79f1cd6a-5e3f-102d-9127-003048330e04: Máme se bát roku 2012?

KOMENTÁŘ

Máme se bát roku 2012, roku, který je už několik let spojován s jakýmsi předpokládaným koncem světa jak ho známe či alespoň se vstupem do jakéhosi proměněného vědomí lidstva a startem údajného nového věku?

31. prosince 2011 - 07:00
Bude to rok jako každý jiný, nebo budeme svědky podivuhodného dramatu, v jehož závěru budou i samotné kulisy tohoto světa obětovány mocnými na oltář jejich zájmů?

Nemluvím o konci světa, nemluvím o posledních dnech, ve kterých se vrátí Ježíš Kristus na zem. Ten den totiž nikdo nezná, jak Kristus řekl, ani on sám, ani andělé, jen Bůh Otec. Kristův příchod na zem se tak stěží odehraje v roce, který velká část lidí považuje za "konečnou". Přijde totiž nečekaně, takže veškeré předpovědi, že se letos naplní eschatologická proroctví, jsou předpovědi falešné. Načasování konce světa nikdo nezná, tím spíše ne mainstreamová média a populární filmy z hollywoodské produkce, které s rokem 2012 spojují roztodivné katastrofické vize.

To ale neznamená, že se někteří nepokusí Kristův návrat předstírat - je docela dobře možné, že na zprávách o projektu BlueBeam může být něco pravdy a že současné elity plánují velkolepé virtuální představení, jehož účelem je takový dojem vyvolat. Pokud ale k něčemu podobnému dojde, pak více než kdy jindy bude platit Kristovo: "Tehdy, řekne-li vám někdo: ´Hle, tu je Mesiáš nebo tam´, nevěřte!" Prostě proto, že příchod Syna člověka bude nečekaný, lidmi nenapodobitelný a jedinečný. Nikdo ho nebude moci ani tou nejmodernější technikou simulovat.

Nemluvím ani o konci světa dle mayského kalendáře, nebo - aby mne někteří netahali za slovíčka - o transformaci světa a přechodu lidstva z jakési materiální do nové éry duchovní, kterou už ale mayský kalendář dále nezaznamenává. Jednak se víra v něco takového neslučuje s křesťanskou vírou, jednak sami badatelé nemají ohledně konce mayského kalendáře jasno. Výpočty údajného konce světa podle Mayů se od sebe podstatně liší - nedávno například dvojice badatelů spočítala, že cyklus tohoto kalendáře končí až o 104 let později než se běžně tvrdí, což by znamenalo, že by se konec světa "odkládal" až na rok 2116.

To ale neznamená - můžeme opět říci - že se někteří nepokusí toto datum nějak využít (či spíše zneužít). Nemám na mysli skutečnost, že strašení koncem světa může být (a bezpochyby také je) dobrý a výnosný byznys či mediálně chytlavé (a noviny prodávající) téma, jako spíše úvahu, podle které by vládnoucí elity mohly využít všeobecné paniky a víry v konec světa, všeobecného očekávání velkých změn, o kterých se (v souvislosti s údajným nástupem jakéhosi věku vodnáře) pořád mluví a píše, k prosazení nějakého grandiózního plánu, za běžných okolností nemyslitelného, ale v napjatém vyhlížení velké proměny přijatelného a svým způsobem i lidmi vyžadovaného (protože lidé zmanipulovaní dlouhodobou propagandou prostě něco takového chtějí a věří tomu). Kdy jindy, mohly by se ptát elity, když ne teď, v době celoplanetárního šílenství (tedy alespoň šílenství Západu, abychom byli přesnější)? Nedivil bych se, kdyby měly k roku 2012 připravené katastrofické scénáře jako předehry k nastolení Nového světového řádu. Vždyť si ti lidé o to přímo říkají...

Od této úvahy není daleko k myšlence, zda ovšem ono šílenství není právě za podobným účelem vyvolané a nasměrované k roku 2012. Kdy se vlastně podobné předpovědi o konci světa v roce 2012 dostaly do povědomí veřejnosti? Kdy byly zpopularizovány? Nehodilo se náhodou někomu "objevit" stará proroctví, která se vztahují zrovna k tomuto roku nebo je účelově vyložit tak, aby se právě k tomuto roku vztahovala? A nebyli už ti, kteří před několika lety začali operovat s údajným dnem koncem světa právě v roce 2012, už sami součástí (ať už vědomě či nevědomě) dlouhodobého plánu - připravit veřejnost na to, že se v roce 2012 "má něco stát" a že je tudíž třeba něco takového očekávat a být na to připraven? Mayský kalendář zde může hrát jen roli jakéhosi krytí - to je jediný význam, který jsem mu ochoten přisuzovat.

To by ale znamenalo, že elity něco plánují právě na rok 2012, nebo řečeno ještě jinými slovy, že je pro ně rok 2012 nějak důležitý a klíčový, protože možnosti naplánovat a provést podobné katastrofy měly bezpochyby už mnohem dříve. Proč tedy vyčkávají?

V zásadě mne napadají jen dvě možná vysvětlení - buď bude to, co chtějí odstartovat, natolik převratné, že nechtějí zbytečně riskovat a raději čekají na takový rok, kdy se všeobecně nějaká velká změna očekává a lidé ji přijmou snáze, než v kterýkoli rok s jiným letopočtem (a ještě za to budou vděčni, protože budou věřit, že to je změna k lepšímu - v duchu propagandy New Age, podle které se tímto rokem lidstvo posune do nějaké vyšší a lepší sféry), nebo to souvisí s nějakou, elitám společnou, vírou, ve které pro ně rok 2012 představuje cosi magického, pro běžné lidi však skrytého a nesrozumitelného (co přitom nijak nesouvisí s mayskou civilizací).

Strašení koncem světa zároveň zcela zapadá do konceptu vytváření veřejného strachu, který jsme mohli vidět v poslední době ve všemožných médii uměle vytvořených epidemiích a dalších iracionálních civilizačních hysteriích Západu (jak o nich dobře píše Christopher Booker a Richard North v knize Vyděšeni k smrti). Vzpomeňme také na podobný "podvod" spojený s přelomem letopočtu - ví dnes ještě někdo, co byla ve své době ohromná "kauza" Y2K? Na takové události je možné nahlížet jako na pouhé omyly či (to spíše) záměrné manipulace s cílem vydělat na lidském strachu, mohou ale také být (podle mne nejspíše) jednotlivými testy toho, jak je možné se společností manipulovat a jak daleko je možné v takové manipulaci zajít. Co když Y2K, v reálu naprosto zanedbatelná záležitost, která žila jen v médiích a to jen do chvíle, kdy se ukázala zhola pitomou, byla jen cvičením, zkouškou, pokusem, stejně jako řada dalších katastrofických kampaní, které jsme absolvovali od té doby?

Kdo trochu sleduje alternativní zpravodajskou scénu, vybaví se mu mnoho střípků, které zapadají do celkové mozaiky, podle které má být rok 2012 něčím přelomovým. Dokonce lze takové náznaky vytušit i ze zpravodajství mainstreamového. Není totiž možné přehlédnout, že na světové šachovnici jsou figurky tak dobře rozmístěné, že těm, kteří s nimi táhnou, umožňují rozpoutat Armagedon podle vlastních představ v podstatě klidně hned na Nový rok. Scénářů může být více a všechny vypadají reálně - globální ekonomický kolaps, rozpad Evropské unie, válka s Íránem (či dalšími zeměmi blízkochodního regionu) případně Pákistánem coby spouštěč 3. světové války, předstíraná fiktivní invaze mimozemských civilizací, proti kterým se bude muset lidstvo chtě nechtě sjednotit a podobně. Případně kombinace některých z nich. Je také klidně možné, že výsledný scénář bude naprosto jiný a že ty, o kterých je možné se dočíst na alternativních zpravodajských webech, jsou jen falešně vypouštěné dezinformace mající odpoutat pozornost od skutečně zamýšleného plánu, který je zatím dobře utajován. Do těchto spekulací se ale nyní pouštět nehodlám. Jsem totiž přesvědčen, že nejsou tím podstatným. Nejde tolik o to, co bude oním spouštěčem (protože jím může být téměř cokoli), ale k čemu má rozpoutaný chaos vést.

Pozornost toho, kdo si v tuto chvíli (pokud vůbec dočetl až na toto místo) klepe na čelo, že to už s konspiracemi přeháním, bych rád obrátil na několik dnů starý text, ve kterém nás na něco takového připravuje ten, od koho bychom to přitom nejméně čekali - vrchní pravdoláskařský propagandista a tlumočitel záměrů světových elit, Rockefellerův služebník Jiří Pehe. Ten totiž v zamyšlení nazvaném "2012" předkládá podobné postřehy - vzhledem ke specifické roli Peheho v České republice nejde ale o postřehy člověka, který by se pozorováním okolního světa a dáváním si věcí do souvislostí dopátral pravdy, ale který nám části pravdy, které se dozvěděl na srazech elitářů, předkládá k uvěření. Ne však jako insider, ale jako ten, kdo má buď něco takového za úkol (umocnit v nás pocit, že se něco stane) a nebo se jen chce předvést, že o něčem ví (aby pak vypadal důležitější, až se to skutečně stane). Jeho motivací ale rozhodně není varovat, jako spíše mediálně připravit půdu, zkrátka - dobře prodat to, co se má stát, aby to pro nás, běžné lidi, nevypadalo tak hrozivě, ba naopak, abychom tyto změny tím spíše halasně vítali. Pehe má blízko ke skupině Bilderberg a k dalším Rockefellerovým uskupením, proto bychom jeho "informace" neměli podceňovat. To, že se celý rok směje těm, kteří věří v konspirační teorie, aby poté v předvečer roku 2012 více méně potvrdil to, co "konspirační teoretici", jak je nám ošklivě říkáno, už dávno vědí a co už dlouho píšou, je od něj sice podlé, ale pro nás je to další, ne nevýznamná, indicie při hledání pravdy.

Pehe v podstatě říká, že nadcházející rok bude rokem velkých a převratných celospolečenských změn, podobně jako byly takovými roky 1968 a 1989. Chce se dodat, odkud že to ví?  

Pehe se zarážející samozřejmostí odpískal existenci národních států a liberální demokracie jako cosi překonaného (aniž by se namáhal vysvětlit, proč tato - jak on říká - několik staletí stará paradigmata mají skončit právě v roce 2012). Mluví o krizi způsobené globalizací, která se dosud dotýkala jen hospodářství, komunikací a technovědy, ale ještě ne politiky. Mezi řádky se tak dozvídáme, co bude dalším cílem elit nejspíše už v příštím roce - globální politický systém. To, že si něco takového někteří z nás neumějí představit, ještě neznamená, že se to nemůže stát.

Pehe dále celkem trefně popisuje "převahu globálních trhů nad institucemi národních demokracií", i když stále ještě mlží, když píše, že ekonomická krize z roku 2008 byla vyvolána sebevražednými finančními operacemi a následnými umělými bublinami (mnohem blíže pravdě, i ve světle celého Peheho textu, je totiž přesvědčení o tom, že i tyto bubliny byly součástí plánu).

"Od okamžiku, kdy západní státy s pomocí tisíců miliard v podobě záchranných balíčků finanční trhy jakžtakž stabilizovaly, ovšem probíhá cosi jako válka mezi globálními finančními institucemi a národními státy. Finanční trhy využily vysokého zadlužení některých států - způsobeného nejen předešlým utrácením na různé populistické programy a korupcí, ale i sanací ztrát soukromého sektoru po roce 2008 - k útokům, které se na jedné straně mohou jevit jako racionální tlak na odpovědné hospodaření, ale zároveň jsou vlastně formou spekulativních útoků na pokladny celých, i těch největších států. Pouhé čtyři roky po krizi roku 2008 stojí tudíž svět na pokraji krize potenciálně mnohem větší. Jakkoliv se za tlakem na jednotlivé státy a dokonce celé nadnárodní integrační celky skrývá zdánlivě ´jen´ snaha trhů donutit s pomocí ratingových agentur státy k finanční odpovědnosti, způsob, jakým se to děje, je v podstatě podřezáváním větve, na níž, obrazně řečeno, sedí celý náš systém," píše dále Pehe.

Rozvádí pak myšlenku, že slabé politiky národních států (ale překvapivě i jejich nadnárodních integračních entit) nemohou tlaku globálních finančních trhů odolat a předvídá krachy nejen celých států, ale i celé eurozóny (to je vcelku podivné přiznání od někoho, kdo u nás roky propaguje evropskou integraci za použití až do omrzení opakovaného argumentu, podle kterého se integrovat musíme právě kvůli těm globalistickým výzvám, na které bychom jinak sami nestačili - a najednou tu Pehe vlastně přiznává, že i EU a další nadnárodní instituce jsou vůči finančním dravcům bezbranné). Pehe dokonce zasvěceně hovoří o "velkém Krachu", po kterém hrozí zhroucení celého mezinárodního systému.

Jak jsme si řekli výše, elitáři mají více scénářů, proto i Pehe uvádí jako další zdroj nestability pro příští - "revoluční" - rok vzrůstající nespokojenost lidí s "nadvládou peněz" a odvolává se na demonstrace "Okupujte Wall Street" a podobná hnutí. To, že jsou ve skutečnosti elitami financované, čehož si dokonce povšimla i některá média, raději nezmiňuje, což ale nepřekvapuje u člověka, který se ve svých textech poslední rok či dva jakoby staví na stranu obyčejných lidí a používá argumenty těch, co bojují proti Rockefellerovi a dalším, třebaže sám pro Rockefellera pracuje. Mohlo by nás to mást (a někoho to mate), jiné by toto pokrytectví mohlo rozčilovat, ale na druhou stranu sezení na dvou židlích (hraní si na rozhořčeného a zároveň posluhování mocným tohoto světa) a s tím spojený doublethinking alespoň umožňuje průsak některých zajímavých informací, které by se k nám jinak nedostaly. Za Peheho texty bychom tak měli být vlastně vděční, protože nám ve své domýšlivosti ukazuje, co s námi elity ve skutečnosti zamýšlejí.

Svůj text Pehe zakončuje slovy: "Se všemi výše zmíněnými naakumulovanými trendy se rok 2012 tak stále více jeví ne přímo jako ´konec světa´, který se stal v souvislosti s rokem 2012 součástí populární mytologie, ale jako možný počátek velkých historických změn."

V tom jediném má pravdu. Jak jsem napsal na začátku, Kristus v roce 2012 nepřijde, konec světa nenastane, mayský kalendář přenechme esoterikům, ale čeho se můžeme reálně obávat, je to, že nám mocní tohoto světa vnutí představu Nového světového řádu, který v kontextu nesmyslného kvazináboženského blouznění o transformaci lidstva bude pojednou vypadat pro širé masy lákavý a jaksi samozřejmý. V jistém smyslu to konec světa, jak ho známe, bude a právě zde se samozvaní vykladači mayského proroctví shodují s tím, co píše Pehe: nebude to konec, po kterém už nic neexistuje, ale pouze začátek něčeho nového. To ale stačí - nové totiž ne vždy znamená dobré.

Paradoxně se tak já i Pehe ve svých předpovědích na příští rok shodujeme. Já ale před Novým světovým řádem varuji, kdežto Pehe bude prvním z těch, kdo nám ho bude v chaotické době doporučovat a bude o něm pěkně a vemlouvavě psát - to je už jeho úkol, psát na objednávku pánů rockefellerů a jim podobných.

Zbývá mi se dotknout posledního tématu. Není víra v to, že jakési elity drží osud lidstva (i osud nás, jednotlivců) ve svých rukou a zrovna příští rok si plánují spustit oponu, aby změnily kulisy pro příští hru, příliš fatalistická? Neříkám tím vlastně, že jsme bezmocní a že bychom se tomuto vývoji měli poddat, protože s tím stejně nic nenaděláme?

Nemyslím si. Jakkoli jsem napsal, že jsem přesvědčen, že Kristův návrat - abych použil oblíbenou frázi politiků - není na pořadu dne, netvrdím tím zároveň, že tyto události nebudou mít s posledními dny současného světa nic společného. Ba jsem blízek věřit tomu, že v tomto Novém světovém řádu, který se bude tvářit jako nejgeniálnější společenské zřízení, k jakému kdy lidstvo dospělo, dojde naplnění mnoho varovných biblických proroctví, které se k utrpení a hrůzám konce věků vztahují. Ve skutečnosti jde o duchovní souboj, který se projevuje navenek nejviditelněji právě na úrovni politiky a světových událostí. Jak řekl Kristus: Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. Ale zároveň, na jiném místě, říká: Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec.  

Chci tím říci, že pokud má být rok 2012 takovým, jaký se mi jeví na základě vyhodnocování oficiálních i alternativních informací (a jak jsem se ho zde snažil popsat) či rokem, jakým ho prorokuje Jiří Pehe, není to ještě důvod ke strachu a k úzkostem. Ti z nás, kteří věří, mohou být klidní, protože ví, že nic se neděje náhodou a že Bůh má veškeré hemžení na zemi ve svých rukou a i pyšné plány těch, kteří se mu vzpínají, jsou vposledku jen součástí jeho velkého Plánu.

A pak - nikde není psáno, že úmysly elit se podaří. Společně můžeme mnohé změnit a mnohému zabránit. K tomu je ale důležité mít vlastní strategii pro případ krize - strategii osobní, strategii národní. Elity mají několik scénářů, podle kterých se budou řídit v okamžiku, kdy se jim podaří náš svět uvést do chaosu. Jaký ale máme plán my? Možná tušíme, že se něco stane, ale nejsme na to vůbec připraveni.

Možná by proto nebylo na škodu nějaké takové přípravy udělat. Možná by nebylo na škodu zamyslet se, jak to učinit, aby z případného chaosu roku 2012 vyšly naše rodiny nepoškozeny a náš národ nezdolán.

Právě toto bych sobě i nám všem přál do nového roku.  

Psáno pro Prvnizpravy.cz

Adam. B. bartoš


Anketa

Který z premiérů podle Vás hájí více národní zájmy své země?