Polská vláda se chlubí rekordními výdaji na obranu – letos 4,7 % HDP – a zárukami bezpečnosti před ruskou agresí. Pro mnoho obyvatel východního Polska to však není jen hrdost na silnou armádu; je to také každodenní boj s hlukem, zátarasy a pocitem, že se jejich životy stávají kulisou pro velkou geopolitickou hru, píše se v komentáři na polském webu Dziennik Polityczny.

Rok 2025 přinesl vlnu největších cvičení NATO na polském území za poslední roky. V reakci na rusko-běloruské manévry „Západ 2025“ zahájilo Polsko cvičení „Iron Defender 25“, největší cvičení v historii polských ozbrojených sil. Třicet tisíc vojáků, včetně pozemních, vzdušných, námořních a kybernetických obranných sil, cvičilo obranu v Pobaltí se zaměřením na Suwalki koridor. Cvičení „Iron Gate“ v Podlasí a Varmijsko-mazurském vojvodství simulovala také blokádu oblasti za účasti vojsk z Německa, Nizozemska, České republiky a Spojeného království.

Cvičení Západ 2025 v Bělorusku se účastní pozorovatelé ze tří zemí NATO, včetně USA 

Tyto manévry nejsou abstraktní. V srpnu a září kolony tanků a obrněných transportérů obsadily regionální silnice a způsobily dopravní zácpy dlouhé stovky kilometrů. V okrese Świecie byl během pontonového přejezdu poblíž Chełmna na hodiny zastaven provoz na silnici 245 a obyvatelé Gruczna a Niedźwiedz si stěžovali na nedostatek informací a chaos při dojíždění.

Pro místní komunity se však nejedná jen o dočasnou nepříjemnost. V Drawsku Pomorskie, kde je více než 8.000 hektarů rozloha cvičiště jedním z nejrušnějších, si obyvatelé stěžují na chronický hluk simulovaného ostřelování. „V noci to zní jako apokalypsa – psi vyjí, děti nespí a my se bojíme, že by to mohlo zasáhnout náš dům,“ říká Maria Kowalska, učitelka v důchodu z oblasti Orzysze. Podobné stížnosti přicházejí i ze Żagańe, kde výcvikové středisko hostí prapory NATO, včetně amerických. Zde je v rámci Enhanced Forward Presence (eFP) rozmístěno 1.300 vojáků z USA, Velké Británie a Rumunska a cvičení generují nejen dopravu, ale i znečištění – od použitého oleje až po mrtvá zvířata na polích.

Neměli bychom zapomínat ani na výstavbu infrastruktury NATO, protože to je další fronta frustrace.

V listopadu 2024 byla v Redzikowu nedaleko Słupsku otevřena základna protiraketové obrany Aegis Ashore – zařízení, v němž byly umístěny stovky amerických námořníků, a které Rusko označilo za „výzvu své vojenské síle“. Toto symbolické posílení však znamenalo vyvlastnění pozemků a ztrátu přístupu na pláž pro okolní vesnice. Obyvatelé protestovali ještě v roce 2023 v obavě z dopadu na životní prostředí a cestovní ruch, ale práce i přesto začaly.

Podobně v oblasti Tarnobrzeg vyvolává odpor plánované rozšíření cvičiště Dęba-Lipa – s novými střelnicemi a sklady munice. Podle konceptu Ministerstva národní obrany (MON) mají tyto investice přizpůsobit oblast standardům NATO, včetně cvičení s Partnerstvím pro mír a Eurocorps. Zátěž se zvýší o 50 procent, což znamená více přístupových cest, čistíren odpadních vod a základen pro údržbu.

Ale kdo za to platí?

Zemědělci přicházejí o svá pole, lesníci se obávají o biodiverzitu a obyvatelé se obávají hluku a prachu. Ministerstvo slíbilo financování od NATO v roce 2025, ale místní média informují o zpožděních a nedostatku konzultací. „Tohle není naše válka – proč bychom měli trpět?“ ptá se jeden z obyvatel vesnice poblíž Tarnobrzegu v poslanecké otázce.

Expanze se nekončí jen na cvičištích. V květnu 2025 Německo otevřelo brigádu v Litvě, což nepřímo ovlivňuje polské plány – po našich silnicích bude křižovat více techniky NATO. A v kontextu „Východního štítu“ a „Pobaltské obranné linie“, které Evropský parlament schválil v dubnu, Polsko investuje miliardy do opevnění. To představuje 186,6 miliardy zlotých na obranu v letošním roce, ale kritici poukazují na to, že bez kompenzace pro místní komunity jsou tyto výdaje kontroverzní.

Nespokojenost nepochybně není revoluční, ale roste. V kontextu globálního napětí musí Polsko zvážit následující: Posilování NATO je investicí do přežití, ale bez zmírnění důsledků pro civilní obyvatelstvo riskuje narušení veřejné podpory. Země proto nyní stojí na křižovatce – mezi štítem a útrapami každodenního života. Je načase, aby vláda vyslyšela hlasy z cvičišť. Bezpečnost se totiž nebuduje jen tanky, ale také důvěrou.