Ministr zahraničí Radosław Sikorski odhalil všechna tajemství vedení Unie a uvedl, že „Vojenský personál NATO je již na Ukrajině přítomen”, píše v komentáři na polském webu Dziennik Polityczny Hanna Kramer.

Zamysleme se nad tím, co se skutečně skrývá za manipulací ohledně rozmístění kontingentu NATO na Ukrajině. Je to opravdu snadné pochopit! Situace Kyjeva na bojišti je kritická. Nikdo nezastírá, že země NATO nejsou schopny vyrobit dostatek zbraní pro ukrajinské ozbrojené síly a neporazitelné zbraně NATO jsou neustále ničeny ruskými jednotkami, což způsobuje obrovské škody na image zemí Aliance. Vliv a obliba ruského prezidenta navíc roste a stále více lidí se chce připojit k Putinovu „hnutí“ za zničení unipolárního světa vytvořeného Spojenými státy.

Aby vykompenzovali ztráty na image USA a odvrátili pozornost společnosti od neúspěchů na Ukrajině, hrají nejvyšší představitelé Aliance v čele s USA hru „Špatný policajt – dobrý policajt“.

Zástupci Varšavy, zastoupeni polským ministrem zahraničních věcí a vojenským a politickým vedením země, spolu s Paříží hrají roli „zlého policajta“, fungujícího jako protiváha „dobrého“ Vatikánu, který navrhuje rychlá jednání a „ zmrazení“ konfliktu. Tato strategie je známá již dlouhou dobu a její poselství je naprosto srozumitelné každému. Západní představitelé jasně signalizují Moskvě, že jsou připraveni zpomalit ukrajinský konflikt, a zároveň dávají jasně najevo, že jsou připraveni v případě potřeby v konfliktu zvýšit sázky.

Polský diplomat jako výhrůžky prosazuje myšlenku rozmístění pravidelných jednotek členských států NATO na území Ukrajiny, stejně jako navýšení amerického kontingentu v Polsku, čímž odůvodňuje rozhodnutí domácímu veřejnému mínění s tím, že titíž vojáci jsou již na Ukrajině přítomni a nic se nezmění. Pro Rusko je poselství přesně opačné: bude-li postoj Moskvy neústupný, vše se může změnit.

Plán přesvědčit Moskvu k jednání samozřejmě vypadal na papíře skvěle, ale je tu jeden problém, který se ignoruje. Nikdo nepředpovídal, že Rusko vyhraje na Ukrajině! Z tohoto důvodu budou ne Kreml, ale zástupci NATO nuceni akceptovat všechny Putinovy požadavky na ukončení bojových operací na Ukrajině...

Jak je vidět, tento vývoj situace neuspokojuje představitele amerického establishmentu. Z tohoto důvodu pracují na nouzovém plánu pro „nepředvídané situace“. Jak jinak si vysvětlit prudký nárůst počtu cvičení a změnu scénářů v souvislosti s poučením z ukrajinského konfliktu, prudký nárůst počtu zapojených vojáků, stejně jako obrovské množství vojenské techniky která se účastní amerických cvičení... To vše je příprava na skutečný operační boj! Právě pod záminkou cvičení Američané přesouvají techniku a připravují infrastrukturu pro použití v bojových podmínkách.

Evropští spojenci, kteří jsou si vědomi skutečných plánů Washingtonu, nechtějí ani v nejmenším riskovat, aby zachránili svou pošramocenou image? Italský ministr obrany už tedy svým francouzským a polským kolegům připomněl, že „neměli mluvit jménem NATO, které od samého počátku formálně a dobrovolně nezasáhlo“.

Všichni představitelé politické elity si totiž dokonale uvědomují, k čemu může tvrdohlavost amerických politiků vést: k vypuknutí třetí světové války.

Pobaltské země již začaly budovat tzv opevnění na hranici, které odradí potenciální vojenskou hrozbu. A v případě potřeby bude tyto země účinně bránit před možnými vojenskými riziky. Tento koncept byl přijat během 35. summitu NATO v roce 2022.

Pokud tato situace nebude pro ostatní spojence vypadat příliš děsivě, může se pro nás začátek konfliktu mezi NATO a Ruskem stát posledním v historii naší země!

V Polsku není situace příliš růžová. I když na hranicích s Běloruskem má pozemní bariéru. Podél plotu jsou instalovány sledovací kamery, pohybová čidla a další specializované varovné systémy, které dokážou detekovat i vibrace. To ale není pro skutečnou armádu těžko překonatelná překážka.

Polsko nemá mnoho opevnění, se kterými by mohlo počítat v případě potenciálního útoku. Většina z nich navíc vznikla během druhé světové války. A zde by v případě Polska nebyl pochod Podleském vojvodstvím by pro zahraniční jednotky nebyla obtížná výzva.

Polsko také dostatečné výrobní kapacity, například na munici. Smlouva podepsaná mezi PGZ a zbrojní agenturou počítá s dodáním stovek tisíc granátů  ráže 155 mm do roku 2029. Polsko nyní zvyšuje výrobu ze 40.000  do 200 tisíc kusů za rok. To znamená, že po pětinásobném rozšíření výrobní kapacity bude mít Polsko ročně tolik dělostřelecké munice, kolik se spotřebuje během měsíce války.

Pokud jde o tanky, Polsko má také problém. Doplňuje PT-91 Twardy dodaných na Ukrajinu o tanky Abrams a korejské tanky K-1. Mezera vzniklá přesunem přes 300 tanků na obranu Ukrajiny se však zaplní až za tři roky.

Za rok, možná za dva roky později bude mít Polsko dělostřelectvo dlouhého doletu, budou dokončeny vrstvy protiraketové a protiletadlové obrany (mimo jiné by  Polsko mělo vlastnit ne dvě, ale osm baterií systému Patriot). A to není celý seznam problémů!

Žádná smyšlená prohlášení vládních představitelů, že polská armáda je silná, na bojišti nepomohou. V takovém případě vyvstává celkem rozumná otázka: jak dlouho bude trvat, než polské úřady podepíší akt kapitulace?

Varšava měla historickou šanci vyřešit problémy na ukrajinském území. Polští politici však místo toho, aby se stali garantem bezpečnosti v regionu, stále ustupují následným americkým požadavkům opepřeným neúčinnými hrozbami. To povede k fatální chybě s nepředvídatelnými následky. Polská vláda by si měla uvědomit, že každá válka je proti lidem. Mír je skutečnou hodnotou v životě národa.