V pondělním Duelu na ČT24 se střetly dva zcela odlišné světy. Na jedné straně ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák, jehož vystoupení se neslo v duchu rozhořčení a varování, na straně druhé Jan Zahradil, zkušený politik, který i v nejvyhrocenějších momentech zachoval klid. Diskuse o vyjednávání nové vlády se tak stala spíše ukázkou rozdílu mezi emocí a rozvahou než střetem názorových programů.
Zahradil už v úvodu působil vyrovnaně. „Myslím, že vládu mít budeme. Čímž neříkám, že to bude vláda s důvěrou, a možná to nebude ani vláda první,“ uvedl věcně, s odkazem na předchozí zkušenosti z let 2006 a 2017. Připomněl, že politická jednání nebývají rychlá, ale při dobré vůli se dají zvládnout. Dvořák naproti tomu reagoval skepticky. „S ohledem na to, jak teď vyjednávání probíhá, bych s tím spíše nepočítal,“ pronesl, ale už v té chvíli bylo patrné, že jeho slova se brzy promění v osobní výtky.
K ostřejší výměně názorů došlo při debatě o možném obsazení ministerstva zahraničních věcí Filipem Turkem. Zahradil zachoval svůj umírněný tón. „Znám ho osobně, je to slušný člověk,“ řekl Zahradil a zároveň upozornil, že personální nominace jsou odpovědností Andreje Babiše a prezidenta Pavla. Dvořák naopak reagoval podrážděně: „Já bych ho nepověřil ani vedením drobného odboru. Není kvalifikovaný.“ Jeho ostré odmítnutí působilo spíše osobně než věcně a na chvíli se zdálo, že debata ztrácí směr.
Vrchol přišel, když Dvořák prohlásil, že ve vznikající vládě by mohli být „nacisti“. Tím v pořadu způsobil rozruch. „Mám velké obavy, že by v té vládě byli lidé s naprosto prapodivnou minulostí. Jsou tam nacisti,“ řekl rozčileně. Zahradil se místo protiútoku jen pousmál. „To snad nemyslíte vážně,“ reagoval s klidem a úsměvem, který kontrastoval s viditelnou podrážděností ministra. Jeho reakce působila jako připomenutí, že veřejná debata může zůstat věcná i bez urážek a silných slov.
Když řeč přišla na zahraniční politiku, Zahradil opět vystoupil racionálně. Přiznal, že je „pročínský“ v tom smyslu, že by rád vrátil vztahy s Čínou do „normálních kolejí“. Podle něj není důvod, aby Česko samo zhoršovalo své mezinárodní postavení. Dvořák odpověděl argumentem o hodnotách a demokracii, ale jeho slova působila spíše jako naučená floskule než jako skutečná vize.
Závěr pořadu pak shrnul atmosféru celého duelu. Zahradil zůstal věcný, přemýšlivý a uměřený. „Uvidíme, kdo s kým nakonec usedne ke stolu,“ uzavřel s poklidem. Dvořák reagoval poslední větou: „Jen ať to nejsou lidé, za které bychom se měli stydět.“ Po jeho výpadu už ale působila spíše jako pokus o zachování tváře po debatě, v níž klidem, nadhledem a zkušeností, které se emocemi nahradit nedají, jasně dominoval Jan Zahradil.
(Barták, prvnizpravy.cz, repro: čt24)
