Ceny potravin patří v posledních letech mezi nejcitlivější témata veřejné debaty. Zákazníci sledují každou změnu v regálech, politici hledají nástroje, jak zdražování brzdit, a obchodní řetězce čelí rostoucímu tlaku na vysvětlování svých marží. Jedním z navrhovaných řešení je zavedení potravinového ombudsmana, který by měl dohlížet na férovost cenotvorby a přispět k větší transparentnosti trhu.
Situaci detailně rozebral ekonom a hlavní analytik Trinity Bank Lukáš Kovanda, který upozorňuje, že ombudsman může zvýšit informovanost veřejnosti a nepřímo vyvolat tlak na přiměřenější marže, sám o sobě však ceny nesníží. Skutečný pokles cen by podle něj vyžadoval systémové zásahy, například posílení konkurence nebo daňové změny, které už ale nejsou rozpočtově neutrální.
„Potravinový ombudsman ceny nesníží, zvýší však informovanost zákazníků. Ke snížení cen potravin je třeba systémovějších opatření, která už však většinou nejsou rozpočtově neutrální
Nový potravinový ombudsman zvýší informovanost zákazníků stran cenotvorby nejen obchodních řetězců, čímž může vyvolat dodatečný tlak na ně, aby své marže stanovovaly přiměřeně. Přímo však ceny potravin nesníží.
Cenotvorba řetězců představuje komplexní, v čase se neustále měnící záležitost, k jejímž objektivnímu posouzení nebude mít ombudsman dostatek informací a podkladů. Je otázkou, zda by je vůbec mohl mít i mnohem rozsáhlejší nový úřad, jehož zřízení by však již z povahy věci nemohlo být rozpočtově neutrální. To pozice ombudsmana být může.
Cenotvorbu řetězců, ale i potravinářů a zemědělců ovlivňuje dlouhá řada faktorů, do níž těžko může mít vhled jeden člověk od stolu. Problematické a soudně zřejmě snadno napadnutelné tak mohou být i případné ombudsmanovy postihy a penále za stanovení případně neadekvátních marží. Ombudsman však důrazem na zvýšení transparentnosti cenotvorby může zlepšit informovanost zákaznictva, které tak bude mít i lepší možnost samo rozhodnout, ovšem subjektivně, pochopitelně, o adekvátnosti té či oné marže. Tento nepřímý tlak může vést k uplatňování přiměřenějších marží.
Je třeba však mít na paměti, že řetězce u některého zboží mohou stanovit cenu nepřiměřeně nízko, podnákladově, aby třeba v rámci akčních nabídek přitáhly pozornost zákazníků, přičemž takový postup kompenzují zase stanovením nepřiměřeně vysoké marže u zboží jiného. Ombudsman, ale vlastně i konečný zákazník tak budou muset posuzovat stanovení marží na této úrovni komplexnosti, tedy ne pouze u jednotlivého zboží. Bude zřejmě nad časové i jiné kapacity ombudsmana i drtivé většiny zákaznictva ceny v této úrovni komplexnosti objektivně posuzovat.
Zaručenějším způsobem tlaku na snížení cen potravin by byly systémové kroky typu zvýšení konkurence na maloobchodním trhu, redukce sazby DPH alespoň u základních druhů potravin či další dotace cen energií, vedle již platného převedení poplatku za obnovitelné zdroje. Tato opatření však již z větší části nejsou rozpočtově neutrální, na rozdíl od zřízení postu potravinového ombudsmana,“ napsal na sociální síti X ekonom Lukáš Kovanda.
(Beneš, prvnizpravy.cz, repro: cnn prima)
