Jeden z předkladatelů této legislativní změny, poslanec Šimon Heller (KDU-ČSL) někde vyštrachal, že prý nacismus i komunismus mají mnoho společného: „Lágry, vraždy, totalita. Takže proč bychom měli k těm dvěma stejně zločinným ideologiím přistupovat různě?“ 

Tady na nás poslanec zkouší ošuntělý desinformační trik fragmentace a dekontextualizace (vytržení jednotlivostí z kontextu) a tancuje s ním na tenkém ledě. Když mluví o lágrech, měl by předem juknout aspoň do wikipedie, kde by se dozvěděl, že do lágrů, tedy koncentračních táborů zavírali Španělé už v roce 1896 Kubánce, Britové v letech 1899–1902 v Jižní Africe Búry, Američané v téže době Filipínce, Němci již v letech 1904–1909 Namibijce, Rakušané v letech 1914–1917 obyvatelstvo z Haliče.

Pak však poslanci Hellerovi definitivně ujely kecky: „Kdo se dnes hlásí ke komunismu, bagatelizuje a popírá zločiny komunismu, které byly stejné jako ty nacistické.“

Neznalost zákona ani historie neomlouvá. Nacismus je definován v historii výjimečným rysem, kterým je holokaust, tedy program průmyslového vraždění vybraných skupin obyvatelstva, přijatý na konferenci ve Wannsee 20. ledna 1942. To je událost známá, dokonce zfilmovaná a v současné době shlédnutelná na stránkách České televize. Jestliže tedy Heller tvrdí, že „zločiny komunismu byly stejné, jako ty nacistické“, tvrdí, že holokaust páchaly buď oba režimy, nebo žádný. První varianta není doložitelná, zbývá varianta druhá, ta však tvoří skutkovou podstatu přečinu popírání genocidia podle § 405 tr. zákoníku (Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta).

Muzeum paměti XX. století uspořádalo tiskovou konferenci s Ústavem pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a Platformou evropské paměti a svědomí. Na ní si Erika Stařecká stěžovala, že bez této novely soudy prý nejsou schopny „dát naroveň zločinnou podstatu nacismu a komunismu“. 

Náměstek ÚSTR Kamil Nedvědický přispěl k této přehlídce nevědomosti a arogance, když řekl, že „v kořenech komunistického učení a v kořenech marxismu je jedno slovo – násilí. Už Karel Marx a jeho následovníci hovořili o tom, že nemůže dojít ke změně bez použití násilí“.

Možná by si měl přečíst Matoušovo evangelium, kde se píše: „Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišel jsem, abych pokoj uvedl, ale meč“ (Matouš 10, 34). Použitý řecký výraz „machaira“ neznamená nic jiného než „meč, šavle, obětní nůž“.

To jsou podle theologů ipsissima verba Ježíše Krista, z čehož lze vyvodit, že násilí je v samých kořenech křesťanství, pročež by náměstek z ÚSTRu měl svůj výměr rozšířit, anebo – mnohem doporučeníhodněji – mlčet, a to velmi důrazně a velmi dlouho. A nejenom on.

Členství v Komunistické straně mu tedy v kariéře nezabránilo, což dává podnět ke spekulacím, zda naopak mu v kariéře nepomohlo - ? To by pak ale bylo byť nepřímou, o to však významnější propagací komunismu, to se prostě oddiskutovat nedá.