V posledních letech jsme svědky rostoucího tlaku ideologických hnutí, která prosazují, že pojem pohlaví není dán biologicky, ale je sociálně konstruovaný a zcela závislý na osobní identifikaci. Podle této teorie není podstatné, zda máte chromozom Y, varlata, penis, nebo naopak vaječníky, dělohu a prsa. Jediné, co údajně rozhoduje o tom, zda jste muž nebo žena, je vaše subjektivní přesvědčení. Tato doktrína, dříve marginální, si dnes nachází cestu až do základních institucí společnosti, např. do škol, univerzit, a dokonce i medicínského vzdělávání.
Americká lékařská asociace například v roce 2023 vydala doporučení, aby lékařské fakulty vyučovaly studenty, že pohlaví i gender jsou sociálně konstruované pojmy. V dokumentu se výslovně uvádí, že „je vhodné potvrdit sebeurčení každého jednotlivce, pokud jde o označení pohlaví i genderu“. V praxi to znamená, že student medicíny se má naučit, že pohlaví pacienta není objektivní biologická kategorie, ale čistě subjektivní identita.
Biologové a odborníci však stále opakují, že pohlaví je zcela konkrétní biologická realita. Slavný evoluční biolog Richard Dawkins v nedávném článku pro britský server UnHerd připomíná základní definici, kterou moderní biologie používá napříč živočišnou říší.
„Ženské pohlavní buňky jsou mnohem větší než mužské pohlavní buňky. A právě podle toho biologové definují ženské a mužské pohlaví,“ uvádí Dawkins. Tento zásadní rozdíl ve velikosti gamet, tedy vajíček a spermií, není žádný kulturní konstrukt, ale fyzikální, genetická a evolučně stabilní realita.
Odlišnosti mezi muži a ženami jsou hluboce zakořeněny v biologii, počínaje genetickou výbavou, pokračují přes hormonální profil a fyziologii až po odlišnou strukturu mozku a chování. Muži mají zpravidla více svalové hmoty, vyšší hustotu kostí a vyšší hladinu testosteronu. Ženy jsou biologicky uzpůsobeny k těhotenství, porodu a kojení, což jsou procesy, které nelze nahradit pouhou sebeprezentací nebo chirurgickým zákrokem. Ani hormonální terapie, ani plastická operace nezmění skutečnost, že tělo každého člověka nese hluboké stopy původního pohlaví, a to ve stavbě buněk, orgánových systémech i genetickém kódu.
Věda o rozdílech mezi pohlavími je rozsáhlá a dobře dokumentovaná. Sexuální dimorfismus, tedy rozdíly mezi samci a samicemi, se objevuje u drtivé většiny druhů a má jasné reprodukční a evoluční důvody. U lidí to zahrnuje nejen fyzické rozdíly, ale i kognitivní a behaviorální tendence. Statisticky významné rozdíly ve schopnosti prostorové orientace, verbálních dovednostech nebo empatických reakcích nelze zcela vysvětlit kulturními vlivy. Jsou to rozdíly, které lze měřit, reprodukovat a pozorovat napříč kulturami i časy.
Navzdory těmto důkazům se v západních společnostech prosazuje narativ, podle kterého je jakákoli zmínka o biologickém základu pohlaví nebezpečná nebo diskriminační. Tato ideologická atmosféra má reálné dopady, například na medicínu. Pokud budoucí lékař věří, že pohlaví je věcí volby, jak bude správně určovat dávky léků, které se liší podle tělesné hmotnosti, metabolismu nebo hormonálního profilu? Jak bude přistupovat k prevenci rakoviny děložního čípku u osoby, která se identifikuje jako muž, ale má ženské pohlavní orgány? Zamlčování těchto otázek ve jménu korektnosti může ohrozit kvalitu i bezpečnost zdravotní péče.
Psali jsme: Obří korupce na Ukrajině. Až 30 % z ceny zbraní zmizelo
Zamlžování hranic mezi pohlavími má i širší společenské dopady. Míchá se do sportu, kde trans ženy, tedy biologičtí muži identifikující se jako ženy, soutěží proti ženám a často dominují díky fyzickým výhodám, které si zachovávají i po hormonální léčbě. Ovlivňuje školství, kde se dětem v raném věku předkládá představa, že pohlaví je otázka osobního výběru, nikoli přirozené vývojové dráhy. A zasahuje i do práva, kde definice pojmů jako „žena“ nebo „matka“ začínají ztrácet význam.
Diskuze o genderu by neměla být potlačována, ale vedena otevřeně a věcně. Respekt k jednotlivci a jeho identitě musí jít ruku v ruce s respektem k realitě, jak ji popisuje věda. Kultura může ovlivnit, jak se lidé v rámci svého pohlaví vyjadřují, jaké role zastávají nebo jakou míru volnosti mají, ale nemůže přepsat biologii. Neexistuje civilizace, která by fungovala bez uznání rozdílů mezi muži a ženami v oblasti rozmnožování. Představa, že tyto rozdíly jsou čistě společenským výmyslem, je nejen vědecky neudržitelná, ale i kulturně destruktivní.
Pokud bychom opravdu přijali tezi, že pohlaví je zcela subjektivní a libovolně měnitelné, vzdáváme se nejen vědecké racionality, ale i schopnosti vytvářet smysluplné zákony, diagnostikovat choroby a porozumět lidské zkušenosti. Můžeme se rozhodnout, kým se cítíme být. Nemůžeme se ale rozhodnout, jaké máme chromozomy, jaké máme pohlavní buňky, nebo jaké riziko rakoviny nám hrozí.
Opravdová svoboda a respekt začínají tam, kde je možné říkat pravdu, i když je nepohodlná. Pohlaví není politický názor. Pohlaví je biologický fakt. A právě tímto faktem by měla začínat každá smysluplná diskuze.
(Fojtík, UnHerd.com, foto: zai)
