Zájem o Anunnaki v posledních letech znovu živí články, které míchají sumerské mýty s moderními teoriemi o „dávných astronautech“. Anunnaki prý sestoupili z planety Nibiru, stvořili člověka pro těžbu zlata a dali vzniknout první civilizaci. V následujících odstavcích oddělíme, co o Anunnaki skutečně říkají starověké texty, a co je až novodobý výmysl.
V odborné literatuře jsou Anunnaki jasně zasazeni do panteonu starověké Mezopotámie. Jde o třídu bohů spojovaných se sférami nebe a země, jejichž přesný počet a funkce se měnily v různých obdobích a textech. Etymologie bývá vykládána jako „královský/knížecí rod“ odvozený od nebeského boha An (Akkadsky Anu) a bohyně země Ki. Primární role Anunnaki v mnoha textech spočívá v rozhodování o lidských osudech, nikoli v cestách vesmírem. Tyto charakteristiky shrnuje Encyclopaedia Britannica a souhrny učenců o mezopotámské mytologii.
K Anunnaki se vztahují i klíčové mytologické cykly. V akkadském Epose o Gilgamešovi se objevují v souvislosti s vyprávěním Utnapištima o potopě světa. Slavná „Tabulka potopy“ z britského muzea (tablet XI) dokládá, že jde o rozhodnutí bohů a záchranu vyvoleného, nikoli o mimozemskou událost. V samostatném eposu Atra-chásís je centrálním motivem stvoření lidí, aby ulevili bohům od práce. Opět narrativ v rámci božského panteonu, nikoli návštěvy cizích civilizací.
Často zmiňovaní Igigi nejsou „otroci z jiné planety“, nýbrž další skupina bohů. V některých textech stojí v kontrastu k Anunnaki a v tradici Atra-chásís právě jejich „vzpoura“ motivuje stvoření lidí jako pracovních sil. Filologické projekty typu ORACC (Univerzita v Pennsylvánii) řadí Igigi mezi božské kolektivy semitského původu, přičemž přesné vymezení vůči Anunnaki se liší text od textu.
Moderní populární obraz Anunnaki jako mimozemšťanů stojí převážně na knihách Zecharia Sitchina ze 70. let. Ten tvrdil, že Sumerové popsali planetu Nibiru s eliptickou drahou 3600 let a že Anunnaki přiletěli těžit zlato, přičemž geneticky „upravili“ člověka (Adamu) na dělníka. Tyto interpretace se však s filologickými čteními klínopisných textů a s archeologií míjejí; Sitchinovu práci dlouhodobě odmítá akademická obec a kriticky ji rozebírají semitologové, například Michael S. Heiser.
Samotný pojem Nibiru je navíc v mezopotamské astronomii mnohoznačný. Akkaďské „nēbiru“ znamená „přechod/křižovatku“ a může označovat bod nebes spjatý s Mardukem či s rovnodenností. V některých souvislostech bývá Nibiru ztotožněn s konkrétním viditelným objektem (třeba s Jupiterem) v určité době roku. Vědecký rozbor cuneiformních dokladů publikovaný v Cuneiform Digital Library Bulletin ukazuje, že nejde o „tajnou planetu“ mimo známou soustavu. K moderní „planetě X“ s katastrofickými průchody Sluneční soustavou se opakovaně vyjádřila NASA: jde o hoax bez jakékoliv astronomické opory.
Archeologicky je s Anunnaki a s bohem Enkim spojováno zejména město Eridu, tradičně považované za nejstarší sídlo jihu Mezopotámie. Eridu leží na nalezišti Tell Abu Šahrain a jeho nejstarší vrstvy sahají do období Ubaid v 6. tisíciletí př. n. l., nikoli „před stovkami tisíc let“, jak někdy tvrdí senzacechtivé texty. Brity i Iráčany systematicky zkoumaná lokalita a klasické sumerské písně z elektronického korpusu ETCSL dokládají Eridu jako kultovní střed Enkiho.
Nippur, další z posvátných měst, je naproti tomu odedávna spjat s bohem Enlilem. Odtud plyne i rozdíl funkcí božstev v panteonu. Enlil jako zosobnění „autority a síly“ a Inanna/Ishtar jako bohyně války a lásky. Tento svět bohů, chrámů a hymnů dává smysl v rámci agrárních rytmů a kosmologických představ Mezopotámie a není třeba jej překládat do sci-fi scénářů.
Co tedy s tvrzeními, že „Anunnaki sestoupili z nebe, aby přinesli znalosti“? Takto formulované věty jsou moderní parafrází starověkých motivů o „sestupování“ božstev, které patří do poetiky mýtu. Anunnaki jsou „archegoničtí bohové Sumerů“, ale následné spojení s planetou Nibiru, 3600letou drahou a těžbou zlata odráží až Sitchinovu konstrukci, nikoli konsenzus akademického výzkumu. Věcně je podstatné, že staroorientální texty se čtou v konkrétním jazykovém a náboženském kontextu a že pro mimozemské interpretace chybí primární důkazy.
Přesah mýtů do moderní kultury je pochopitelný. Anunnaki fascinují a jejich jména (An/Anu, Enlil, Enki, Inanna/Ishtar či Ninurta (pronikla do populární literatury i dokumentů. Pokud však hodnotíme historickou věrohodnost, držme se toho, co je čitelné na hliněných tabulkách a v archeologických vrstvách. Tam Anunnaki zůstávají božstvy Mezopotámie, nikoli astronauty z neznámé planety.
Starověké texty Anunnaki popisují v rámci mezopotámské kosmologie a kultu, zatímco „mimozemská“ linie s Nibiru je moderní spekulace bez opory v filologii, archeologii i astronomii. Rozlišit tyto roviny je nezbytné pro seriózní práci s dějinami a mýty Blízkého východu.
(Pilař, prvnizpravy.cz, foto: zai)
