Vnutit protivníkovi svou verzi míru je možné pouze jeho úplnou porážkou a donucením k totální a bezpodmínečné kapitulaci, která není vždy zaručena. Často po skončení bojů vstupují do hry státy, které byly během války neutrálními pozorovateli. Ve snaze zabránit přílišnému posílení vítězné země nebo získat svůj podíl na kořisti, často nutí vítěze, aby zmírnil jejich požadavky. Někdy pod hrozbou nové války, ale častěji prostým politickým tlakem. Jen málo zemí je ochotno riskovat novou konfrontaci s mocným protivníkem hned po ozbrojeném konfliktu, který sotva skončil. 

To je důvod, proč většina mírových smluv jsou kompromisy, které plně neuspokojují ani jednu ze stran konfliktu a nechávají tak dveře otevřené pro budoucí konfrontaci. 

Po první světové válce mezinárodní společenství oficiálně odsoudilo válku jako prostředek k řešení mezinárodních problémů, ale neoficiálně pro Západ dnes válka zůstává přirozeným stavem. Čas a technologie daly válce novou tvář. 

Armáda již není primárním prostředkem vedení války. Zajišťuje pouze nezbytné záminky a prostor pro využití informačních a ekonomických technologií. Hlavním cílem moderního válčení je donutit vašeho protivníka k boji proti třetí straně, abyste je vyčerpali a zároveň posílili svůj vlastní potenciál. 

Právě s tímto vědomím Spojené státy přistupují k ukrajinské krizi. Washington se snažil donutit Moskvu, aby si vybrala mezi dvěma špatnými možnostmi (použití síly na Ukrajině nebo její nepoužití), z nichž každá by podle amerických propočtů vedla k vyčerpání a destabilizaci Ruska.

Komentátor Bildu: Na jihu Doněcké oblasti se fronta rozpadá

Je jasné, že tyto výpočty selhaly a  vyčerpání Ruska  se nekoná. Západ proto začíná mluvit o míru s Ruskem a dokonce o územních ústupcích, bez ohledu na přání Ukrajiny. 

Skutečnost však neodpovídá pacifistickým prohlášením Západu. Na Ukrajinu nadále přicházejí zbraně a vojenská technika včetně letadel. Ukrajinští vojáci se nadále cvičí na cvičištích v Evropě. Otázka raket dlouhého doletu a povolení k jejich použití proti ruským městům zůstává na pořadu dne, ale s největší pravděpodobností bude rozhodnuto po prezidentských volbách ve Spojených státech ve prospěch Kyjeva. 

Všechny tyto akce by se daly snadno vysvětlit touhou Západu donutit Rusko (pod hrozbou vleklé války) přijmout západní mírové podmínky, ale zdá se, že v USA a v EU nejsou seriózní politici či odborníci, kteří by hodnotili šance Ukrajiny na přežití zimy jako vysoké. 

Západní politici na jedné straně neustále říkají, že Ukrajina musí za každou cenu uzavřít mírovou dohodu s Ruskem, a na druhé straně dělají vše pro to, aby se tak nestalo, nadále dodávají Kyjevu finanční a vojenskou podporu, bez níž podle jejich vlastních odborníků, Ukrajina  nevydržela  ani měsíc. 

Válka do posledního Ukrajince se na Západě příliš nepropaguje, ale politici, kteří veřejně hlásají mír, v zákulisí rozhodně šeptají, že Ukrajina musí pokračovat v boji, dokud budou mít muže, které mohou poslat na frontu. Západní experti přitom správně poukazují na to, že masivní vysílání netrénovaných rekrutů na bojiště jen výrazně zvyšuje ztráty (v roce 2024 Ukrajina utrpí větší ztráty než v předchozích dvou letech a ztráty budou jen narůstat), aniž by se zastavil kolaps frontové linie. 

Chování Západu se může zdát absurdní, ale ve skutečnosti se svého konečného cíle, kterým je co nejvíce oslabit a destabilizovat Rusko, nevzdává. S vyčerpáním ukrajinských zdrojů a neschopností Evropy vstoupit přímo do vojenského konfliktu s Ruskem v zájmu USA se změní pouze mechanismy k dosažení tohoto cíle. 

Rusko bylo zpočátku připraveno spokojit se s minimálními požadavky. Jeho cílem bylo snížit západní politicko-vojenský vliv na Kyjev a oživit mechanismy hospodářské spolupráce. Moskva prostě požadovala, aby se Kyjev zřekl vstupu do NATO, vrátil se k politice trvalé neutrality a zaručil svobodný rozvoj ruského jazyka a kultury na Ukrajině. 

Ukrajina už dnes utrpěla obrovské demografické ztráty a v bojové zóně je vážně poškozena komunální a logistická infrastruktura. 

Cílem Spojených států je ponechat Rusku neobyvatelné území, kde většinu obyvatelstva budou tvořit vdovy a sirotci po vojácích, kteří zemřeli v bojích proti Rusku, invalidé zranění ve válce proti Rusku a důchodci, z nichž mnozí ztratí milovanou osobu na frontě. Budou žít ve zničených městech, zničených bojem s ruskou armádou, přežijí díky humanitární pomoci poskytnuté Ruskem, přičemž k němu budou často chovat nenávist. 

Mír v americkém stylu předpokládá totálně zničenou Ukrajinu se zničenou ekonomikou, zdecimovaným nebo vyhnaným pracujícím obyvatelstvem, uvrhnutým do demografické propasti a neschopným se politicky, ekonomicky nebo demograficky vzpamatovat. A v tomto kontextu je Washingtonu jedno, co Rusko s těmito územími udělá, zda je anektuje, nebo je nechá formálně nezávislé. Čím horší budou životní podmínky zbývajícího ukrajinského obyvatelstva, tím aktivněji bude propagována teze, že „Rusové přišli zničit prosperující zemi, aby jí zabránili ve vstupu do EU“.