Česká justice se ocitá v situaci, kdy nejenže chybějí prostředky na chod soudů, ale ministerstvo spravedlnosti zároveň přichází s kroky, které mohou zdecimovat už tak nedostatkový stav soudních tlumočníků a překladatelů. Novela zákona jim ukládá povinnost skládat placené zkoušky, které neměří jazykovou odbornost, nýbrž znalost právní úpravy jejich profese. Tento krok se podle odhadů může podepsat na masivním úbytku zkušených odborníků, bez nichž se neobejdou soudní jednání ani překlady pro státní instituce.

Místopředseda Nejvyššího soudu Petr Šuka Seznam zprávám řekl, že jde o dlouhodobý systémový problém a že částka, která se justici přiděluje, je podle něj už od začátku mnohem menší, než jakou vyžaduje běžný provoz.  

Podle publicistky Jany Markové se však problém neomezuje pouze na tlumočníky. Soudům chybějí finance na základní provozní náklady, od poštovného na doručování obsílek, přes odměny advokátů a znalců, až po nezbytné materiální vybavení. Celý systém tak balancuje na hraně funkčnosti a hrozí, že bez navýšení rozpočtu nebude možné zaručit ani elementární chod soudů, natož jejich nezávislost.   


Tak tedy od začátku, ministerstvo (ne)spravedlnosti si vymyslelo novelu, podle které musí soudní tlumočníci a překladatelé skládat zkoušky, ze znalosti nikoliv jazyka, ale ze znalosti zákona o nich samotných. Ale pozor, ministerstvo to nechce jen pro ty nové, ale pro všechny. Navíc to samozřejmě není zkouška zadarmo, termín stojí 3000, ale má to jeden háček, datum zkoušky dostanete od ministerstva a musíte tam přijít, pokud se řádně omluvíte, náhradní termín vás bude stát 5000 navíc. A to nezmiňuji, že ty 3000 zpět samozřejmě nikdo neuvidí. Není to navíc jediný způsob, jak odrbat milé soudní překladatele, pokud zkoušku neuděláte, každý další pokus stojí opět 3000. 

Představte si, že tlumočíte 30 let nebo víc, a najednou po vás bude někdo chtít takovouto zkoušku a ještě abyste si ji zaplatili. Jakou budete mít motivaci tam vůbec jít? Věk zmiňuji proto, že nemalá část tlumočníků je právě v tomto věku. Další část dělá tuhle práci jen jako přivýdělek k zaměstnání. 

Takže k čemu to povede? Ke značnému úbytku lidí, kteří mají kulaté razítko, které je nezbytné pro překlady pro instituce. To jsem zvědavá, kdo jim to pak bude překládat. Říkala jsem si no jo, tak nám milé ministerstvo chce přijít ke snadným penězům. Pak jsem ale narazila na článek, kde se píše, že soudy nemají peníze na placení výdajů, kam patří krom advokátů a znalců taky právě tlumočníci. Další, co k nákladům patří, je třeba i takové poštovné (obsílky, kopie spisů znalcům atd.). To pak na ty nesmyslné zkoušky a poplatky za ně vrhá jiné světlo, ministerstvo (ne)spravedlnosti si tím asi potřebuje přilepšit k rozpočtu. 


Jenže je fakt dobrý nápad to řešit takhle? Ano nějaký ten peníz to přinese, ale velmi sníží počet už tak nepočetný stav soudních tlumočníků (teď jich máme jen cca 1250). Podle dostupných informací každý pátý zkoušku neudělá. Část z nich tam nepůjde vůbec, o kolik jich bude méně? Podle překladatelských agentur ubyde asi 1/3. 

Takže tahle směs hloupostí nám povede kam? Asi do hodně temných míst. Představte si situaci, že nabude mít kdo přeložit cizincům u soudu, kde ale nebudou ani advokáti ex-offo, protože nebude na náhrady. Nebo taky, že nebude za co doručit obsílku a tak nám budou soudy stát a stát.

Jo není nad to, když vede resort odborník a pak odbornice. A soudy už přestávají být nezávislé, ale těžce finančně závislé,“ napsala ke stavu českého soudnictví na síti facebook publicistka Jana Marková.