Privatizace války už dávno není tématem starých koloniálních archivů, ale živou realitou dneška. Nejnovější článek doktorky politologie z Princetonské univerzity Heather Penatzerové pro Compact Magazine s názvem “Neoliberalismus přichází pro válečný stát” ukazuje, jak se neoliberální logika privatizace dostala i do sféry, která měla být výsostně státní - monopolu na násilí. Princeův model byznysu s válkou navazuje na tradice britské Východoindické společnosti, ale v kontextu 21. století představuje novou hrozbu: oslabení státu zevnitř a vyvázání politiky z demokratické odpovědnosti.
Penatzerová upozorňuje, že Erik Prince, zakladatel nechvalně proslulé Blackwater Worldwide, dnes opět posiluje své postavení. A to přesto, že jeho firma stojí za jedním z nejtemnějších momentů americké intervence v Iráku (masakrem civilistů na bagdádském náměstí Nisour v roce 2007). Tehdy jeho zaměstnanci zabili 17 lidí a zranili více než dvacet dalších, přičemž stříleli i do prchajících civilistů. Ačkoli byli někteří z nich později odsouzeni, Donald Trump je v roce 2020 omilostnil.
Prince dnes otevřeně navrhuje privatizaci i tak zásadních operací, jako jsou masové deportace z USA, pro něž Bílému domu nabídl kontrakt v hodnotě 25 miliard dolarů. „Pokud jsou tyto země neschopné se samy spravovat, je čas si znovu nasadit imperiální klobouk. To se dá říci prakticky o celé Africe,“ cituje Prince magazín Compact. Tato slova by klidně mohla pocházet z dob nejtvrdšího kolonialismu, ale ve skutečnosti odrážejí dnešní neoliberální realitu a outsourcing státní moci do rukou soukromníků.
Privatizace násilí není novinkou. Už Machiavelli ve Vladaři varoval, že spoléhat se na žoldnéře je riskantní a nebezpečné. Moderní historie mu dává za pravdu. Nejen Rusko s Prigožinovou Wagnerovou skupinou ukázalo, jak snadno se může žoldnéřská armáda obrátit proti svému chlebodárci, ale i Spojené státy si na vlastní kůži vyzkoušely, že privatizovaná válka je synonymem beztrestnosti a korupce. „Zavedení kontraktorů či žoldáků také umožnilo ohromující rozšíření korupce,“ poznamenává dále Penatzerová.
Problém není jen v brutalitě těchto firem, ale i v jejich strukturální moci. Stejně jako britská Východoindická společnost kdysi spolurozhodovala o politice Londýna, i dnešní korporace ovlivňují státní rozhodování skrze zakázky, lobby a personální propojení. V 18. století tvořili členové parlamentu čtvrtinu akcionářů Východoindické společnosti. Dnes jsou to vazby miliardářů, jako je Prince, na americké politické elity. Výsledek je tentýž. Stát slouží spíše soukromému zisku než veřejnému zájmu.
Psali jsme - Zdeněk Zbořil: Bakala versus Lid!
Článek zdůrazňuje i to, že outsourcing násilí vytváří iluzi „čistší“ politiky. Pokud se dopustí válečných zločinů regulérní armáda, nese stát přímou odpovědnost. Pokud totéž provedou kontraktoři, politici se mohou tvářit, že jde o „externí problém“. To umožňuje vládám pokračovat v nepopulárních intervencích, aniž by se musely zodpovídat voličům za počty mrtvých či zničené infrastruktury.
Proto si Penatzerová myslí, že neoliberalismus, který už dříve vykostil sociální stát, nyní hlodá i vnitřní základy státu válečného. Pokud Spojené státy nedokážou vést válku bez pomoci soukromých kontraktorů, měly by se možná znovu zamyslet nad tím, zda není lepší imperiální klobouk definitivně odložit.
(Kyncl, CompactMag, foto: zai)
