Provokativní komentář deníku Financial Times přichází v okamžiku, kdy se kolem umělé inteligence nafukuje jedna z největších investičních vln posledních desetiletí. Už samotný podtitul Lexu je varováním, nikoli oslavou. Největší skupiny podle něj sice utrácejí obrovské částky, ale návratnost těchto peněz je stále spornější. A právě v tom je jádro dnešního problému. Nejde o to, zda AI změní ekonomiku. Jde o to, zda se z této změny nestane učebnicový příklad éry, kdy se kapitál utrhl ze řetězu, politika ustoupila marketingu a infrastruktura se začala stavět dřív, než někdo poctivě spočítal, kdo to celé zaplatí a kdy se to vůbec vrátí. Deník uvádí, že největší hráči možná své peníze zpět nevydělají, byť přežijí. To je pro malé investory, zaměstnance i odběratele energií mimořádně podstatná věta, protože přesně popisuje dnešní asymetrii moci. Velcí si mohou dovolit chybovat, protože mají hotovost, politický vliv a prostor přenášet náklady jinam. Menší hráči a veřejnost tento luxus nemají.
Čísla, která se kolem AI infrastruktury nyní objevují, jsou sama o sobě alarmující. Agentura Reuters uvádí, že Amazon, Microsoft, Alphabet a Meta mohou letos dohromady utratit přes 630 miliard dolarů za AI infrastrukturu, zejména za datová centra a čipy. To už není běžný investiční cyklus, ale masivní přesměrování kapitálu do jedné technologické sázky. Dell Oro Group navíc odhaduje, že globální kapitálové výdaje na datová centra mohou do roku 2030 dosáhnout 1,7 bilionu dolarů, přičemž už rok 2026 se má přiblížit hranici jednoho bilionu ročně. Bloomberg současně uvádí, že kapitálové výdaje největších datových firem se v roce 2026 blíží 750 miliardám dolarů a že ve výstavbě je více než 23 gigawattů IT kapacity. To nejsou jen velká čísla. To je signál, že trh už dávno nefunguje jako opatrný správce rizika, ale jako dav, který se bojí zůstat pozadu víc než toho, že prodělá obrovské peníze.
Právě zde je třeba být kritický mnohem víc, než bývá v technologických rubrikách zvykem. Veřejnosti se neustále podsouvá příběh, že každá nová AI hala, každý nový areál a každá nová objednávka čipů automaticky představují pokrok. Jenže fyzický svět má své limity a ty se nedají odhlasovat tiskovou zprávou ani překřičet burzovní euforií. Reuters upozorňuje, že problémem nejsou jen případně přehnané odhady poptávky, ale zcela konkrétní překážky jako zpoždění při připojování k síti, nedostatek kvalifikovaných pracovníků, omezená dostupnost plynových turbín, transformátorů a dalších kritických komponent. Jinými slovy, ani když firmy chtějí stavět rychle, svět kolem nich nestíhá. A když nestíhá fyzická infrastruktura, každé další veřejné prohlášení o nekonečném růstu se mění ve spekulaci, nikoli ve strategii.
Tato AI horečka navíc nese všechny klasické rysy období, kdy se investice přestávají řídit zdravým rozumem a začnou se řídit strachem. Ne strachem z kolapsu, ale strachem, že někdo jiný vydělá víc. To je psychologický motor bublin. Nikdo nechce být tím, kdo investoval málo. Nikdo nechce na konferenci říct, že se možná staví příliš mnoho a příliš rychle. Všichni raději opakují, že jde o civilizační přelom. Ten možná skutečně přichází, ale právě u civilizačních přelomů bývá obzvlášť nebezpečné, když si manažeři spletou dlouhodobý trend s okamžitou návratností. Historie je plná sektorů, které měly pravdu v tom, že budoucnost přijde, a přesto prodělaly jmění tím, že do ní vběhly příliš rychle, příliš draze a bez rozumné disciplíny.
Velmi výmluvné je, že i samotné korporace dnes začínají otevřeně mluvit jazykem, který dříve používali spíše kritici. Microsoft letos spustil iniciativu, jejímž deklarovaným cílem je omezit dopady datových center na cenu elektřiny a na spotřebu vody v okolních komunitách. Firma současně uvedla, že chce zabránit tomu, aby náklady na obsluhu jejích datacenter nesli běžní domácí odběratelé. Už jen tato formulace ukazuje, že problém není hypotetický. Kdyby žádné riziko neexistovalo, nebylo by potřeba veřejně slibovat, že obyvatelé nebudou doplácet na cizí výpočetní farmy. Microsoft zároveň investorům oznámil, že zvýší svou AI kapacitu o více než 80 procent během jediného roku a zhruba zdvojnásobí svou datacentrovou stopu během dvou let. Tady se krásně odhaluje rozpor celé éry AI. Na jedné straně velkolepá expanze, na druhé straně obranná komunikace vůči veřejnosti, která začíná chápat, že technologická revoluce není bez vedlejších účinků.
Ještě ostřeji to vidíme u Alphabetu. Agentura Reuters napsala, že firma očekává v roce 2026 prudký nárůst kapitálových výdajů a že tyto výdaje mohou meziročně až zdvojnásobit. V jejím výročním reportu se technická infrastruktura a AI optimalizovaná architektura popisují jako páteř budoucího růstu. To zní působivě, jenže investorům by měla v hlavě svítit i opačná kontrolka. Čím víc se kapitál soustředí do stále dražší infrastruktury, tím citlivější se stává celý model na každé zpoždění, každé zdražení financování, každou změnu cen elektřiny a každý technologický obrat. Kdo dnes investuje do budov, rozvoden, chlazení a čipových parků, nesází jen na růst AI. Sází i na to, že dnešní architektura nebude za pár let zastaralá, že odběratelé služeb skutečně zaplatí vysoké ceny a že politická reakce na energetickou a vodní náročnost nebude tvrdší. To je soubor předpokladů, který by v normálním světě vedl k opatrnosti. Dnešní trh z něj ale udělal téměř morální povinnost investovat ještě víc.
Meta je dalším příkladem, jak se závod o AI mění v soutěž, v níž se demonstrace velikosti stává součástí byznysového modelu. Reuters informoval, že Meta zvýšila investici do AI datového centra v El Pasu z 1,5 miliardy dolarů na 10 miliard dolarů. Areál má mít výkon 1 gigawatt a otevřít se v roce 2028. Vypadá to jako triumf technologických ambicí, ale také jako učebnicová ukázka investičního maximalismu. Když během krátké doby vyskočí plánovaná částka na více než šestinásobek, není to jen příběh růstu. Je to i příběh eskalace, která může být částečně tažena tlakem trhu, konkurence a vlastní reputační politiky firmy. V takové situaci už nerozhoduje pouze ekonomická racionalita, ale i symbolika. Kdo staví větší centrum, ten prý vede závod. Jenže vedení závodu a vedení odpovědného podniku nejsou totéž.
K tomu všemu přistupuje nejméně diskutovaná, ale možná nejdůležitější rovina celé věci. Kdo vlastně ponese náklady, pokud se tahle gigantická sázka ukáže jako méně výnosná, než dnešní trh očekává. Obří technologické firmy přežijí. Mají hotovost, diverzifikované příjmy, reklamní byznys, cloud, software, operační systémy, sociální sítě i armádu investorů, kteří jim odpustí téměř vše. Jestli se tedy opravdu potvrdí obava z článku FT, že část těchto investic nebude vydělávat tak, jak se dnes předpokládá, nepůjde o kolaps korporací. Půjde spíš o tiché přelití ztrát do marží dodavatelů, do cen energií, do lokálních konfliktů o vodu a půdu, do veřejných rozpočtů, které budou nuceny urychlovat přenosové sítě, a do drobných investorů, kteří nakupují akcie v době největší euforie. To je možná největší cynismus celé AI éry. Zisky se oslavují jako triumf inovací, ale náklady se socializují do prostoru, kde o nich lidé rozhodují jen minimálně.
Dalším problémem je, že se AI infrastruktura prodává jako něco téměř nevyhnutelného, a tím se umlčuje legitimní debata o proporcích. Nikdo seriózní netvrdí, že se nemá investovat do výpočetního výkonu. Spor se vede o rozsah, tempo a odpovědnost. Dell Oro mluví o přiblížení k bilionu dolarů ročně. JLL mluví o téměř 100 gigawattech nové kapacity mezi lety 2026 a 2030 a o zdvojnásobení globální kapacity. UNCTAD dokonce uvádí, že datová centra v roce 2025 zachytila více než pětinu globálních greenfield investic. To už není okrajové odvětví. To je investiční gravitace, která vtahuje kapitál, politickou pozornost i fyzické zdroje v měřítku, jež může deformovat celé regionální ekonomiky. A právě proto je nebezpečné, když se tato expanze prezentuje jako technická nutnost místo politicko ekonomické volby.
Příznačné je, že kritické hlasy už přicházejí i z finančního establishmentu. Larry Fink ve svém dopise investorům upozornil, že boom AI může prohloubit majetkovou nerovnost, protože bohatství a moc se koncentrují u několika málo firem a vlastníků kapitálu. To je důležité nejen sociálně, ale i investičně. Jestliže je růst sektoru čím dál víc závislý na několika hyperscalerech, roste i systémové riziko. Když se něco zadrhne u několika největších rozvah, nese následky celý trh. AI se dnes ráda vykresluje jako demokratizace schopností. Z pohledu kapitálu je to ale zatím spíše extrémní centralizace. A centralizace v kombinaci s horečnou výstavbou je přesně ten typ směsi, která v moderních ekonomikách vytváří nové závislosti a nové zranitelnosti.
Otázka, zda se datacentrový boom AI promění v mnohobilionový průšvih (jak uvádí list Financial Times), není senzacechtivá nadsázka. Je to legitimní analytická pochybnost. Když se dnes v jednom sektoru kumuluje takové množství peněz, optimismu a infrastrukturních slibů, pak není skeptikem ten, kdo se ptá, zda je to udržitelné. Skeptikem vůči realitě je spíše ten, kdo stále opakuje, že tentokrát je všechno jinak. Ve skutečnosti jsou mnohé věci stejné jako vždy. Technologická euforie zvyšuje valuace rychleji než produktivitu. Manažeři přeceňují rychlost monetizace. Investoři podceňují nákladovou stránku fyzického světa. Politici rádi fotografují slavnostní zahájení, ale méně rádi řeší účty za proud, vodu a sítě. A veřejnost se o skutečných nákladech často dozví až ve chvíli, kdy už je rozhodnuto.
Nejtvrdší závěr celé věci je ale ještě jiný. Když se dnes mluví o AI, většinou se vypráví příběh o budoucnosti. Ve skutečnosti se však už nyní rozhoduje o velmi přítomné otázce, komu budou sloužit sítě, energie, voda, pozemky a veřejná tolerance. Jestli se z AI stane produktivní nástroj, nebo monumentální investiční omyl, neurčí jen výkon modelů a kvalita čipů. Určí to i to, zda budou technologické firmy ochotny nést plnou cenu svých rozhodnutí.
A právě tady je důvod k největší skepsi. Dosavadní vývoj spíše ukazuje, že velcí hráči chtějí privatizovat výhodu z AI a zároveň rozptýlit její infrastrukturní účet po celé společnosti. Pokud se tato logika nezmění, pak nebude největším rizikem to, že se některé datové centrum nevyplatí. Největším rizikem bude, že se z celé AI éry stane další kapitola ekonomiky, kde několik korporací sbírá prémii za odvahu, zatímco veřejnost platí účet za jejich omyly.
(Beneš, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Lex in depth: Will the AI data centre boom become a $9tn bust?; 2. How Big Tech’s $630 bln AI splurge will fall short; 3. Larry Fink’s 2026 Chairman’s Letter to Investors; 4. Microsoft rolls out initiative to limit data center power costs and water use; 5. Meta boosts Texas AI data center investment to $10 billion; 6. Alphabet says capital spending in 2026 could double; 7. AI Boom Drives Data Center Capex to $1.7 Trillion by 2030; 8. 2026 Global Data Center Outlook; 9. Data entres are reshaping the global investment landscape
