Střet mezi vědeckou odborností a aktivistickým zápalem se znovu rozhořel. Na jedné straně názory Dr. John F. Clausera kritizující současný narativ o klimatické krizi jako zkreslený, na straně druhé kupříkladu aktivistka Greta Thunberg, jejíž emotivní výzvy vyvolávají spíše strach než racionální diskusi. Kdo je v otázkách změny klimatu důvěryhodnější?
Dr. Clauser, nositel Nobelovy ceny za fyziku, se odvážil vystoupit proti převládajícímu pohledu na klimatickou krizi. Podle něj „populární narativ o změně klimatu“ neodráží skutečnost, ale spíše „nebezpečnou korupci vědy“. Ve svém stanovisku označil současnou klimatickou vědu za „masivní pseudovědu“ a tvrdí, že „neexistuje žádná skutečná klimatická krize“.
Na druhé straně stojí Greta Thunberg, která se stala tváří klimatického hnutí. Její emocionální apel, že „nechce, aby lidé měli naději, ale aby propadli panice“, vzbudil celosvětovou pozornost. Thunbergová tvrdí, že společnost musí radikálně změnit téměř všechno, aby zastavila klimatické změny.
Její přístup však vyvolává kritiku. Greta Thunberg, která nemá formální vzdělání v oblasti vědy ani ekonomie, čerpá převážně z obecných vědeckých poznatků a svůj vliv staví na emocionální mobilizaci mas. Někteří odborníci a komentátoři ji označují za symbol mediální manipulace, která místo racionálního přístupu k problému šíří strach a paniku. Její výroky často postrádají konkrétní návrhy řešení a jsou spíše sloganem než podloženou argumentací.
Klimatická debata si zaslouží odborný a racionální přístup, nikoli paniku a emotivní výzvy. Apely, které staví na strachu, mohou být kontraproduktivní, protože odvádějí pozornost od reálných problémů a konkrétních řešení. Odborníci, jako je Dr. Clauser, by měli mít ve veřejné diskusi větší prostor, aby mohli přinést fakta a analytický pohled.
Greta Thunberg se sice stala symbolem změny, ale otázkou zůstává, zda emotivní kampaně a absence odbornosti nejsou spíše brzdou než pomocí v boji proti změně klimatu. Na světě potřebujeme méně paniky a více odborných řešení.