V tomto textu navazuji na ten z minulého týdne, který byl literárním zpracováním referátu předneseném na zářijové konferenci organizované poslancem Vladimírem Zlínským. Předkládám v něm čtyři scénáře vývoje evropských států a národů v příštích 50 letech. Jak mohu psát o něčem tak nejistém? Vždyť je tolik událostí, které nedokážeme předvídat a které by zcela změnily běh dějin. S touto námitkou jsem se snad vypořádal ve zmíněném minulém článku, který obsahuje obecné poznámky ohledně prognóz. 

Scénář první – pokračování trendu
Ten znamená, že nedojde k ničemu mimořádnému. Budeme stále chudší, stále hloupější, stále pověrčivější, budeme se těšit stále menší míře svobody a stále menší míře bezpečí, bude klesat úroveň veřejných služeb, zvykneme si na stále častější výpadky dodávek energií atd. V tom všem budou přežívat luxusní enklávy, kterých se trend nedotkne nebo jen velmi málo. 

Postup bude nerovnoměrný. Občas se poměry maličko zlepší, pak zase přijde krize. Po krizi se poměry vzpamatují, ale nedosáhnou předkrizové míry. Pokaždé si zvykneme, pokaždé se s tím naučíme žít. Část společnosti bude věřit, že to tak dobré a morální. Občas proběhnou lidové bouře, ale ty nezmění poměry.

Jenže mezitím bude probíhat jiný postupný proces – islamizace. Ve všech evropských zemích se budou zvětšovat muslimské komunity. Všechny evropské země budou svůj právní systém postupně přizpůsobovat právu šaríja. Ve všech evropských zemích budou nemuslimové vytlačeni do pozice bytostí druhé kategorie (což bude podněcovat a další a další vlny konverzí k islámu). Dosavadní vyšší střední třídy budou postupně splývat se vzdělanou a blahobytnou částí muslimské komunity. Půjde to cestou zdánlivě nenápadných drobných změn, ale až bude islám vyhlášen státním náboženstvím, bude to pouze stvrzovat faktický stav. 

Tak jsem to popsal v knize Prolomení hradeb dvojka. Nicméně podcenil jsem rychlost toho procesu. Že muslimská komunita fakticky převezme moc ve Velké Británii do pěti let od vydání knihy, to jsem si ani neuměl představit. Podstatné je, že k převzetí moci nepotřebovala muslimská komunita většinu. A že ani nepotřebovala vyvíjet žádné velké úsilí. Odpracovala to stará anglická vyšší a střední třída – od finanční oligarchie pod advokáty, ředitele gymnázií, lékaře a policejní důstojníky. Díky nim je dnes Velká Británie zemí, kde mají nevěřící jiné postavení před soudem, nemají právo nosit zbraň atd. 

Partnerem tradiční anglické vyšší vrstvy samozřejmě nejsou členové pákistánských znásilňovacích gangů ani primitivové, co pobíhají po ulicích s mačetou. Jsou to bohatí kultivovaní muslimští podnikatelé a vzdělanci. Obě vrstvy se přirozeně sbližují díky obchodním kontaktům i díky sňatkům. 
Opozice neexistuje. I strana Nigela Farage závislá na muslimských sponsorech.

Nabízí se otázka, co rozumět kolapsem. Mohou se zhroutit energetické sítě, může se zhroutit vymáhání práva, může zkolabovat finanční systém, ale to rozhodující je vymáhání práva. Stav, kdy prostě zmizí policie a lidé budou ponecháni, ať si své věci řeší sami. 

Připomínám, že kolaps vymáhání práva není totéž, co anarchotyranie. Dnes jsme svědky trendu směřujícího k tomu, že policie přestane řešit znásilnění a loupežná přepadení a bude horlivě zatýkat za nekorektní vyjádření. V České republice tento trend dosud nevidíme, ve Velké Británii, Švédsku a jinde už ano. Ale to není kolaps. To pouze znamená, že jsou vymáhána jiná pravidla než dosud. 

V západní Evropě by to téměř jistě urychlilo islamizaci. Muslimské komunity připraveny dramaticky lépe než ostatní.

V některých národních společnostech se zformuje vrstva schopná být minimálně rovnocenným partnerem současné finanční a mocenské elitě. Tato kontraelita postupně získá takovou moc, že bude schopna změnit poměry. Je lhostejné, jestli cestou postupného tlaku v každodenním životě, politické změny, ekonomického posunu nebo třeba násilného převratu. 

Naše situace je komplikovanější v tom, že spíše než jednotlivé vrstvy rozhodují jejich aliance. Nicméně jak vidíme na příkladech USA a Maďarska, zformování kontraelity schopné přesměrovat civilizační vývoj je možné. 

Poslední možností je, že by do evropských poměrů vstoupil někdo, kdo by zásadně změnil poměry a realizoval takové své zájmy, které by znamenaly změnu úpadkového trendu. 

Jak se šance naplnění jednotlivých scénářů změnily od vydání knihy?

Snížil se také pravděpodobnost naplnění scénáře číslo dvě. Ukazuje se, že systém udržování nadvlády je pevnější, než to působí na první pohled. 

Zájemce o studium upozorňuji na seminář, který vedu společně s profesorem Krejčím a kde probereme geopolitiku Číny, Ruska, anglosaské strategie, vztahy mezi civilizačního okruhy a samozřejmě Samuela Huntingtona. Proběhne v sobotu 11. října v Praze. Podrobnější informace zde.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)