Aby tomu porozuměl běžný čtenář, měl by se na začátek naučit některé slovní zvraty diplomatického jazyka. Například „rozhovory se nesly v konstruktivním duchu“ znamená, že mezi oběma stranami vznikl spor. „Upřímná výměna názorů" znamená otevřenou hádku. No a „směřujeme k dohodě" neznamená nic jiného než to, že se nedohodli, píše v komentáři na facebooku Eduard Chmelár, slovenský politolog.
Je přitom úplně jedno, zda aktéři jednání označí za vyjednaných 90 nebo 95 procent smlouvy. I zde platí, že dokud není dohodnuto všechno, není dohodnuto nic. Pokud Moskva tvrdí, že vítá mírové úsilí prezidenta USA, ale trvá na svých územních požadavcích, a Kyjev rovněž chválí Bílý dům, ale o teritoriálních ústupcích nechce ani slyšet, znamená to, že žádný pokrok nenastal, že obě strany se pokoušejí vodit Donalda Trumpa za nos. Nakonec, navenek arogantní odpověď Donalda Trumpa na Zelenského chvastounství, že se už téměř dohodli (rozuměj evropští partneři) – „Nemá nic, dokud to neodsouhlasím" - pouze podtrhuje pravidla vyjednávání.
Ty nemohou probíhat tak, že Američané připraví mírový návrh a Ukrajinci s Němci, Francouzi a Brity změní jeho podstatu, aniž by se třeba jednou setkali s Rusy. Pokud zdůrazňujeme, že mírová dohoda nemůže být přijata bez Ukrajiny, tak to zcela pochopitelně platí i pro Rusko. Současný stav je šílený, když se evropská diplomacie dožaduje přítomnosti na jednáních, aniž by do nich vnesla něco konstruktivního, ale sama dosud nebyla schopna jednat s Moskvou a přenechává to Spojeným státům, přestože tvrdí, že budoucnost Ukrajiny je evropská záležitost.
Nejvíce podle mého názoru blafuje Zelenskij. Vladimiru Zelenskému nejde o mír. Jde mu o udržení se u moci a ochranu válečného byznysu pro něj a jeho kumpány. Bez války by se totiž celý systém vybírání výpalného od Západu zhroutil a stále více Ukrajinců začíná chápat, že nebojují za vlast, ale za zlaté záchody zkorumpovaných představitelů režimu. Poté, co ztratil přízeň Bílého domu, už tento vyděrač nemůže přímo odmítat mírová jednání, jak tomu bylo ještě před rokem, ale všemožnými úskoky, výmluvami a manipulativními technikami oddaluje nezbytná rozhodnutí. Vedle toho, že falešně zpívá o míru, běhá po celém světě a žádá o další a další peníze na válku. A všemožně se brání volbám, protože ví, že dnes by ho porazil jak bývalý náčelník ozbrojených sil generál Zalužnyj, tak šéf vojenské rozvědky Budanov.
Mimochodem, Kirill Budanov... Ten dnes říká to, co my tvrdíme už velmi dlouho a za co nás tu kdejací prvoplánoví propagandisté a polovzdělaní tajtrlíci nálepkují jako „proruské". Budanov upozorňuje Zelenského, že se nemůže vyhýbat přímému vyjednávání s Ruskem a především: vyzval ho, aby omezil své ambice, neboť "slabší strana nikdy nikomu nediktovala podmínky". To je přesně to, o co jde a Zelenského vyjádření, že nikomu nedovolí přepisovat ukrajinské hranice, by vyznívaly až komicky, kdyby neměly na pozadí reality na bojišti takové tragické důsledky.
Bylo by však chybou považovat Zelenského za fanatika, který si neuvědomuje realitu. Už mnohokrát jsem naznačil, že Zelenskij dnes nebojuje o Ukrajinu, ale o vlastní život a nežádá o bezpečnostní záruky pro svou vlast, ale pro sebe a své kumpány. On nemůže přestat bojovat. Nemůže, protože je rukojmím neonacistických sil, které jsou stále mocnější a vlivnější a nikdy nepřijmou jakýkoli kompromis. Právě na to narážel generál Zalužnyj, když varoval, že Ukrajině hrozí něco hůře než konflikt s Ruskem - občanská válka.
Celá léta jsme podceňovali neonacistickou hrozbu, která narůstá od Majdanu. Žoldnéři západní propagandy tvrdili, že je to jen kremelská propaganda a že i v Rusku jsou neonacisté. Samozřejmě, že jsou, možná je jich ve 140-milionovém národě dokonce číselně více, ale nikdy neměly vliv na chod státu. Ani odporná vyjádření ruského televizního moderátora Vladimira Solovjova, že tato válka dala jeho generaci nový smysl a že je svatá – nejsou vyjádřeními ruské politické elity, ačkoli zdejší propaganda je šíří jako názory Kremlu. Přehlížet nebezpečné trendy v ukrajinské společnosti s primitivní výmluvou, že Zelenskij je Žid, je více než trapné. Jeho etnická příslušnost je irelevantní, pokud za jeho vlády probíhá neustálé posilování neonacistických sil.
Vezměte si jen takovou nejznámější ukrajinskou bojovou formaci Azov, která má nacistické kořeny. Z praporu se stal pluk, z pluku brigáda, z brigády sbor a nyní už několik sborů. Tvoří téměř třetinu ukrajinské armády. Nejloajálnější fanatičtí bojovníci jsou v těchto jednotkách, které se staly srdcem ukrajinské armády. Tito neonacisté nedovolí, aby byli odzbrojeni. A Zelenskému vyhrožují, že ho oběsí v centru Kyjeva na prvním sloupu, pokud předá byť jen metr ukrajinského území. Zelenskij, přirozeně, není neonacista, ale jeho moc je na nich závislá.
Jen před pár dny vyznamenal ukrajinský prezident zlatou hvězdou majora Jevhena Karase, zakladatele neonacistické skupiny C14 „proslavené" zorganizováním protiromského pogronu v Kyjevě. Jeho spolupracovníci jsou zapleteni do několika politických vražd na Ukrajině. Jeden z klíčových ideologů uskupení Azov, důstojník 3. útočné brigády Oleksij Reins se zase nechal slyšet, že cílem „ukrajinských vlastenců" je „etnická homogenita Ukrajiny". Kdo rozumí tomu pojmu, musí rozumět i tomu, že takového cíle lze dosáhnout pouze etnickým násilím, genocidou a válkou.
Je nejvyšší čas, abychom se přestali zabývat podružnými tématy živenými antiruským šovinismem a začali řešit náš největší problém. A tím není smyšlená báchorka, že Putin se chystá napadnout státy NATO (což už vyvrátila i šéfka amerických tajných služeb Tulsi Gabbardová), nýbrž destabilizovaná a zmilitarizovaná Ukrajina, která už stihla rozvrátit světovou ekonomiku, kontrolu zbrojení i energetickou bezpečnost, ale po válce terorismu na našem kontinentu. Toto je náš hlavní problém, a ne strašák Putin. Protože tato válka nikdy neměla začít - ale stejně se nikdy neměl uskutečnit převrat na Majdanu podporovaný západními velmocemi: základ současného chaosu. Uznat základní příčiny války není „proruský narativ", ale nezbytný předpoklad účinného vyřešení konfliktu a záchrany Ukrajiny. Tak už konečně začněme řešit problém, ne vlastní ideologické mindráky.
(rp,prvnizpravy.cz,fb,foto:arch.)
