Dopady ideologicky nastavených modelů umělé inteligence se v českém prostředí neprojevují abstraktně, ale velmi konkrétně v každodenní praxi škol, médií a politické komunikace. Právě v těchto třech oblastech se formuje dlouhodobé směřování společnosti, její schopnost kriticky myslet a její odolnost vůči manipulaci. Pokud se zde nenápadně usazuje hodnotový filtr importovaný z jiného kulturního prostředí, může to v horizontu jedné generace změnit charakter veřejné debaty i politického rozhodování.
Ve školství se umělá inteligence rychle stává běžnou pomůckou. Studenti ji používají při psaní referátů, seminárních prací i při přípravě na zkoušky. Učitelé ji začínají využívat pro tvorbu podkladů, testů a shrnutí látky. Na první pohled jde o technologické zefektivnění výuky. Skrytým rizikem je však to, že se do vzdělávacího procesu dostává neviditelný hodnotový filtr. Odpovědi, které studenti dostávají na otázky týkající se historie, politických idejí, migrace, klimatické politiky či sociálních témat, nejsou neutrálním výčtem názorů, ale interpretací reality skrze určitý ideový rámec. Pokud mladý člověk nemá dostatečné znalostní zázemí ani zkušenost s pluralitou názorů, přijímá tyto odpovědi jako autoritativní výklad. Škola, která má učit kritickému myšlení, se tak může nevědomky stát kanálem, jímž se do výuky dostává cizí hodnotová perspektiva bez otevřené diskuse.
V médiích je dopad ještě citelnější. Redakce používají umělou inteligenci k rešerším, shrnování zahraničních textů, generování návrhů titulků i k přípravě základních verzí článků. To samo o sobě není problém, pokud je výstup důsledně korigován zkušeným novinářem. Riziko vzniká ve chvíli, kdy se z časových či ekonomických důvodů přestává s důkladnou kontrolou. Jazykové modely mají tendenci rámovat témata v duchu globálně rozšířeného liberálně progresivního diskurzu. To se promítá do výběru důrazů, do slovníku i do toho, které otázky jsou kladeny a které zůstávají stranou. Mediální agenda se pak nenápadně posouvá. Určitá témata jsou prezentována jako samozřejmá a žádoucí, jiná jako problematická nebo okrajová. Veřejná debata tím ztrácí vyváženost a schopnost reflektovat legitimní obavy části společnosti.
Politická komunikace je třetí oblastí, kde se účinky umělé inteligence projevují se zpožděním, ale s potenciálně dlouhodobými důsledky. Politici a jejich týmy začínají využívat AI k přípravě projevů, analýz veřejného mínění a formulaci sdělení pro sociální sítě. Pokud jsou tyto nástroje nastaveny na určitý hodnotový rámec, ovlivňují i způsob, jakým jsou politická témata komunikována voličům. Dochází k jemné standardizaci jazyka politiky. Některé pojmy a rámce se stávají normou, jiné se vytrácejí. To může vést k tomu, že politické strany postupně upravují své poselství tak, aby odpovídalo očekávání formovanému digitálními platformami, nikoli reálné zkušenosti voličů. V dlouhodobém horizontu se tak oslabuje vazba mezi politickou reprezentací a skutečnými hodnotovými postoji společnosti.
Zvláštní roli v tomto procesu hraje mladá generace, která vyrůstá v prostředí, kde je umělá inteligence přirozenou součástí každodenního života. Pro mnoho mladých lidí je AI prvním místem, kam se obracejí s otázkami o světě, politice i morálních dilematech. Pokud jsou tyto odpovědi konzistentně vedeny jedním ideovým směrem, formuje to jejich mentální mapu světa dříve, než si vytvoří vlastní názor na základě osobní zkušenosti a širšího studia. Nejde o to, že by byli vedeni k jediné politické volbě, ale o to, že se zužuje spektrum považovaných možností. To, co je mimo tento rámec, působí jako anomálie.
Psali jsme: Jak umělá inteligence přetváří politiku v Evropě
Pro Českou republiku to znamená výzvu, která se netýká jen regulace technologií, ale především schopnosti udržet pluralitu názorů v klíčových společenských institucích. Školy by měly posilovat výuku mediální a digitální gramotnosti tak, aby studenti chápali, že odpovědi umělé inteligence jsou výsledkem určitého nastavení, nikoli objektivní pravdou. Média by měla otevřeně přiznávat používání AI nástrojů a klást důraz na redakční odpovědnost za rámování témat. Politická reprezentace by si měla být vědoma, že technologické nástroje nejsou neutrálním prostředníkem, ale aktivním aktérem, který spoluutváří jazyk veřejné debaty.
Konzervativně kritický pohled zde nevolá po zákazu technologií ani po návratu do před digitální éry. Volá po obezřetnosti vůči tiché kulturní a ideové homogenizaci, která probíhá bez otevřené společenské diskuse. Pokud má česká demokracie zůstat živým prostorem střetu názorů, musí si uchovat schopnost pojmenovávat vlastní hodnoty a zkušenosti bez neviditelného filtru importovaného z cizího prostředí. Umělá inteligence může být užitečným nástrojem, ale pouze tehdy, pokud si společnost zachová kontrolu nad tím, jaké hodnoty skrze ni do veřejného prostoru vstupují.
(Chmelík, prvnizpravy.cz, foto: aiko)
