že dnes si na něj nikdo netroufá vsadit,“ uvádí server Guancha.

Současná situace na indicko-pákistánské frontě zdaleka není vyřešená. Ačkoli rozsah ztrát bude ještě předmětem ověřování a analýz, jisté je, že Indie utrpěla vážný reputační šrám. Namísto očekávaného „bleskového vítězství z nebes“ se rozhořel konflikt, který odhalil nejen vojenské nedostatky, ale i nebezpečné přecenění vlastních schopností.

Pokud se Indie nepoučí a bude dál investovat hlavně do image namísto funkčních zbraní a realistických strategií, může se z pozice regionálního hegemona rychle stát papírovým tygrem.