Nicméně vše jednou končí a já jsem před pár dny musel redakci oznámit, že už nebudu schopen psát pravidelně. Budu se snažit aspoň jednou až dvakrát měsíčně, ale nemůžu slíbit každý pátek. 

Nicméně důvod je pozitivní. Jeden velmi bohatý muž mě pověřil, abych sestavil skupinu mladých ekonomů, kteří budou připravovat doktrínu regenerace průmyslového národního státu. Tedy ekonomické centrum, které bude v opozici vůči neoliberálnímu pohrdání produktivními odvětvími (které mezi českými ekonomy totálně převládá). Sdružení lidí, kteří rozumí tomu, že finanční odvětví má hrát podpůrnou roli pro průmyslovou výrobu a zemědělství, a že se nesmí stát centrum ani měřítkem úspěchu národního hospodářství. Sdružení lidí, kteří jednoznačně preferují skutečnou práci před dobýváním renty, rentiérstvím a finančními spekulacemi. Sdružení lidí, kteří preferují české vlastnictví před nadnárodními korporacemi. Zároveň ale bude v principiální opozici vůči všem utopickým a socialistickým směrům. 

Tedy ekonomie pro produktivní kapitalismus (jak to označuje profesor Budil). Pokládám to za nesmírně důležité a pokládám i za důležité, aby se na tom podíleli lidé výrazně mladší než já. A pokládám to za nesmírnou osobní čest i kvůli osobě toho bohatého muže, kterého s obdivem sleduji už před dvacet let a který navzdory svému bohatství nikdy nezapomněl, že kdysi jezdil trabantem a při tělocviku nosil červené trenýrky. 

A nebojte, že by to snad byla nějaká utajovaná zednářská záležitost. Ten český továrník představí své aktivity v pravý čas. 

Spolu s Jungmannovou národní akademií a studiem mi to zabere tolik času, že už nemohu garantovat pravidelné články. 

Prosím, abyste to přijali se stejným pochopením, s jakým to přijala redakce a abyste naše aktivity nadále sledovali a podporovali.