Evropská unie připravuje zásadní změnu v oblasti zdanění tabákových výrobků. Na první pohled jde o pokračování boje proti kouření, které zůstává jednou z hlavních příčin úmrtí v Evropě. Ve skutečnosti však návrh Evropské komise, jenž zahrnuje zavedení nové společné daně TEDOR a zvýšení minimálních sazeb spotřební daně, čelí ostré kritice. Podle kritiků nejde primárně o zdraví obyvatel, ale o snahu vytvořit nový, stabilní a výnosný příjem do rozpočtu EU. Tento přístup otevírá vážnou debatu o tom, zda tzv. hříšné daně („sin taxes“) skutečně fungují jako nástroj zdravotní politiky, nebo jsou jen dalším způsobem, jak získat prostředky od zranitelných skupin obyvatel.

Navrhovaná reforma počítá se zavedením povinné 15% daně z výnosů spotřebních daní na tabákové výrobky, které by nově částečně plynuly přímo do rozpočtu EU. Tento mechanismus, označovaný jako Tobacco Excise Duty Own Resource (TEDOR), má potenciál generovat až 11,2 miliardy eur ročně. Takto získané prostředky ale nejsou podle návrhu vázány na konkrétní programy podpory zdraví nebo odvykání kouření. Místo toho mají sloužit k obecnému financování priorit EU, včetně splácení dluhů vzniklých po pandemii covidu-19. To vzbuzuje otázky, zda se Evropská unie spíše než za zdraví obyvatel nezasazuje o zdraví svého rozpočtu.

Zastánci návrhu tvrdí, že vyšší ceny cigaret a tabákových výrobků povedou k poklesu spotřeby. Tento předpoklad se opírá o teorii cenové elasticity, tedy že se poptávka sníží, pokud cena produktu výrazně vzroste. Realita je ale složitější. V některých zemích, kde už nyní cena balíčku cigaret přesahuje 8 nebo 9 eur, se prokazuje strop účinnosti této metody. Zvyšování cen nad určitou úroveň vede spíše k růstu šedé ekonomiky a pašování, než k masovému odvykání.

„Kritici říkají, že zdanění není způsob, jak bojovat proti užívání tabáku,“ uvádí server The European Conservative.

Při bližším pohledu na návrh se objevují další problémy. Přestože EU deklaruje, že chce sjednotit a zefektivnit daňovou politiku, návrh není pro všechny členské státy přijatelný. Země jako Itálie, Řecko nebo Rumunsko upozorňují, že uniformní zdanění bez ohledu na kupní sílu obyvatel naruší jejich národní fiskální rovnováhu. Dále hrozí, že vyšší daňové zatížení uvrhne do ještě hlubší závislosti ty skupiny obyvatel, které již nyní bojují s chudobou a návykovými látkami. Podle WHO totiž kouření disproporčně postihuje právě nízkopříjmové vrstvy, kde je závislost kombinována s nižším přístupem k léčbě a prevenci.

Ekonomická analýza ukazuje, že daně z alkoholu a tabáku tvoří stabilní pilíř veřejných financí, zejména v sociálních státech. To ale zároveň vytváří etický paradox. Pokud stát nebo nadnárodní entita jako EU spoléhá na příjem z látky, kterou deklaruje jako zdraví škodlivou, vzniká závislost podobná té, kterou zažívají samotní spotřebitelé tabáku. Tím více vyniká rozpor mezi rétorikou a realitou návrhu. Evropská unie hovoří o zdraví, ale jedná v duchu fiskální logiky, kde je tabák cenným zdrojem, nikoliv nepřítelem.

Z vědeckého hlediska se přístup EU k regulaci tabáku čím dál více odklání od důkazně podložené prevence. Moderní strategie veřejného zdraví doporučují komplexní přístup: edukaci, behaviorální intervenci, snadnou dostupnost léčby závislosti a vytváření prostředí, které snižuje atraktivitu kouření, zejména u mládeže. Pouhé zvyšování ceny bez těchto doprovodných opatření bývá nedostatečné, a někdy kontraproduktivní. V zemích s vysokou mírou nelegálního trhu navíc zvyšování daní podporuje pašování a výrobu neregulovaných produktů, jejichž zdravotní rizika mohou být ještě vyšší.

Psali jsme: Jsme hlas umlčovaných. Přesto sílíme a rosteme, říká Konečná

Jedním z klíčových bodů kritiky je také absence přímého určení výnosů z TEDOR pro zdravotní politiku. Pokud by EU skutečně chtěla posílit zdraví obyvatel, mohla by výnosy směřovat do programů prevence, léčby závislosti, do školních vzdělávacích kampaní nebo podpory nekuřáckých komunit. To by posílilo důvěru veřejnosti a odstranilo podezření, že jde jen o skrytý způsob, jak zalepit díry v rozpočtu. Tímto směrem se však návrh zatím neubírá.

Evropská tabáková politika stojí na rozcestí. Buď se vydá cestou udržitelného a vědecky podloženého přístupu ke snížení spotřeby tabáku, nebo se transformuje do nového systému daňové závislosti na závislých. Předložený návrh zatím naznačuje spíše druhou možnost. Zda jej členské státy podpoří, bude záležet nejen na jejich ochotě vzdát se části fiskální suverenity, ale i na ochotě přiznat, že skutečné zdraví nelze koupit ani zdanit, ale vyžaduje důslednou, systematickou a lidsky orientovanou práci.

(Beneš, European Conservative, obr.: aiko)