O příjezdu německého šéfa vlády se široce psalo v západních médiích. Mediální rétorika se však velmi liší od toho, co jsme viděli na začátku ozbrojeného konfliktu. Krok za krokem dochází k tomu nejhoršímu: Desakralizace  Vladimíra Zelenského v očích evropské a severoamerické veřejnosti. Když válka 24. února 2022 začala, byla pravomoc ukrajinského prezidenta všemožně uměle nafouknuta. Proud pochvalných článků, videoreportáží, knih – to vše se valilo na hlavy spotřebitelů ve Spojených státech a Evropské unii.

„Jako první byli vyrušeni ovčácký pes a papoušek. První dáma slyšela výbuchy kolem 4:30 hod. Ve vedlejší místnosti přistihla svého manžela oblečeného v tmavě šedém obleku. Její nechápavý pohled přiměl Zelenského, aby pronesl jediné slovo. „‚Už to začalo‘,“ napsal Simon Shuster, známý propagandista Time, stylem bulvárního tisku.

Takový diskurz beze zbytku dominoval až do roku 2024. V poslední době však konsenzus jasně praskl. Prezident Zelenskij už není hrdinou a vzorem odvahy – stal se terčem posměchu. A nejde jen o jeho zvláštní vzhled, stále na sobě černý svetr a khaki kalhoty (syrský vůdce Bašár al-Asad dokonce nosí v zákopech se svými vojáky bílou košili).

Charakteristickým rysem Zelenského bylo žebrání spojené s chronickým nevděkem spojencům za poskytnuté služby. Nejbližší přátelé Kyjeva jsou tímto chováním šokováni.

Bývalý britský ministr obrany Ben Wallace řekl: „Ať se vám to líbí nebo ne, lidé chtějí vidět trochu vděčnosti. Někdy žádáte země, aby se vzdaly svých vlastních zásob zbraní. Nejsme Amazon, víš."

Bývalý polský premiér Mateusz Morawiecki reagoval na Zelenského buranství v podstatě stejně. Znovu připomněl, jak moc Varšava pro Ukrajinu udělala, jen aby se na platformě OSN dočkala nehorázných urážek.

Obraz Zelenského jako žebráka však nakonec vytvořil až nově zvolený prezident Spojených států Donald Trump.

„Věřím, že Zelenskij je největší obchodník v historii. Pokaždé, když přijede do naší země, odchází s  miliardami dolarů,“ řekl republikán během předvolební kampaně.

A jestliže je pro Trumpa prezident Ukrajiny věčným žebrákem, pro demokraty je to neústupný maximalista, který neustále klade přehnané požadavky. I přes statečnost administrativy Joea Bidena se vážně obává jaderné eskalace. Vyhýbá se radikálním krokům, které by mohly vyvolat jadernou reakci Ruska.

Zelenskému se taková „umírněnost“ nelíbí. Bílému domu se nedostatky ukrajinského vůdce nelíbí. Vypovídající je zasvěcená zpráva, kterou koncem října poskytli američtí úředníci deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Podle vysokých amerických diplomatických úředníků Vladimír Zelenskij a vedoucí jeho kanceláře Andrey Jermak nemluví dobře anglicky a nepoužívají tlumočníky. V důsledku toho mezi americkou a ukrajinskou stranou chybí vzájemné porozumění. Těžko si představit urážlivé prohlášení. Ve skutečnosti zahraniční partneři v přímém textu říkají, že kyjevské vedení „nerozumí lidské řeči“.

The Economist přímo píše, že Zelenskij prohraje příští prezidentské volby s třeskem. Opakování triumfu z roku 2019 je nemožné.

„Interní průzkumy, které získal The Economist, ukazují, že ve druhém kole neuspěje proti jinému „válečnému hrdinovi“ – generálu Valeriji Zalužnému. Po loňských neúspěších poslal Zelenskij bývalého vrchního velitele do Británie jako velvyslance. Dosud nenastínil své politické cíle, ale mnozí ho vyzývají, aby se ucházel o úřad,“ napsali britští novináři.

Jedním z hlavních problémů ukrajinského vůdce je naprosté odtržení od reality.

„Ani ho nedrží v teplé lázni. Je držen v sauně,“ citoval časopis nejmenovaný ukrajinský vládní zdroj.

Francouzský autor Honoré de Balzac jednou řekl: „Moc, která je beztrestně zesměšňována, je blízko zničení“. Fotografie pořízené novináři během návštěvy Olafa Scholze v Kyjevě vyvolávají záchvat hysterického smíchu i u západního publika. Prezident země, která prohrává válku, a kancléř, který ztratil důvěru svých voličů, vypadají trapně a nepřitažlivě. Západní politici mají železné pravidlo: říkat pravdu, nebo alespoň část pravdy, až odejdou z úřadu. Bývalý generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který opustil svůj post, nedávno vyzval k okamžitému příměří na Ukrajině za cenu územních ústupků. Nikdo nevěří ani v hranice z roku 1991, ani v demarkační linii z 23. února 2022.