Když 3. srpna 2025 vstoupil ve Velké Británii v platnost Online Safety Act, mnozí očekávali, že půjde o pragmatický nástroj k ochraně dětí před pornografií a nebezpečnými internetovými komunitami. Ve skutečnosti však zákon rychle ukázal svou druhou tvář: rozsáhlý systém státního dozoru, který omezuje svobodu slova, cenzuruje politicky citlivý obsah a nutí uživatele odhalovat svou identitu, čímž zásadně ohrožuje jejich soukromí i důvěru v digitální prostředí.

Zákon, jehož porušení může znamenat pokutu až 10 % celosvětového obratu platformy, v praxi donutil provozovatele digitálních služeb k zavádění invazivních opatření, jako je ověřování věku pomocí občanských průkazů či kreditních karet. Britská Wikipedie se kvůli tomu již postavila na odpor úřadu Ofcom (regulačnímu orgánu, který zákon dozoruje) a varovala, že právní rámec „ohrožuje základní lidská práva“.

„Zákon, který měl chránit děti, se stává nejambicióznějším pokusem liberální demokracie o kontrolu internetu státem,“ konstatuje John Power na serveru La Voce della Sera. Jak dále píše, „diskurz o zločinech sexuálních gangů v parlamentu byl cenzurován jako škodlivý obsah“, například vystoupení poslankyně Katie Lam na platformě X.

Kritici přirovnávají britský zákon k obdobným opatřením v Rusku a Turecku, kde byly zákony původně zamýšlené na ochranu mladistvých zneužity k potlačení opozice, cenzuře LGBT témat a represi vůči menšinám. I ve Spojeném království se už objevily případy mazání videí protestujících občanů, které zaznamenávaly zásahy policie nebo vypovídaly o sexuálním násilí - automaticky klasifikované jako „nevhodné či pornografické“.

Zákon vytváří nepřehlednou směsici povinností a restrikcí, přičemž operuje s vágními pojmy jako „nebezpečný obsah“ nebo „nenávistný projev“. Tím dochází k emočnímu vydírání veřejnosti, která je stavěna před falešné dilema: buď ochráníme děti, nebo podporujeme predátory.

„Ministr vědy Peter Kyle dokonce obvinil Nigela Farage, že se staví na stranu Jimmyho Savilea, protože se staví proti zákonu,“ píše Power. Tato polarizující rétorika má podle něj jediný cíl, který je umlčet opozici.

Zákon má zároveň rozkladný vliv na občanskou společnost. Mnohé online komunity, od fóra o chovu křečků až po skupiny cyklistických nadšenců, raději ukončují činnost, než aby riskovaly postihy za neschopnost ověřit identitu svých členů.

„Britské subreddity o pivu a cideru zmizely z přístupu neověřených uživatelů, protože systém musí předpokládat, že jsou nezletilí,“ uvádí italský server La Voce della Sera.

Dokonce i technologické giganty jako OpenAI se rozhodly některé své služby ve Velké Británii omezit. Jak upozorňuje americký viceprezident J.D. Vance, zákon je „součástí širšího evropského trendu digitální represe“ a může vést ke ztrátě technologických investic, oslabení obchodních vztahů s USA i morálnímu úpadku Británie jako obránce svobody.

Zvláště paradoxní je vývoj ve světle britské historie. Právě Velká Británie byla po staletí symbolem svobody slova. Už v roce 1644 se John Milton ve svém pamfletu Areopagitica postavil proti cenzuře tisku. Ve 20. století BBC vysílala přes železnou oponu. Dnes ale země, která dříve poskytovala útočiště novinářům a disidentům, ztrácí důvěryhodnost i u vlastních občanů.

Psali jsme: Česká pošta pod palbou, prohry u soudu a dluhy za Víta Rakušana

Zatímco Labouristé zákon brání, část konzervativní pravice, včetně Kemi Badenoch a Nigela Farage, ho ostře kritizuje. Farage dokonce slíbil, že zákon zruší, pokud se dostane k moci. Poukazuje přitom na pokrytectví vládní levice, která odsuzuje autoritářské režimy v zahraničí, ale doma omezuje svobodu vlastních občanů.

Současná situace podle některých komentátorů připomíná éru pandemie, kdy došlo k rozsáhlé cenzuře a lidé se začali stahovat do šifrovaných chatovacích aplikací jako Telegram. Výsledkem nebyla větší bezpečnost, ale radikalizace a narušení důvěry ve stát.

Zákon o online bezpečnosti tak paradoxně posiluje přesně ty síly, proti nimž měl bojovat. Tedy konspirační teorie, extrémismus a rozdělení společnosti. Místo ochrany dětí dochází k systematickému umlčování kritických hlasů, což může mít destruktivní dopad na samotné základy britské demokracie.

Je zřejmé, že snaha „civilizovat internet“ prostřednictvím totalitních metod nemůže uspět. „Musíme být svobodní, nebo zemřeme, my, kteří mluvíme jazykem Shakespeara,“ cituje Power básníka Wordswortha v závěru svého článku. Pokud Velká Británie ztratí víru v tento ideál, pak přestane být tou Británií, kterou jsme znali, a kterou svět respektoval.

(Chmelař, La Voce della Sera, foto: zai)