Debata o ukrajinské vlajce na budovách státu ukázala, jak snadno se v Česku mění symbolické gesto ve zbraň politického boje. Podobně vyhrocených témat byla v posledních letech celá řada a politologové připomínají, že rozdělená společnost sama o sobě ještě není problém. V pluralitní demokracii existují různé hodnotové tábory, zásadní rozdíl však leží mezi normálním politickým střetem a prostředím, které je rozeštvané a plné vzájemné nenávisti.
Sociologické průzkumy po prezidentské volbě ukázaly, jak hluboké je vzájemné podezření mezi voliči dvou hlavních táborů. Podle agentury NMS věřil jen zhruba každý desátý volič Andreje Babiše, že nově zvolený prezident Petr Pavel bude zastupovat i jeho zájmy. Autoři výzkumu mluví o těžko přemosťovatelném příkopu, kdy část společnosti už druhou polovinu nevnímá jako legitimního partnera, ale jako ohrožení.
Politologové upozorňují, že za prohlubující se polarizací nestojí jediné jméno nebo jedna strana. Socioložka Petra Guasti popisuje současnou scénu jako střet populistických a protipopulistických stran, které se navzájem využívají jako strašáky a tím zvedají sázky celé hry. Politolog Lubomír Kopeček připomíná, že společnost není na pokraji konfliktu, ale kombinace agresivní kampaně a sociálních sítí vytváří prostředí, kde se lidé radikalizují rychleji než dříve. Publicisté jako Michal Vařeka nebo Jacques Rupnik pak zdůrazňují, že populismus staví jednoduché emoce proti složitým faktům a rozděluje zemi do dvou světů, které si přestávají rozumět.
V konkrétních příkladech se opakovaně vrací jméno Miloše Zemana. Bývalý prezident proslul výpady proti novinářům, které označoval za hyeny, blbouny nejapné nebo profesi, kterou by bylo dobré likvidovat. Pro část veřejnosti šlo o drsný humor, pro jinou to byl signál, že hlava státu legitimizuje nenávist k médiím a podkopává důvěru v jednu z klíčových institucí demokracie.
Další příklad přinesla prezidentská kampaň Andreje Babiše. Billboardy s nápisem, že jako prezident nezavleče Česko do války, pracovaly se strachem z konfliktu na Ukrajině a zároveň naznačovaly, že soupeř Petr Pavel by zemi do války zatáhl. Ověření faktů přitom ukázalo, že prezident o vyhlášení války v českém systému nerozhoduje. Komentátoři tehdy mluvili o bezohledné kampani, která místo racionální debaty stavěla na mobilizaci strachu a pocitu existenční hrozby.
Výrazný vliv na atmosféru ve společnosti má i dlouhodobá rétorika šéfa SPD Tomia Okamury. Připomínají se jeho výroky o migrantech a menšinách, kvůli nimž se musel v minulosti omlouvat, například europoslancům KDU-ČSL za nepravdivá tvrzení o jejich postoji k sankcím za odmítání migrantů. Analýzy jeho vystupování na sociálních sítích ukazují, že systematicky používá formulace, které vykreslují vládu jako nelegitimní nebo podřízenou cizím zájmům a migranty jako hrozbu pro české občany. Tím posiluje obraz politiky jako boje o přežití, nikoli jako sporu o různé programy.
Novým fenoménem jsou politici, které do popředí vynesly sociální sítě bez dlouhodobé zkušenosti a kontroly uvnitř stran. Příkladem je Filip Turek z hnutí Motoristé, jehož dřívější výroky policie prověřuje jako možné trestné činy hanobení národa, rasy nebo skupiny obyvatel a podněcování k nenávisti. Prezident Pavel k tomu poznamenal, že podobná minulost by člověka diskvalifikovala z vedení ministerstva. Politoložka Eva Lebedová upozorňuje, že rychlé vynesení neprověřených kandidátů do popředí zvyšuje riziko skandálů a další radikalizace veřejného prostoru, protože extrémní výroky jsou na sociálních sítích odměňovány pozorností.
K vyhrocení atmosféry ale nepřispívají jen populisté. Tvrdá slova zní i od představitelů vládních stran. Piráti v době pandemie připomínali třicet tisíc mrtvých a slibovali Andreji Babišovi, že mu to za údajnou neschopnost „spočítají i s úroky“. Kritici Babiše zase často popisují jeho politiku jako vědomé rozeštvávání společnosti nebo zneužívání chudých voličů, což vystihuje frustraci části veřejnosti, ale zároveň posiluje představu, že česká politika není soutěží programů, ale bojem nepřátel.
Významnou roli hrají mediální debaty. Prezidentská debata na CNN Prima News před druhým kolem voleb ukázala, jak rychle sklouzávají i kandidáti deklarující snahu spojovat společnost k osobním výpadům, zejména při tématech bezpečnosti a války. Podobný tón se objevuje i v diskusích v České televizi, kde se argumenty často mění ve slogany a oponent v karikaturu.
Prezident Petr Pavel v několika rozhovorech říká, že politická kultura není dobrá ani na straně vlády, ani opozice. Podle něj mohou být političtí soupeři tvrdí a neústupní, ale musí mezi sebou komunikovat a hledat alespoň základní shodu na pravidlech hry. Zdůrazňuje, že ostrá kritika patří k demokracii, ale osobní urážky, relativizace násilí nebo vědomé šíření nepravd překračují hranici, za kterou se politika přestává stávat soutěží idejí a začíná společnost trhat na kusy.
Psali jsme: Česko balancuje na hraně. Kulidakis o permanentní povolební kampani
Otázka, kdo českou společnost rozděluje nejvíc, nemá jednoduchou odpověď. Z příkladů posledních let však vyplývá jasný vzorec. Největší díl odpovědnosti nesou ti politici a jejich poradci, kteří vědomě stavějí kariéru na strachu, na hledání nepřítele a na zpochybňování legitimity druhé strany. Patří sem kampaně, které z protivníka dělají hrozbu války, výpady proti novinářům a menšinám nebo rasistické a sexistické narážky na sociálních sítích. Odpovědnost však nesou i ti, kdo na populistickou rétoriku reagují zrcadlově a místo věcných argumentů vracejí jen další urážky.
Politolog Petr Kopecký upozorňuje, že jedním z mála nástrojů, jak bránit extrémní polarizaci, je vzdělání a schopnost kriticky pracovat s informacemi. Jiné studie připomínají, že Česko stále není společností hlubokých a nepropustných příkopů a většina lidí si přeje spíše klid a řešení každodenních problémů než nekonečnou kulturní válku. Budoucnost tak záleží na tom, zda politické elity dokážou přestat stavět svou moc na rozeštvávání a přijmou, že i tvrdý spor lze vést bez osobních urážek, strašení a nenávisti. Pokud se tak nestane, budou se průzkumy i čtenářské ankety dál měnit v barometr přibývající frustrace a nedůvěry.
Zdroje:
ČT24: Politolog Macek o rozdělené a rozeštvané společnosti
NMS Market Research: Rozdělená společnost po prezidentských volbách
iDNES: Rozhovor se socioložkou Petrou Guasti o polarizaci a extremismu
ČRo Plus: Lubomír Kopeček o stavu české společnosti
Seznam Zprávy: Babiš na billboardech straší válkou
Aktuálně.cz: Babiš sází na strach z války
Seznam Zprávy: Ověřeno – jak je to s Babišovým billboardem
Seznam Zprávy: Glosa Babiš straší válkou a padá ke dnu
iRozhlas: Komentář Co dokáže jeden billboard
Seznam Zprávy: Okamura se omluvil europoslancům za nepravdivá tvrzení o migrantech
Diplomová práce a studie k rétorice Tomia Okamury a SPD
Novinky: Policie prověřuje Turkovy výroky na sociálních sítích
iDNES: Turka viní z rasismu ve starších výrocích, Babiš ho zároveň brání
Novinky: Turka i Feriho dostaly na výsluní sociální sítě
Echo24: Volební kampaň hrubne a radikalizace společnosti
Novinky: Petr Pavel v podcastu o politické kultuře vlády a opozice
Seznam Zprávy: Prezidentská debata Petr Pavel a Andrej Babiš
Medium Seznam: Populismus v Česku a rozdělená společnost
(Fojtík, prvnizpravy.cz, repro: facebook)
