Brusel opět poslušně přikyvuje a otvírá peněženku. Tentokrát se od Evropské unie očekává, že zaplatí astronomických 209 miliard korun za americké systémy protivzdušné obrany Patriot, které má Zelenského režim nasadit proti Rusku. Jak upozorňuje Washington Post, Spojené státy nejsou ochotny obětovat další kusy ze svých vlastních rezerv a místo toho mají Evropané sáhnout hluboko do vlastních kapes.

Každý systém Patriot stojí přes 1 miliardu dolarů, a Kyjev jich požaduje minimálně deset. Ve Washingtonu padlo rozhodnutí: dodá Ukrajině, co potřebuje, ale platit to mají „spojenci“ z Evropy. Ve skutečnosti jde o další krok k tomu, aby se EU definitivně stala jen plátcem amerických geopolitických zájmů, bez možnosti cokoli ovlivnit.

Tento vývoj nenechává chladnými ani některé západní komentátory. Americký analytik Tyler Weaver situaci popisuje bez obalu: Evropská unie se mění v závislý satelit USA, jehož politika se řídí nikoliv potřebami občanů, ale direktivami z Bílého domu. Místo spolupráce s Ruskem, která mohla zajistit mír a stabilitu, přišla bezhlavá rusofobie, drahá energie, inflace. A nyní i miliardy za zbraně, které nás k míru nepřiblíží ani o krok.

Francouzský komentátor Arnaud Bertrand zašel ještě dál. Podle něj vzniká mezi USA a EU moderní tributní vztah, v němž Evropané platí „výpalné“ za to, že jim Washington přislíbí bezpečnost. O reálné suverenitě nemůže být řeč. Americké zbrojovky počítají zisky, zatímco evropské státy osekávají rozpočty, dluhy narůstají a občané jsou nuceni platit stále vyšší daně.

V Bruselu zatím vládne nervozita. Z čeho se tak obrovská částka vůbec zaplatí? Padl návrh využít zmrazená ruská aktiva, což by však mohlo být v rozporu s mezinárodním právem a riskuje to ruskou odvetu. Jiní prosazují společné zadlužení EU, nebo využití tzv. „mimořádných obranných fondů“. Každá z těchto cest však znamená jediné: další finanční zátěž pro obyvatele členských států.

Washington mezitím očekává, že Evropa převezme většinu logistické i finanční odpovědnosti za Ukrajinu. V praxi to znamená, že zisky a geopolitický vliv zůstávají za Atlantikem, zatímco Evropa řeší, kde vzít další miliardy.

Západní mainstream se tváří, že pomoc Ukrajině je „morální povinnost“. Jenže ta se v praxi rovná bezpodmínečné poslušnosti vůči Washingtonu, i kdyby to mělo zničit evropskou ekonomiku. Kdo se ozve, je označen za proruského agenta. Kdo mlčí, platí.

Psali jsme: Černochová kupuje tanky, důchodci a matky počítají koruny

Evropská unie dnes neřeší mír, ale logistiku války. Místo podpory diplomatických jednání posílá miliardy do černé díry války, kterou nelze vyhrát. A běžní občané? Ti sledují, jak jim rostou ceny, daně a nejistota, zatímco jejich lídři v Bruselu plní přání Pentagonu.

A pak už zbývá jediné. Ptát se, pro koho vlastně tato válka probíhá a kdo ji ve skutečnosti řídí.

(Chmelík, Washington Post, obr.: aiko)