Profesor Petr Drulák ve svém nejnovějším komentáři varuje, že Západ se ani po třech letech války na Ukrajině nechce smířit s realitou a místo hledání dohody s Ruskem pokračuje v nebezpečných provokacích a iluzích. Podle něj se vojenská i politická situace Ukrajiny dramaticky zhoršuje, zatímco západní lídři přicházejí s návrhy, které mohou jen prohloubit krizi, ať už jde o nápad rakouské ministryně zahraničí na vstup země do NATO, nebo silácké výroky amerických generálů o rychlém obsazení Kaliningradu.

Drulák upozorňuje, že iluze o ukrajinském vítězství jsou živeny propagandou a zkreslenými statistikami ztrát, přičemž reálná vojenská i ekonomická bilance hovoří ve prospěch Moskvy. Místo rozumného diplomatického řešení, které by muselo respektovat ruské podmínky, Západ riskuje eskalaci, jež by mohla skončit katastrofou pro Evropu i svět. 

„I když Ukrajina zažívá jeden vojenský neúspěch za druhým a kyjevský režim se rozkládá, Západ se zatím neobrací k realističtějšímu uvažování. Spíše naopak. Rakouská ministryně zahraničí Beate Meinl-Reisingerová minulý týden přišla s nápadem, že by její dosud neutrální země mohla vstoupit do NATO. Pozadu nezůstávají ani ve Washingtonu. Generál Donahue, který velí americkým silám v Evropě a Africe, prohlásil, že NATO by umělo snadno a rychle obsadit Kaliningradskou oblast. 


Zelenský si nevede dobře. Sice se občas pochlubí úspěšným útokem na civilní či vojenské cíle v Rusku, ale na samotné Ukrajině vojáci ustupují a navíc rychle docházejí. Proto Kyjev sahá po dospívajících i důchodcích (odvody lidí do 25 let a nad šedesát jsou zatím dobrovolné). Hrozí prolomení fronty. Dochází i západní rezervy raket a munice. Navíc Západ dává čím dál tím hlasitěji najevo svoji nespokojenost s korupcí kyjevského režimu. Západní loutkovodiči dokonce umožnili masové protikorupční demonstrace v řadě ukrajinských měst; Západem financovaná média vyjadřovala podporu a ukrajinské bezpečnostní složky, rovněž financované Západem, jen přihlížely. Ovšem demonstrace proti násilným odvodům, které možná trápí Ukrajince více než tradiční korupce, zatím možné nejsou.

Po třech letech válčení by mělo být jasné už úplně každému, že původní sázka Západu na sílu byla chybná. Ukrajinu zničila a na Rusko neuvalila, a ani neuvalí, takové náklady, které by ho přiměly se podřídit. Jediné racionální řešení je dohoda s Ruskem. Z vojenské i ekonomické reality vyplývá, že dohoda bude mnohem blíže představám Ruska než kyjevského režimu či kohokoliv z jeho západních podporovatelů. 

Místo toho vidíme na Západě další pokusy o prázdné provokace a ohlupování vlastní veřejnosti. Téměř surrealistický je nápad rakouské progresivistky Meinl-Reisingerové, která v důsledku stranických pletich cílících na izolaci volebního vítěze FPÖ, zjara získala kontrolu nad rakouskou diplomacií. Po návratu z USA, kde se dokonce dočkala přijetí u ministra zahraničí Rubbia, naplno řekla, co jí očividně už nějakou dobu leží na srdci; ne nadarmo ji v opoziční FPÖ již od nástupu Stockerovy vlády přezdívají „NATO-Beáta“. 

Představa o tom, že by vstup Rakouska do NATO mohl být její zemi jakkoliv přínosný, stojí na třech omylech. Prvnímu propadla většina západní elity: problém, který způsobilo NATO svojí rozpínavostí, chtějí řešit ještě větší rozpínavostí; a to v situaci, kdy jim docházejí zdroje a zbytek světa už se západní arogancí ztratil jakoukoliv trpělivost. 

Druhé dva omyly se týkají samotného Rakouska. Za prvé, Rakousko není v otázce neutrality svrchované. Byla mu v roce 1955 nadiktována vítězi druhé světové války jako podmínka obnovení státnosti. Její opuštění by podle mezinárodního práva mohlo vyvolat ruskou intervenci. Za druhé, navzdory historickým okolnostem svého vzniku nepřinesla zemi žádnou újmu, nýbrž stabilitu a prosperitu. Naopak naskakovat do vojenských operací slábnoucího Západu vedeného sobeckými USA je dnes holý nerozum. Ale vysvětlujte to progresivisce.

Silácké výroky generála Donahue byly nejspíše předem dohodnuty na nejvyšší politické úrovni ve Washingtonu. Těžko říci, čemu všemu mají posloužit, ale dohoda s Ruskem to určitě není. NATO by jistě mohlo kaliningradskou enklávu mezi Polskem a Litvou načas obsadit. Je však také potřeba říci B. V důsledku obsazování a následných vojenských operací by patrně z mapy zmizely pobaltské státy a východní hranice Polska by se posunula tak na západ, že by nakonec mohla splynout s východní hranicí Německa. A to je ještě ten lepší scénář. Ten horší je globální jaderná válka, po níž by už ani žádné mapy nebyly. 
 

Ale nezávislí analytici, kteří pro toto odvětví nepracují, lidé jako John Mearsheimer, Jacques Baud či Douglas McGregor, vylučují, že by ruské ztráty mohly být vyšší než ukrajinské. Naopak na základě různých měřitelných údajů vysvětlují, že Ukrajinců muselo v bojích zahynout mnohonásobně více než Rusů. Například Petr Števkov počátkem roku odhadl, že na základě ruské dělostřelecké a raketové převahy i na základě poměru těl padlých vyměňovaných mezi Ruskem a Ukrajinou, musí být celkové ukrajinské ztráty násobně vyšší než ruské. 

Trumpova čísla ukazující letošní ztráty Ruska jako čtrnáctinásobné oproti ukrajinským jsou výjimečná svojí vzdáleností od reality. Pokud by byla pravdivá, měli by dnes Rusové žebrat o příměří a Ukrajinci by nemuseli nahánět děti a důchodce. Vzhledem k tomu, že v Moskvě naprosto přesně vědí, o kolik lidí přišli, a jistě se dokáží dostat i k údajům ukrajinským, musí se jim Trumpovo vyjádření jevit jako zcela iracionální a budou pochybovat o jeho soudnosti. 

Nelze vyloučit, že Trump může naprosto racionálně usilovat o to, aby si v Moskvě takový dojem vytvořili. Jsou situace, kdy je výhodné přesvědčit protivníka, že jednáme iracionálně. Například v situaci, kdy proti sobě jedou dvě auta, jejichž řidiči soutěží, kdo uhne. Uhnout je racionální, ale vede k prohře. Pokud jeden z řidičů získá dojem, že protivník je blázen neschopný pochopit situaci, raději rozumně uhne sám. A zvítězí blázen, ať už domnělý nebo skutečný. Samozřejmě problém nastává, když oba řidiči jsou blázni nebo si na ně hrají. Pokud se dnes v takové situaci nacházíme, jsme opět o krok blíže k jadernému střetu, který nikdo nechce,“ napsal ve svém komentáři zveřejněném na facebookovém profilu Spolku Svatopluk politolog a bývalý ředitel Ústavu mezinárodních vztahů profesor Petr Drulák.