Jeffrey Epstein nebyl pouze sexuálním predátorem, ale také produktem systému, který se v západních demokraciích dlouhodobě tváří jako neprostupná síť pravidel, dohledu a právního státu, avšak v praxi selhává ve chvíli, kdy se střetne s penězi, prestiží a přístupem k moci. Příběh muže, jenž vyrostl v relativně skromných poměrech brooklynské židovské rodiny, se v průběhu desetiletí proměnil v učebnicový příklad toho, jak lze skrze cílenou manipulaci, budování závazků a vytváření závislostí proniknout do nejvyšších pater politických, finančních i kulturních elit a dlouhodobě si zajišťovat faktickou beztrestnost.
Nově zveřejněné dokumenty z vyšetřování případu ukazují, že jeho vliv nebyl omezen na Spojené státy, ale sahal do Evropy, k vládním kruhům ve Velké Británii, do prostředí mezinárodních sportovních institucí, do severských zemí i k vazbám na Rusko a státy Perského zálivu. Tento rozsah není vedlejší detail, ale klíč k pochopení, proč Epstein navzdory prvnímu odsouzení v roce 2008 dokázal pokračovat ve své činnosti a proč se kolem něj po léta vytvářelo ticho, jež bylo pro oběti stejně ničivé jako samotné zločiny.
Mechanismus ochrany nebyl založen na jedné instituci ani na jednom konkrétním selhání. Šlo o souběh osobních vazeb, finančních toků, prestižních kontaktů a ochoty mocných přehlížet nepohodlná fakta. Epstein si systematicky budoval image muže, který otevírá dveře do světa byznysu, vědy i politiky, přičemž hostům nabízel nejen společenský kapitál, ale i přístup k uzavřeným kruhům, kam se běžně nelze dostat. V tomto prostředí se vytvářela nepsaná dohoda mlčení, kdy účastníci jeho okruhu získávali výhody a na oplátku přehlíželi signály o zneužívání nezletilých. Právě tato tichá spoluúčast vysvětluje, proč ani soudní verdikt z roku 2008 nepřerušil jeho společenské vazby a proč se řada vlivných osobností s Epsteinem nadále setkávala, aniž by to pro ně mělo viditelné následky.
Významnou roli sehrála i finanční infrastruktura, kterou Epstein vystavěl kolem sebe. Jeho vztah s Lesliem Wexnerem, dlouholetým mecenášem a jedním z klíčových zdrojů jeho majetku, ukazuje, jak se z privátních podnikatelských vazeb může stát štít proti veřejné kontrole. Peníze umožňovaly přístup k právním službám na nejvyšší úrovni, k poradcům a prostředníkům, kteří dokázali minimalizovat reputační škody, a zároveň k filantropickým projektům, jež vytvářely dojem společenské prospěšnosti. Vědecké instituce, univerzity i kulturní projekty se stávaly součástí legitimizačního rámce, jenž predátora maskoval jako mecenáše a vizionáře. Tato kombinace filantropie a elitních kontaktů vytvářela prostředí, v němž bylo stále obtížnější otevřeně upozorňovat na zločiny bez rizika profesních a společenských následků.
Závažným zjištěním nových dokumentů je i mezinárodní rozměr krytí. Ukazuje se, že Epsteinovy vazby nebyly epizodické, ale systematicky budované napříč státy a institucemi, což komplikovalo vyšetřování a vytvářelo prostor pro přenášení odpovědnosti mezi jurisdikcemi. Právě tento rozptýlený charakter sítě přispěl k tomu, že jednotlivé orgány činné v trestním řízení často narážely na limity své působnosti, zatímco aktéři s politickým či ekonomickým vlivem se mohli spoléhat na to, že případ zůstane roztříštěn do dílčích epizod bez jasné mezinárodní koordinace. Detailní popis fungování této sítě přinesl mimo jiné francouzký deník Le Monde v rozsáhlé analýze, která mapuje konkrétní vazby a mechanismy ochrany napříč kontinenty.
Celý případ tak znovu otevírá nepohodlnou otázku, do jaké míry jsou současné demokratické státy schopny čelit zločinům, pokud se jejich pachatelé pohybují v blízkosti moci. Nejde pouze o selhání jednotlivců, ale o strukturální problém, kdy se prestiž a bohatství stávají faktickou pojistkou proti důsledkům protiprávního jednání. Epsteinův příběh je extrémním, ale nikoli ojedinělým příkladem, který ukazuje, jak snadno se může systém ochrany práv proměnit v systém ochrany pachatelů, pokud se kontrolní mechanismy dostanou pod tlak společenských vazeb a finančních zájmů. Smrt hlavního aktéra sice uzavřela jednu kapitolu, avšak nevyřešila otázku odpovědnosti těch, kteří jeho síť umožnili, posilovali nebo z ní těžili.
Veřejná debata by proto neměla zůstat u morálního rozhořčení nad konkrétní osobou, ale měla by se zaměřit na institucionální slabiny, které tento typ dlouhodobé beztrestnosti umožňují. Bez důsledné mezinárodní spolupráce, transparentnosti ve financování elitních projektů a skutečné osobní odpovědnosti vlivných aktérů hrozí, že se podobné příběhy budou opakovat. Epsteinova síť nebyla výjimkou, ale symptomem hlubšího problému, v němž se moc uzavírá sama do sebe a ztrácí schopnost sebereflexe i skutečné kontroly.
(Kovář, prvnizravy.cz, repro: wion)
Zdroj: https://www.lemonde.fr/en/international/article/2026/02/15/how-jeffrey-epstein-built-the-global-network-that-protected-him_6750514_4.html
