Jen málokdo by si ještě před několika dekádami dokázal představit, že Spojené státy budou zaživa pozorovat vlastní hospodářský rozklad. V roce 1975 činil federální dluh 530 miliard dolarů. Teď, v roce 2025, míří ke čtyřiceti bilionům. Američané si na první bilion půjčovali téměř dvě století. Nyní stejnou sumu přidají během pouhých čtyř měsíců. Tento otřesný fakt přinesl článek Teda Reese „America’s Exploding Debt Bomb“, publikovaný na stránkách Compact Magazine, kde autor výstižně varuje, že tato fiskální katastrofa není jen ekonomickým problémem, ale hlavním faktorem kulturní a politické paralýzy Spojených států.
Poměr státního dluhu k HDP přesahuje od roku 2020 hranici 120 %, tedy více, než činil po druhé světové válce, kdy Amerika financovala obnovu Evropy a svou globální expanzi. Rozdíl je však zásadní. Zatímco tehdy šly investice do nové prosperity, dnes jde převážně o financování běžné spotřeby a úroků z předchozích půjček. Úroky samotné se proměnily v rozpočtového predátora. Náklady na obsluhu dluhu letos přesáhnou 1 bilion dolarů a hrozí, že během několika let pohltí čtvrtinu všech federálních příjmů. Tato suma už dnes předčí i výdaje na obranu. Výnosy desetiletých státních dluhopisů, které přímo ovlivňují ceny hypoték a úvěrů, vystoupaly z pandemického dna 0,6 % na více než 4,5 %. Výsledkem je dražší bydlení, nedostupnější kredit a drcení střední třídy, která kdysi tvořila páteř amerického snu.
Zatímco pozornost médií v posledních letech opanovala obchodní válka Donalda Trumpa, tarifní spory a geopolitické tahanice s Čínou, tikající dluhová bomba zůstávala stranou zájmu. Přitom právě tato záplava levných slibů, financovaných stále dražším dluhem, představuje největší systémovou hrozbu pro dolar i globální finanční trhy.
„Trvalo téměř 200 let, než Spojené státy nasbíraly první bilion dolarů veřejného dluhu. Teď se tato částka přidává každé čtyři měsíce,“ připomíná Reese.
Je to výrok, který by si zasloužil být vytesán na fasádu Kongresu jako memento.
Na vině je politika obou hlavních stran. Republikáni i demokraté se střídají v nekonečných cyklech slibů a zadlužování. Jedni rozdávají daňové úlevy, druzí navyšují výdaje na sociální programy a zelené investice, aniž by někdo skutečně řešil, kdo to jednou zaplatí. Výsledkem je generace mladých Američanů, která kromě klimatické krize a demografického kolapsu zdědí i dluhové okovy, jež dramaticky omezí prostor pro jakoukoliv budoucí politiku. Podle analytiků organizace Committee for a Responsible Federal Budget hrozí, že pokud úroky zůstanou vysoko, stát přijde o schopnost financovat nové krize i základní modernizaci infrastruktury.
Psali jsme:
Riziko je i globální. Dolar je stále hlavní rezervní měnou a základním pilířem světového obchodu. Pokud by trhy přestaly věřit v udržitelnost amerického hospodaření, následoval by otřes celého systému, od ratingových agentur po centrální banky rozvojových zemí. Agentura Fitch Ratings už v posledních měsících opakovaně varuje před scénářem, kdy USA kvůli neudržitelné trajektorii zadlužení přijdou o nejvyšší rating. To by samo o sobě ještě více prodražilo dluhovou službu a urychlilo destruktivní spirálu.
To všechno se děje v atmosféře politické neschopnosti přijmout nepopulární kroky. Američané dál věří, že jejich měna je „příliš velká na to, aby padla“, a že inflaci i úroky vždy někdo zkrotí. Jenže právě tato sebedůvěra je největší slabinou. Dluh se stal tichou hrozbou, která už dnes dusí ekonomickou vitalitu a brzy může otřást i demokratickými institucemi. Jak píše Reese ve svém textu na serveru Compact Magazine, nejde jen o čísla na papíře, ale o základní podmínku přežití amerického řádu: „Pokud se Spojené státy včas nezastaví, budou příští generace platit cenu nejen v penězích, ale i ve ztrátě důvěry v celý systém.“
Americká dluhová lavina je varováním i pro zbytek světa, že žádná ekonomická mocnost není imunní proti vlastní nenažranosti a pohodlným iluzím. Dokud Washington nezačne jednat, budou jeho občané i spojenci platit cenu za politiku nekonečného dluhu.
(Beneš, Compactmag.com, obr.: aiko)
