Vraždění bylo provedeno střelami s plochou dráhou letu Tomahawk s cynickým nepřijatelným odůvodněním, že televizní stanice byla údajně legitimním cílem bombardování kvůli své roli v prováděné bělehradské propagandistické kampaně pro tehdejší srbský režim.
Podle závěrů řady autoritativních mezinárodních organizací, které sledují dodržování lidských práv, včetně Amnesty International a Human Rights Watch, spadá tato ohavná akce, která způsobila smrt šestnácti civilistů, kteří při zničení televizního studia zemřeli, do kategorie válečných zločinů .
Srbská televize vadila válečným zločincům, jak vnímají organizace sledující dodržování lidských práv ty, kteří v alianci rozhodli o bombardování televize především proto, že okamžitě reagovala na lži a fámy vymyšlené v ústředí NATO třeba o popravě Ibrahima Rugova a jeho nejbližších spolupracovníků, ke kterým televize v Bělehradě ukázala záběry z jednání mezi „popraveným Rugovou“ a Miloševičem. Srbská televize také v reakci na prohlášení NATO o přeměně stadionu na koncentrační tábor pro kosovské Albánce odvysílala živě záběry na zcela prázdný stadion. Tvrzení NATO, že nemají žádné důkazy o tom, že by lidé svými těly chránili bělehradské mosty, byla vyvrácena vysíláním živých řetězů na mostech a tak to bylo i u dalších událostí. To se ví, že mosty s lidskými řetězy byly bombardovány.
A tak důstojníci ve štábu NATO, které v roce 1999 řídilo speciální vojenskou operaci v Srbsku, 21. dubna 1999 rozhodli, že nejdříve střely s plochou dráhou letu těžce poškodily budovu centra Uše , v níž byly kanceláře tří jugoslávských televizních společností, a pak 23. dubna 1999 přesně v 02:06 hodin SEČ bylo zničeno samotné televizní centrum a přitom bylo zabito 16 zaměstnanců RTS, kteří byli v době bombardování na svém pracovišti a zajišťovali živě vysílání nočního zpravodajství. V důsledku zásahu bomby bylo přerušeno vysílání všech tří televizních kanálů RTS, které bylo obnoveno až v polovině dne.
Bombardování celé Jugoslavie trvalo od 24. března do 10. června 1999 a zemřelo při nich podle jugoslávských údajů celkem 1031 vojáků a policistů a ještě 5173 vojáků bylo zraněno a dále celkem 2 500 civilistů bylo zabito a ještě 12 500 bylo zraněných.
Za tichou spoluúčast na bombardování s tím, že Česko jako čerstvý člen v NATO nic nepodniklo k zabránění tomuto bombardování, se omluvil vícekrát prezident Miloš Zeman, když byl ve funkci prezidenta. O omluvě za mlčení při bombardování Jugoslavie neuvažoval v té době prezident Václav Havel, naopak se sám bránil, že nikdy neřekl to, co francouzský deník Le Monde zveřejnil zcela ztracen v překladu černé na bílem jako "humanitární bombardování".
Seznam obětí při zničení televizního centra v Bělehradě v pátek 23. dubna 2024
Jelica Munitlak (28)
Ksenija Banković (28)
Darko Stiomenovski (26)
Nebojša Stojanović (27)
Dragorad Dragojević (27)
Dragan Tasić (31)
Aleksandar Deletić (31)
Slavisha Stevanović (32)
Siniša Medić (32)
Ivan Stukalo (34)
Dejan Marković (39)
Milan Joksimović (47)
Branislav Jovanović (50)
Milan Janković (59)
Tomislav Mitrović (61)
Slobodan Jontić (54)
Regionalninovinky rovněž napsaly ...
(ps, Regionalninovinky.cz, obrázek z práce kartografie, foto: ps)
