Česká politická kultura se 1. září 2025 v Dobré na Frýdecko-Místecku předvedla v celé své absurditě. Expremiér a volební lídr hnutí ANO Andrej Babiš byl napaden během mítinku mužem s holí. Incident, který skončil jeho hospitalizací, by v jiné zemi byl tragédií. V Česku se však okamžitě proměnil v kabaretní scénku o tom, jak u nás politika připomíná divadlo malých forem někde mezi groteskou a varieté.
Samotný fakt, že k útoku došlo, odhaluje propast, která se mezi politickými tábory otevřela. V normálně fungující demokracii by podobná událost vedla k debatě o bezpečnosti kampaní a ochraně kandidátů. V Česku se však diskuze stočila k tomu, zda útočník mířil přesně, jakou značku měla hůl a zda se incident stane memem volební sezóny. Namísto reflexe politické nenávisti jsme dostali další díl nekonečného seriálu, v němž se místo státníků perou komedianti.
Je to symptom politické kultury, která se už roky posouvá k pódiové show. Stačí si připomenout, že ještě před pár týdny se řešila bitcoinová fraška na ministerstvu spravedlnosti, předtím úniky o financování kampaní, a ještě dřív nekonečná série skandálů vládních stran ODS či STAN. A scénář je vždy stejný. Nejdřív šok, pak výmluvy a nakonec groteskní mlčení a nová kauza, která předchozí zakryje. Hůl, která zasáhla Babiše, tak není jen rekvizitou osamělého útočníka, ale je symbolem celé politické scény, která se bije do hlavy sama.
Reakce politiků napříč spektrem to jen podtrhují. Jedni vyzývají k uklidnění, druzí k mobilizaci, třetí už mají hotové kampaně s hesly o „obránci demokracie“. Všichni ale využívají incident ke svému PR, aniž by se zamysleli nad tím, proč se z české politiky stal ring, kde se útočí nejen slovem, ale i fyzicky. A občan? Ten má pocit, že místo parlamentní debaty sleduje reality show, kde se nehlasuje, ale buší.
Politická kultura by měla být pojmem, který evokuje vznešenost. V českém podání je to ale spíše divadelní šantán, kde se střídají šašci, kouzelníci a akrobaté. Útok holí tak paradoxně zapadl do kulis. Nebyl výkřikem z jiné planety, ale jen další absurdní scénou ve světě, kde už se dávno zapomnělo, co znamená slovo „důstojnost“.
A možná právě proto byla hůl tak symbolická. Není to moderní zbraň, není to promyšlený akt. Je to prostý kus dřeva, kterým kdosi třískl do reality české politiky. A ukázalo se, že kabaret může mít i fyzické gagy. Kdo ví, co přijde příště. Dort do obličeje, nebo kladivo na programové prohlášení vlády?
(Vladimír Fojtík, prvnizpravy.cz, foto: zai)
