Americký dolar, který po desetiletí dominoval světovým devizovým rezervám, zažívá další ústupek své výsadní pozice. Ve třetím čtvrtletí roku 2025 činil podíl dolaru na celkových oficiálních devizových rezervách centrálních bank 56,92 %, jak ukazují aktuální údaje Mezinárodního měnového fondu (IMF). To je nejnižší úroveň od roku 1994 a potvrzuje dlouhodobý trend postupné diverzifikace rezervních měn ve světové ekonomice.

Tento pokles neznamená, že by centrální banky aktivně masivně prodávaly dolarová aktiva. Absolutní objem dolarových rezerv ve skutečnosti zůstává vysoký a v některých obdobích i mírně rostl. Pokles procentuálního podílu je primárně důsledkem růstu rezerv denominovaných v jiných měnách, zejména v euru a v souhrnu i v řadě menších měn, jejichž společný podíl se postupně zvyšuje.

Evropská měna euro si drží stabilní druhé místo s podílem přesahujícím 20 % světových rezerv, což odráží relativní sílu eurozóny a její role v mezinárodním obchodu a financích. Jiné tradiční rezervní měny, jako japonský jen, britská libra či kanadský dolar, představují menší díl, typicky jednotlivé jednotky procenta celkových rezerv. Souhrn ostatních menších měn v portfoliích centrálních bank však významně rostl a v některých obdobích se tento segment přiblížil nebo překonal podíl jednotlivých tradičních měn, jako je například jen.

Důvodem změn není primárně ztráta důvěry v dolar jako takový, ale spíše širší ekonomická a geopolitická transformace. Světová ekonomika je dnes více multipolární, rostoucí ekonomiky stále více obchodují mezi sebou bez prostřednictví americké měny, a centrální banky se snaží rozložit rizika držením diverzifikovanějšího portfolia aktiv. Ačkoli část analytiků interpretovala pokles podílu dolaru jako známku „de-dolarizace“, data naznačují, že centrální banky si ponechávají vysokou expozici vůči dolarovým finančním instrumentům, zatímco růst podílů jiných měn je částečně posilován i pohyby směnných kurzů.

Historicky dolar dominoval světovým rezervám od konce druhé světové války, kdy po Brettonwoodském systému převzal roli hlavní rezervní měny. Jeho podíl postupně rostl až do přibližně 72 % v roce 2001 podle některých analýz, po čemž následoval postupný pokles během několika dekád. I přes současný pokles zůstává dolar nadále největší rezervní měnou světa, a to s násobným převýšením jakéhokoli jiného měnového aktiva.

Psali jsme - Chmelár: Zelenskému nejde o bezpečnost Ukrajiny, ale o sebe

Význam dominantní rezervní měny je značný. Umožňuje Spojeným státům financovat své deficity s relativně nízkými náklady, neboť poptávka ze strany zahraničních centrálních bank stabilizuje ceny amerických dluhopisů a drží jejich výnosy na nižší úrovni. Pokud by trend poklesu podílu dolaru ve světových rezervách pokračoval, mohlo by to postupně zvýšit náklady na financování amerického dluhu a ovlivnit rovnováhu globálních finančních toků.

V kontextu současných globálních finančních podmínek tedy pokles dolarového podílu v rezervách neznamená náhlý kolaps jeho role, ale spíše dlouhodobou přizpůsobivost a přerozdělování preferencí centrálních bank. To odráží dlouhodobé změny ve světové ekonomice, kde se role velkých ekonomik a jejich měn vyvíjí ve prospěch širšího spektra regionálních a komoditních partnerů.

Zdroje: 1. IMF: Little Change in the Composition of International Reserves in Third Quarter of 2025; 2. Status of US Dollar as Global Reserve Currency: USD Share Plunges to Lowest since 1994; 3. IMF COFER Q2 2025: What the Data Means for Dedollarization

(Beneš, forexfactory, foto: zai)